Měla více obětí než obě světové války dohromady. Čtyři vlny rozpuku viru A/H1N1, které v letech 1918-1920 nakazily každého třetího člověka na planetě, zahubily až 5 % světové populace.

Pandemie, která dostala mnoho přízvisek – „bolševická nemoc“, „brazilská nemoc“, či „Napoleonský voják“ – se nejvíce proslavila jako chřipka španělská.

Španělsko k ní přitom přišlo jako slepé k houslím. „Provinilo“ se pouze tím, že na rozdíl od ostatních mocností zůstalo v první světové válce neutrální. Nefungovala v něm proto válečná cenzura, která by špatnými zprávami mohla podrýt morálku bojovníků.

Tak o podivné nemoci, která kosí po tisících mladé a zdravé lidi, Španělsko svobodně informovalo.

Nemoc z války

Nic nepomohlo šíření španělské chřipky tolik jako první světová válka. Do pohybu se daly zástupy vojáků, kteří na frontě skončili namačkaní v zákopech, kde panovala často zoufalá hygienická situace.

Vážně nemocní namísto izolace byli naloženi do přeplněných vlaků a posláni do nemocnic praskajících ve švech. Tím se ten nejvirulentnější kmen viru dále šířil populací.

Přesto odborná analýza z roku 2007 ukázala, že infekce nebyla o nic agresivnější než předchozí epidemie chřipky. Faktory jako podvýživa, přeplněná zdravotnická zařízení a špatná hygiena následkem nedávné války ovšem vytvořily podmínky ideální pro vznik tzv.

bakteriální superinfekce. Nebylo náhodou, že většina obětí zemřela následkem bakteriálního zápalu plic, běžné sekundární infekce spojené s chřipkou.

O ptácích, prasatech a lidech

Že za chřipku bude s nejvyšší pravděpodobností zodpovědný některý z virů, bylo známé až od roku 1919 díky výzkumu amerického bakteriologa Williama H. Parka (1863-1939) a patoložky Anny W. Williamsové (1863-1954).

V roce 1941 přišli lékaři s prvními vakcínami proti chřipce, záhada zmapování genomu viru španělské chřipky ale přetrvávala až do roku 2005. Už od roku 1999 probíhal sběr vzorků jedinců, kteří pandemii podlehli o 81 let dříve.

Ukázalo se, že vzorky amerických vojáků, inuitské ženy i londýnských obětí, se liší maximálně 1 % sekvence DNA. Největší podobu pak vykazovaly s ptačím virem.

Za původce španělské chřipky byl tak označen chřipkový virus A subtypu H1N1. Ten v průběhu posledních 100 let dokázal vedle španělské chřipky způsobit i další pandemii, a to prasečí chřipku v roce 2009.

Čínský, nebo francouzský virus?

Záhada, která naopak přetrvává, je místo epicentra nákazy. Zatímco někteří odborníci za něj považují severní Ameriku, podle dalších přišel virus z Číny.

Anglický virolog John Oxford za místo prvotního výskytu například označil polní nemocnici ve francouzském přístavu Étaples, kde se nová nemoc s vysokou mortalitou objevila už koncem roku 1916. Nemocnice s táborem, kterým prošlo až 100 000 vojáků denně, léčila tisíce obětí útoků jedovatých plynů.

Přiléhal k ní také vepřín, farmy ji pravidelně zásobovaly dodávkami drůbeže. Podle Oxforda ptačí virus zmutoval, přeskočil na prasata a dále na lidi.