Turbulentní rok 1848 ovlivňuje život také plaše vyhlížejícího studenta vídeňské univerzity. Díky svým aktivitám si vyslouží speciální zacházení a jeho pokoj mu několikrát prošmejdí rakouská policie.
Na nic nečeká a společně se svou přítelkyní bere nohy na ramena, další zastávka: Amerika!
Spojením renesanční člověk označujeme jedince, kteří jsou nadaní, vyznají se ve spoustě věcech a srší z nich nápady. Přiléhavý termín sedí na Vojtu Náprstka (1826–1894) jako ulitý.
Studium práv hodí za hlavu a věnuje se indiánům, ženskému hnutí za emancipaci a vlastně podpory všeho nového.
Mamince se neodmlouvá
Na svět přichází jako Adalbert Fingerhut, už na gymnáziu si ale nechává říkat Náprstek. Tajně doufá, že po úspěšných zkouškách povedou jeho kroky na orientalistiku. Do cesty se mu ale postaví matka Anna (1788–1873), která syna nasměruje na práva ve Vídni.
V hlavním městě monarchie se ale namočí do národnostních třenic, protože Náprstek je zastáncem všeho českého. V roce 1847 přispívá do novin Karla Havlíčka Borovského (1821–1856), záhy končí poprvé ve vězení.
Během revoluce řeční o svobodě tisku, a tak se nad talentovaným mužem stahují mračna. Nakonec se rozhodne pro úprk za kopečky, přes Hamburk odpluje do Spojených států. Do Nového světa dorazí o Vánocích 1848, zprvu se protlouká, jak se dá.
Maminka mu totiž odmítne posílat peníze, protože nemůže vystát Vojtovu tehdejší dívku. A tak Náprstek pracuje jako prodavač rakví či lepič obálek.
Postupem času si ale polepší a přestěhuje se do Milwaukee, kde si zřídí knihkupectví a vydává německy psaný časopis. Vypracuje se na ústřední osobu celé komunity a je jakýmsi si neoficiálním českým konzulem.
Během jeho americké anabáze přichází také zlomový okamžik, dostává se do kontaktu s indiánským kmenem rodiny Dakota. Zajímá se i o sociální otázky, postavení žen a otroků. Po devíti letech nastává čas na návrat do vlasti, protože maminka vymůže synovi amnestii.
Svatba dva roky po smrti
Chce, aby vedl rodinný lihovar, to se však nestane. Náprstek se angažuje prakticky všude, kromě rodinného podnikání. Mezi jeho nejdůležitější projekty patří založení Amerického klubu dam, kde se soustředí na vzdělávání žen.
Přiloží také ruku k dílu v případě Sokola, Hlaholu či Umělecké besedy. Překvapuje i ve svém osobním životě, jelikož si bere za manželku Josefu Křižíkovou (1838–1907). Veselka probíhá až dva roky po smrti Anny Náprstkové, protože ta vztahu nepřála.
Vlastenec a „amerikán“ Náprstek rovněž stojí u vzniku Klubu českých turistů. Spekuluje se ale, že Vilém Kurz (1847–1902) známého občana využije spíše pro reklamu. Náprstek je totiž prvním ředitelem, ale po pár měsících funkci složí.
Kremace jediná cesta
Na druhou stranu jeho vliv pomůže ke zrealizování Petřínské rozhledny.
Prosadil myšlenku na její zřízení a dominanta inspirovaná pařížskou Eiffelovkou spatří světlo světa 20. srpna 1891. Pobuřuje až do posledních dnů, protože když se mu roku 1894 přitíží, oznámí svým blízkým, že touží po zpopelnění.
Tehdejší rakouské zákony ale neznámou praktiku neumožňují, a tak je Náprstkovo tělo převezeno do Drážďan. Veškeré jmění věnuje svému muzeu, součástí je také na 46 tisíc různých knih!
