Vědců s českým původem, kterým by byly věnovány samostatné kapitoly v zahraničních učebnicích, není příliš mnoho. Přesto však lze mezi našimi krajany takové najít. Jedním z nich byl i antropolog Aleš Hrdlička.
Humpolec na Vysočině není proslulý jen tím, že se tam odstěhoval jistý Hliník. Desetitisícové město se může pochlubit i několika slavnými rodáky. Z Humpolce pocházel divadelník Jiří Myron nebo básník Ivan Martin Jirous. A také světově proslulý lékař a antropolog Aleš Hrdlička.
Krušné začátky
Malý Aleš, tehdy ještě Alois, přišel na svět 29. března 1869. Už od mala projevoval studijní talent, na škole patřil mezi nejlepší žáky. Poté se chystal na studium gymnázia v Německém dnes Havlíčkově Brodě.
Rakouské císařství se v té době ještě vzpamatovávalo z prohrané války z Pruskem a chudoba svírala řadu jeho obyvatel. Řada lidí volila odchod do emigrace, stejně jako Aloisův otec, který byl truhlářem. Cíl byl jasný: Spojené státy.
Právě v Americe si Alois změnil jméno na Aleše. Jeho začátky za velkou louží byly podobně jako u mnoha jiných migrantů krušné. Přes den pracoval v továrně zpracovávající tabák, po večerech pak navštěvoval kurzy angličtiny.
Když jazyk jakž takž zvládl, zapsal se na střední školu. Otec si přál, aby Aleš studoval obchodní školu, ale osud si přál, aby se život mladého českého přistěhovalce ubíral jiným způsobem. Stres, nervové vypětí a nedostatek odpočinku se na Hrdličkovi podepsal.
Jeho organismus přepadly záněty, horečky a zápaly. Všechno zlé ale bylo k něčemu dobré. Ošetřující lékař si všiml vědeckého talentu svého pacienta a navrhl mu, zda by nechtěl vystudovat medicínu.
Antropologie ho nadchne
Diplom Hrdlička získal v roce 1892, ale už během studia jej přitahovala nově vznikající věda zvaná antropologie. Ta se zabývá studiem člověka, a to jak jeho fyzické stránky, tak i té psychické, sociální a kulturní.
Krátce se věnoval lékařské praxi, avšak zájem o vědu byl silnější. Strávil roční stipendium v Paříži, kde se věnoval právě antropologii a o jeho dalším směřování tak bylo rozhodnuto.
Po návratu do USA vybudoval antropologickou laboratoř, kde se zaměřil na výzkum fyzických znaků Američanů.
Jeho terénní antropologická činnost se poprvé naplno rozvinula v roce 1898, kdy se stal členem mexické expedice norského antropologa C. Lumholtze.
Následující rok přijal bezplatné místo terénního antropologa v Přírodovědeckém muzeu ve Washingtonu a opět absolvoval několik expedic na americký jihozápad a do Mexika.
Všichni lidé jsou jednotného původu
Později se zúčastnil expedic i do Afriky či Asie. Těžištěm jeho práce byl i nadále výzkum člověka, zejména pak jeho původu a postupného rozšíření po planetě.
Právě on formuloval dodnes uznávanou teorii, že americký kontinent byl osídlen severní cestou skrze Beringovu úžinu. V době, kdy se Evropou šířily nacistické bludy o nadřazenosti jednotlivých ras, Hrdlička hovoří jasně:
„Veškeré lidstvo je jednotného původu.“ Nejen jeho, ale i další antropologické a archeologické výzkumy tuto hypotézu potvrdily.
Domů už se nevrátí
Vyvrcholením Hrdličkovy kariéry byl rok 1927, kdy mu Antropologický královský ústav Velké Británie a Irska udělil zlatou pamětní Huxleyho medaili, která se uděluje nejvýznamnějším antropologům za mimořádné zásluhy.
Byť byl již světově proslulý a v USA žil již dlouhou dobu, na svou původní vlast nikdy nezapomněl. Zásadně trval na tom, aby se jeho jméno psalo s háčky.
Hrdličkovy známosti v politických kruzích umožnily mimo jiné i přijetí Tomáše G. Masaryka v Bílém domě americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem.
Hrdlička se tak mimo jiné zasloužil i o vznik Československé republiky a s Masarykem jej od té doby pojilo přátelství.
Po jejím vzniku podporoval československou vědu, například na vznik antropologického muzea věnoval tehdy závratnou částku jednoho milionu korun.
9. dubna 1938 rozhlasová stanice CBS odvysílala jeho přednášku, kde upozornil na ohrožení Československa, poslední výspy demokracie ve střední Evropě. Během války pak organizoval kampaně, při kterých upozorňoval na nacistické zločiny páchané v Československu.
Sám se chtěl jednou do své rodné vlasti vrátit a dožít v ní. Nestalo se tak. Zemřel na infarkt ve Washingtonu 5. září 1943.