Na přelomu 17. a 18. století stojí ruský car Petr I. Veliký před svými poddanými s břitvou v ruce. „Vousy pryč!“ přikazuje, a kdo nechce poslechnout, ten si za ně musí zaplatit. Daň z vousů se stává symbolem jedné z nejradikálnějších proměn ruské společnosti.
Car Petr I. Veliký (1672-1725) se vrací roku 1698 ze své slavné „velké cesty“ po Evropě a je okouzlen západní módou. Čistě oholené tváře vidí jako znak pokroku. „Budeme jako v Evropě,“ rozhoduje.
Tradiční ruské vousy, hluboce zakořeněné i v pravoslavné víře, mu připadají jako přežitek. Historici potvrzují, že skutečně zavádí zvláštní daň: kdo chce vousy nosit, musí platit a nosit u sebe kovový žeton jako potvrzení.
Snaha ovlivnit vzhled
Reforma má tvrdé kontury. Stráže na ulicích kontrolují muže a neplatičům vousy klidně oholí násilím. „Zaplať, nebo tě oholíme,“ jako by znělo z každé brány. Výše daně se liší podle postavení, od několika kopějek až po desítky či stovky rublů ročně.
Britský historik Lindsey Hughes (1949-2007) popisuje tuto politiku jako součást širší snahy „regulovat vzhled poddaných a přiblížit Rusko Evropě“.
Znak modernizace
Reakce společnosti je bouřlivá. Mnozí Rusové věří, že vous je „dar od Boha“ a jeho odstranění je hřích. Někteří vzdorují, jiní platí a nosí u pasu kovový žeton jako tichý protest i důkaz poslušnosti.
Daň nakonec nepřináší velké příjmy, ale zanechává silný symbol: stát může sahat i na to, co lidé považují za součást své identity. Nešlo ani tolik o peníze, jako o „viditelný znak moci a modernizace“.
