Oficiálně umírá na tuberkulózu. Přesto se kolem smrti básníka Jiřího Wolkera téměř sto let objevují otázky, zda jeho konec neurychluje zanedbaná léčba, pozdní diagnóza a drastické podmínky tehdejší péče. Jak to ve skutečnosti bylo?

V pouhých dvaadvaceti letech onemocní Jiří Wolker (1900-1924) tuberkulózou průdušnice, tehdy jednou z nejnebezpečnějších nemocí Evropy. První příznaky však dlouho podceňuje.

Trápí ho chronický chrapot, únava a vyčerpání, jenže mladý básník věří, že jde o důsledek studia a pracovního vypětí. Podle dobových svědectví navíc nechce znepokojovat rodiče, a proto nemoc tají.

Diagnóza přichází pozdě, až po těžké chřipce v roce 1923 lékaři potvrzují pokročilou tuberkulózu. Následuje léčba v Tatranské Poliance a později také pobyt u moře na chorvatském ostrově Krk.

V době před antibiotiky však medicína nabízí hlavně klid, čerstvý vzduch a izolaci. Historička Šárka Caitlín Rábová popisuje Wolkerův pobyt v sanatoriu jako „boj o vlastní život“ a připomíná, že tehdejší léčba bývá fyzicky i psychicky vyčerpávající.

Dvanáct hodin ve vlaku. Převoz, který dodnes budí otázky

Právě okolnosti posledních měsíců života později vyvolávají pochybnosti. Nejčastěji se zmiňuje dramatický převoz umírajícího básníka z Tater do Prostějova na konci roku 1923. Rodina totiž chápe, že stav je beznadějný, a matka se rozhodne dopravit syna domů.

Cesta vlakem trvá přibližně dvanáct hodin a těžce nemocný Wolker leží v mrákotách na improvizovaném lehátku. Někteří publicisté později tvrdí, že právě tento transport mohl urychlit jeho smrt.

Objevují se i spekulace, zda lékaři nezanedbali včasnou diagnostiku nebo zda básník nebyl obětí tehdejšího podcenění tuberkulózy u mladých lidí. Přímé důkazy o úmyslném poškození ale žádné neexistují.

Odborníci se většinou shodují na tom, že Wolker umírá na agresivní formu nemoci v době, kdy účinná léčba prakticky neexistuje.

Nemoc zabíjí tisíce mladých lidí

Tuberkulóza ve 20. letech běžně zabíjí i mladé a silné lidi a sanatoria často představují jen poslední pokus o záchranu. Lékařské možnosti jsou minimální, antibiotika se začínají používat až o více než dvacet let později.

Wolker navíc trpí zdravotními problémy už od dětství, prodělává opakované záněty průdušek a jeho organismus je oslabený. Literární historici proto odmítají představu spiknutí či úmyslného usmrcení.

Tragédie spočívá hlavně v tom, že mimořádně talentovaný básník přichází na svět v době, kdy ještě medicína nezná účinnou léčbu. Umírá 3. ledna 1924 v Prostějově ve věku nedožitých čtyřiadvaceti let. Ještě před smrtí si píše vlastní epitaf: „Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět…“