Domů     Překvapivá historie: Proč se chodilo na poutě?
Překvapivá historie: Proč se chodilo na poutě?
3.5.2024

Chtěli byste jít pěšky víc než tisíc kilometrů do slavného kostela? V některých dobách našich dějin bylo dlouhé putování na posvátná místa obvyklé. Proč se na ně lidé vydávali a co si od toho slibovali?

reklama
Muslimští poutníci při cestě na horu Arafat. Poutě mají tradici v náboženstvích a kulturách celého světa. FOTO: pxfuel
Muslimští poutníci při cestě na horu Arafat. Poutě mají tradici v náboženstvích a kulturách celého světa. FOTO: pxfuel

V knihách, příbězích i pohádkách odedávna nacházíme zmínky o lidech, kteří v chatrném oděvu, s mošnou přes rameno a holí kamsi kráčejí. Jsou to poutníci. Přestože se v minulosti necestovalo tak jako dnes, setkat se s poutníkem nebylo nic neobvyklého.

Lidé ale nemířili za zábavou, ani poznáním – cestovali na nějaké známé posvátné místo. Často šli pěšky a museli překonávat nepohodlí a nejrůznější strádání. Cestovali někdy jen den, ale klidně i týdny, měsíce nebo roky.

Poutě nebyly populární jen v Evropě mezi křesťany, ale jsou dodnes součástí různých náboženství po celém světě. Co lidi ke strastiplným cestám na duchovní místa vedlo (a pořád vede)?

reklama

Tradice už od starověku

Zprávy o poutnících máme už z antického Řecka. Zástupci měst i jednotliví lidé mířili do věštírny zvané Didyma nebo do té ještě slavnější v Delfách. Ptali se místních kněžek na politické otázky i na to, jak se mají rozhodnout v životě.

Nemocní se vydávali do svatyní boha Asklépia, léčitele, a doufali v uzdravení. Nejvíc se ale tento zvyk rozšířil ve středověku, a stal se dokonce významnou součástí života tehdejší společnosti.

Výjimkou nebylo ani dnešní Česko – zprávy o poutnících u nás jsou staré víc než tisíc let. Víme třeba, že Mlada, dcera knížete Boleslava, putovala do Říma k hrobům křesťanských apoštolů.

Zároveň měla důležitý diplomatický úkol – domluvit s papežem založení biskupství a kláštera v Praze. Právě Řím byl místem, kam středověcí poutníci mířili často. Proč?

Oblíbenou posvátnou destinací poutníků byl Jeruzalém. FOTO: pxfuel
Oblíbenou posvátnou destinací poutníků byl Jeruzalém. FOTO: pxfuel

Pěšky až do Jeruzaléma

Řím byl ve středověku hlavním městem evropské civilizace. Zároveň jsou tam pohřbeni svatí PetrPavel, první učedníci Ježíše. Právě nejvýznamnější místa spjatá s křesťanstvím poutníky přitahovala nejvíc.

Někteří, především šlechtici a duchovní, se vydávali až do Jeruzaléma. Cesta tam byla velmi dlouhá a kvůli politické situaci nebezpečná. Nezřídka se stávalo, že se z ní někdo nevrátil, nebo plán dojít až do Jeruzaléma vzdal.

Třetím důležitým místem bylo Santiago de Compostela v dnešním Španělsku, kam byly přeneseny ostatky apoštola Jakuba. Svatojakubská cesta je dodnes jednou z nejznámějších.

Později ale vznikalo i množství dalších poutních míst – lidé chodili do kostelů, kde byly uložené ostatky svatých, nebo na místa, kde se prý stal zázrak. V 17. a 18. století se pak na kratší poutě vydávala celá procesí a byly skoro společenskou událostí.

Putovalo se i v zastoupení

Proč byly poutě tak populární? Lidé v minulosti smýšleli jinak než my dnes – celý jejich život byl prodchnut vírou. Skrze putování usilovali o spásu duše, a především se snažili přiblížit Bohu.

Někteří se na náboženská místa vydávali, aby poděkovali za něco dobrého, co se jim v životě stalo. Jiní přicházeli naopak patrony, kterým bylo místo zasvěcené, o něco prosit. Nemocní světce často žádali o uzdravení, protože nic moc jiného jim tehdy nezbývalo.

