Tomáš Masaryk se jednoho dne roku 1868 ocitne v ředitelně brněnského gymnázia. „Mladý muži, jděte ke zpovědi,“ nabádá mladého Tomáše Masaryka ředitel.

„Ani já nevěřím těm kněžským nesmyslům, jde ale přece jenom o formalitu,“ snaží se mu dát najevo, že sám má ve skutečnosti podobný názor, ale navenek předstírá k církvi sympatie. Studentův obdiv si tím ale nezíská.

V roce 1865 Tomáš Masaryk (1850–1937, jméno Garrigue získává až později po sňatku se svou ženou) úspěšně složí zkoušky do sekundy, druhého ročníku německého gymnázia v Brně. Výborně se učí.

Během 2. pololetí školního roku se dostává do rodiny brněnského policejního ředitele Antona Le Monniera (1819–1873). Jako vychovatel si zde vydělává na živobytí. S profesory si ale moc neporozumí. Zdrojem konfliktů je hlavně Masarykova nechuť chodit do kostela na zpovědi.

Naštve samotného ředitele

Ředitel ho kvůli tomu pozve do své kanceláře a vysvětluje mu, že by kostela chodit měl. Vždyť jde vlastně jen o formalitu! Masaryka ale jeho názor rozčílí.„Kdo jedná proti svému přesvědčení, je darebák,“ prohlásí.

Představený gymnázia si vezme jeho slova osobně a naštve se. Dochází mu argumenty a chce vzdorného chlapce uhodit.

Ředitel nařizuje vyloučení

Tomáš si proto vezme do ruky pohrabáč na svoji obranu. Vášnivou debatu se sice podaří v klidu ukončit, zůstane jenom mezi Masarykem a ředitelem, ale pro studenta to může mít nepříjemné následky. „Budete vyloučen ze všech rakouských škol,“ prohlásí na jeho adresu ředitel.

Studenta se zastane policejní ředitel

Masaryk ale o konfliktu mluví s  Le Monnierem, který se za svého chráněnce postaví. Tomáš dokončí v Brně školní rok a další už zahajuje ve Vídni. Stěhuje se tam s Monnierovou rodinou. V roce 1872 úspěšně maturuje na vídeňském gymnáziu.