Dnes ho schováváme do poličky ve skříni. Stačí zmáčknout tlačítko a během pár minut zmizí drobky, prach i chlupy domácích mazlíčků. První vysavače ale připomínají spíš parní stroje než elegantní domácí spotřebiče.

Jsou obrovské, hlučné a některé se dokonce nevejdou do domu. Cesta od rachotícího monstra k tichému robotovi trvá více než sto let.

Na začátku 20. století vypadá vysávání úplně jinak než dnes. Jeden z prvních úspěšných vysavačů sestrojí britský inženýr Hubert Cecil Booth (1871-1955). Jeho stroj z roku 1901 je tak velký, že stojí na koňském povozu zaparkovaném před domem.

Dovnitř vedou dlouhé hadice a motor burácí tak hlasitě, že plaší koně i sousedy. „To není úklid, to je továrna!“ stěžují si prý lidé v ulicích Londýna. Přesto jde o převratný vynález.

Booth totiž jako první přijde s myšlenkou vysávání prachu pomocí podtlaku místo foukání vzduchu. Bohaté rodiny si jeho služby objednávají jako dnešní čištění koberců. Vysavač ale připomíná spíš lokomotivu než domácího pomocníka.

Zmenšují se a dostanou kolečka

Zlom přichází ve chvíli, kdy se stroje začínají zmenšovat. Ve Spojených státech přichází v roce 1907 obchodník James Murray Spangler (1848-1915) s lehčím elektrickým vysavačem, který se dá používat doma.

Při svých pokusech použije jako těleso pro umístění motoru dřevenou krabici od mýdel, jako rukojeť násadu od smetáku a jako prachový sáček poslouží povlak na polštář, vše doplní elektrickým ventilátorem a postupně ladí provoz.

Když zařízení ukáže příbuzným, údajně slyší: „Tohle bude chtít každá hospodyňka v Americe!“ Je to tak. Patent brzy kupuje William Hoover a značka Hoover se stává synonymem pro vysavač.

Ve 20. a 30. letech 20. století se přístroje rychle zmenšují, dostávají kolečka, lepší hadice i praktičtější tvary. Přesto jejich zvuk pořád připomíná startující letadlo. Kovové motory hučí, vibrují a povídat si během vysávání? Tak na to zapomeňte.

Jenom jemně vrčí

Skutečná revoluce přichází až po 2. světové válce. Výrobci začínají používat lehčí plasty, účinnější elektromotory a lepší izolaci hluku. Vysavače už nejsou těžké stroje pro siláky, ale běžná součást domácnosti.

V 80. a 90. letech 20. století přibývají bezsáčkové modely, cyklonová technologie i filtry zachytávající jemný prach. Zkrátka konečně vysavač, který v akci neřve jako traktor. Moderní přístroje jsou menší, tišší a mnohem výkonnější.

Některé robotické modely dokonce samy jezdí po bytě, mapují prostor a vrčí tak jemně, že své majitele ani neruší při kávičce.