Další museli pouť podniknout naopak za trest – měli tak odčinit špatný skutek, který spáchali, a prosit o odpuštění. Výjimkou nebylo ani chodit na pouť za někoho jiného.

Především zámožní lidé, kteří nemohli opustit své povinnosti doma nebo by cestu sami nezvládli, za sebe někdy posílali někoho, kdo by je zastoupil, a platili mu náklady na cestu.

Podstata poutí a motivace poutníků byla kdysi duchovní. Chtěli spasit duši nebo se přiblížit bohu. FOTO: pxfuel
Podstata poutí a motivace poutníků byla kdysi duchovní. Chtěli spasit duši nebo se přiblížit bohu. FOTO: pxfuel

Na cestu jen s dopisem od faráře

V době baroka, kdy bylo poutnictví nejrozšířenější, vznikla po celé Evropě síť stezek. Poutníci mohli na cestě často využívat církevní pohostinství.

Podle tehdejších pravidel si ale museli nejdřív opatřit doporučující dopis od místního kněze, ve kterém se za ně přimlouval. Po předložení dopisu pak mohli dostat nocleh i jídlo v klášterech a různých církevních ubytovnách, někdy i zadarmo.

Přesto se ale na daleké poutě vydávali spíš bohatší lidé. Ti úplně chudí neměli na cestu peníze, nebo byli poddanými místního šlechtice, který by je odejít nenechal.

Obyčejní lidé chodili nejčastěji na blízká poutní místa, kterých bylo především v Česku v té době spousta.

Nové kouzlo poutí

Po 18. století zlatý věk poutnictví skončil. Rozvíjela se věda, vzdělanost i medicína a lidé začali okolní svět i víru vnímat jinak. V technologickém světě přestávalo mít putování místo.

V Česku pak byl hřebíčkem do rakve poutnictví minulý režim, který odsuzoval všechno náboženské. Nedá se ale říct, že by poutě zmizely úplně, naopak. Zdá se, že dnes jejich popularita znovu roste.

Lidí, kteří dojdou do Santiaga de Compostela, v posledních letech (s výjimkou nešťastných covidových roků) pořád přibývá. Po Evropě i v Česku se znovu opravují a značí staré poutní stezky.

Obracejí se snad lidé zase k duchovnu, nebo to je pro většinu zkrátka sport a zábava? Můžeme jen hádat. Zdá se ale, že trmácet se pěšky do dáli má své kouzlo, které jen tak něco nezlomí.

