Anglický král Edmund II. vstoupil do dějin jako neohrožený bojovník proti Dánům. Jenže vedle hrdinských bitev se s jeho jménem pojí i podivná legenda: že byl zavražděn, když seděl na latríně.

Ať je pravda jakákoli, jeho příběh ukazuje, že ani koruna nechrání před potupným koncem. Edmund II. se narodil kolem roku 993 jako syn krále Ethelreda II. a jeho první manželky Ælfgifu.

Na trůn nastupuje v dubnu 1016, v době, kdy se Anglie otřásá pod náporem vikingských nájezdů. Proti němu stojí dánský princ Knut, budoucí král Knut Veliký.

Edmund si brzy vyslouží přezdívku Ironside, Železný bok, pro svou vytrvalost a odvahu v boji. Během jediného roku svádí několik bitev, z nichž nejznámější je střet u Assandunu. Přestože bojuje s neobyčejnou energií, říše je vyčerpaná a šlechta rozdělená.

Nakonec dochází k dohodě: Anglie se rozdělí mezi Edmunda a Knuta.

Přibarvený příběh

Jenže křehký kompromis netrvá dlouho. Edmund umírá 30. listopadu 1016, pouhých několik týdnů po uzavření dohody. Oficiální zprávy hovoří prostě o smrti, snad na nemoc, snad na vyčerpání.

O několik desetiletí později se však objevuje pikantní verze: král měl být proboden zespodu, když vykonával potřebu na latríně. Útočník se měl skrývat v odpadní šachtě. Zní to jako historka z černé kroniky, a právě tak ji dnes berou i historikové.

Nejstarší prameny o takové vraždě mlčí; příběh se objevuje až ve 12. století, kdy kronikáři rádi přibarvují dějiny dramatem.

Nová kapitola

Ať už Edmund zemřel jakkoli, jisté je jedno: byl posledním anglosaským králem, který se skutečně postavil vikingské expanzi se zbraní v ruce. Po jeho smrti ovládl Anglii Knut a začala nová kapitola dějin.

Legenda o latríně možná přehání, ale připomíná nám lidskost i zranitelnost panovníků. Koruna může být ze zlata, ale život a smrt zůstávají obyčejné.