Za vlády Karla IV. se Praha stává rezidenčním městem císaře, což se promítá do růstu hospodářství v českých zemích. Odráží se to „nejen v růstu spotřeby, ale také ve zvýšení náročnosti na místní trh,“ vysvětluje současný český historik Jaroslav Čechura.
Římský císař a český král Karel IV. (1316-1378) se snaží vybudovat z Čech hospodářský pupek Evropy. Obrovským krokem vpřed je založení univerzity roku 1348. Do Čech rázem přijíždějí cizinci a obchod jenom kvete.
Podle Čechury jde hlavně o „dovoz koření a orientálních látek z Itálie, sukna z Flander, jatečního dobytka z Uherska, vína z Rakous, Porýní a Itálie…“
Vinaři nemusí platit „Roku 1354 Karel IV. osvobodil pražské obchodníky od cel vybíraných v říšských německých městech a udělil jim stejné svobody, jaké měli obchodníci norimberští,“ uvádějí současní čeští historici Martin Pitro a Petr Vokáč. Český král, který rok poté přijme i císařskou korunu, tímto krokem chce podpořit prosperitu.
Chce zvednout domácí výrobu Přikročí i k dalším opatřením, které mají rozvíjet český trh. Roku 1370 omezuje dovoz zahraničních vín do Prahy. Cílem je zvednout domácí výrobu vína. Ten, kdo založí vinici za hranicemi Prahy, získá například osvobození od daní.
Mince ztrácejí hodnotu Přestože je král a císař schopným ekonomem, nezabrání poklesu hodnoty stříbrné hřivny. Z jedné se razí 70 stříbrných pražských grošů. Aby snížil poklesu hodnoty mincí, vyhlašuje roku 1378 nový mincovní řád.
Jenže potom už bohužel umírá. Na jeho kroky se snaží navázat jeho syn Václav IV. (1361-1419).
Kupci nesmí minout Prahu Chce oživit zahraniční obchod, a proto roku 1393 nařizuje cizím kupcům, že na svých cestách nesmí minout hlavní město. Pokud tudy projíždějí i se svým tovarem, jsou povinni držet si v Praze sklad.
Doba, kdy české země vzkvétaly, ale končí s počátkem husitství.