reklama
Foto: viz popisky, úvodní fotografie: pxfuel
Související články
Historie
Mlsné prase málem vyvolalo válku mezi USA a Británií
Představte si, že vám soused vleze na zahradu, začne vám okusovat zeleninu a vy ho v návalu vzteku zastřelíte. Normální sousedská hádka? Možná. Jenže se píše rok 1859, zahrada leží na území, o které se přou Spojené státy a Velká Británie, a zastřelené zvíře patří mocné britské společnosti, může z toho být mezinárodní krize. Přesně […]
Historie
Vyhodíš ho oknem, vrátí se ti dveřmi! Tři pražské defenestrace
Ocitá se v patové situaci. Vpředu na něj zívá prostorné okno a pod ním nabroušené zbraně rozvášněného davu. V zádech ho motivují ke skoku zástupci vzbouřenců. A právě ti ho nakonec dotáhnou k oknu a hodí vstříc tragickému osudu. Pivo, hokej, Švejk a nebo třeba kontaktní čočky. Češi prorazí ve světě s celou řadou věcí a do výčtu […]
Historie
HMS Victory: Loď jako bitevní kronika
Staletí vzdoruje času, přečkala bitvy, bouře i hrozbu zániku. Britská válečná loď HMS Victory se stává symbolem námořní slávy a dodnes připomíná dobu, kdy o osudu říší rozhodují dřevěné koráby, odvaha námořníků, vítr v plachtách a přesná palba děl. Každá loď jednou doslouží. Některé skončí na dně moře, jiné jsou rozebrány na dřevo. Jen málokteré […]
Historie
Kam s ním? Historie svozu odpadu
Babička se ptá vnoučka, co by chtěl za povolání. Volba je jednoduchá: Policajt. Nebo Kosmonaut. Kovboj! Rytíř Jedi! Ale nakonec to vyhraje zase popelář. Frajer, co jezdí s parádním velkým autem a navíc, a to je nejvíc cool, může jezdit na stupátku! A popeláři jsou frajeři už od roku 1785. Z toho roku pochází nejstarší doklad […]
reklama
casopis
zajímavosti
Sešívačka aneb luxusní hračka, jejíž existence začala jedinou sponkou
Dnes zmáčkneme sešívačku a papíry poslušně drží pohromadě. Vypadá to jako banalita, bez které si kancelářský život sotva umíme představit. Jenže první předchůdci dnešní sešívačky mají k obyčejné plastové pomůcce z psacího stolu pořádně daleko. Nejstarší sešívačky jsou těžké, drahé, poněkud majestátní, a některé dokážou zatlouct do papíru jen jednu jedinou sponku. Pak je třeba […]
Útočiště na skále: Jak Garibaldiho slib zachránil San Marino
V červenci roku 1849 se odehrálo něco zdánlivě epizodního, co ale zanechalo trvalý otisk na mapě Evropy. Italský revolucionář Giuseppe Garibaldi stanul před branami republiky San Marino. Nebyl zde však v pozici dobyvatele, ale prosebníka. V patách mu byla papežská a rakouská vojska. Prosil o azyl. Byl mu poskytnutý a Garibaldi nezapomněl.   Útěk Garibaldiho […]
Tajemství otce Sherlocka Holmese: Pět věcí, které (možná) nevíte o Arthuru Conanovi Doyleovi
Jeho celé jméno zní Arthur Ignatius Conan Doyle a svět ho dnes zná hlavně díky jeho geniálním detektivním příběhům o Sherlocku Holmesovi. EpochaPlus.cz si posvítila na perličky, které nám ve škole obvykle neřeknou… Občas se ještě dozvíme, že byl slavný spisovatel původním povoláním lékař. Tyto znalosti ostatně občas zužitkuje i pro své psaní. Už se […]
Nesmrtelná sójová omáčka: Stačí přidat trochu plísně!
Usedají ke stolu a sliny se jim sbíhají, až ochutnají vychvalované čínské nudle. Obsluha se k nim bezděky přitočí a při té příležitosti přihraje na stůl drobnou láhev. Jeden z hostů se ušklíbne a odtuší, že to je ona pověstná omáčka, která se vyrábí z brouků. Jde kombinovat s nudlemi, rýží nebo sushi. Najdou se dokonce odvážlivci, kteří sójovou […]
historie
Desetiměsíční peklo? Mlýnek na maso u Verdunu!
Zákopy, hromady mrtvých, špína, bahno, šrot a beznaděj. Řady děl a kulometů čekají na své další oběti. Německá vize, že bleskovou válkou smete protivníka, se již dávno zbortila. A zákopová válka nikam nevede, fronta se v podstatě nemění. Smutný obraz z první světové války hodlá přemalovat do černo-bílo-červených barev náčelník německého generálního štábu Erich von […]
Mor, milostné avantýry a holocaust. Nejslavnější deníky světa
Oči jí svítí radostí, včera tatínkovi ukázala kostkovaný sešit se zapínáním a dnes ho jako náhodou dostala k 13. narozeninám. Hned večer k němu usedá a začne ho plnit zápisy. Netuší, že jednou její zdánlivě nudné řádky budou hltat miliony lidí. Osobní kronika – tak by se daly nazvat deníky. Ty mnohdy lidé úpěnlivě píší, aniž by […]
Bratislava: Hlavní město na několik pokusů
Temné nebe opanují ohňostroje, svět vstupuje do roku 1993, jenže pro Česko i Slovensko jde o historický mezník. Poprvé ochutnávají samostatnou existenci. „Posíláme pozdravy naši přátelům do Prahy,“ řeční politici na náměstí v Bratislavě, novém hlavním městě. Ta druhá. Vždycky. Buď stojí ve stínu Prahy, Budapešti, nebo nedaleké Vídně. Jenže v minulosti Bratislava sehraje důležitou roli – […]
Šach-mat: Turek, který porazil Napoleona
Stroje dnes dokážou hrát šachy lépe než kterýkoli člověk. Nikdo se nad tím nepozastavuje – technologie kráčejí mílovými kroky vpřed. Ale co v 18. století? Představte si stroj tak vyspělý, že sám myslí. Tehdejší svět žasne. Tento dávný automat má navíc překvapivou souvislost s dnešním Amazonem. Roku 1770 se evropskými panovnickými dvory šíří zpráva o […]
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz