Je spoustu věcí, které používáme prakticky denně a vlastně nás ani nenapadne, odkud se vzaly a proč vypadají tak, jak vypadají. Napadlo vás třeba, jaký je původ přechodu pro chodce?

Ta nejslavnější „zebra“ je jasná. Najdete jí v severozápadním Londýně v ulici Abbey Road a také na obalu stejnojmenného alba skupiny Beatles. Zřízena je tu mimochodem podle odhadů koncem 50. let 20. století. To už má za sebou přechod pro chodce docela slušnou historii.

Nápad nepřežije výbuch

Ta začne už v Pompejích před více než 2000 lety. Z dochovaných trosek starověkého města, smeteného v roce 79 sopkou, je patrné, že tu existovaly jakési pásy vyvýšených kamenů, pomocí kterých chodci bezpečně překonávali silnici.

První skutečně výrazný krok k tomu usnadnit lidem přecházení vozovky udělají v prosinci roku 1868 na londýnské Bridge Street. Nepředstavujte si ale hned klasické bílé pruhy. Ty přijdou až mnohem později.

Prozatím musí chodcům stačit signalizační zařízení z dílny železničního inženýra Johna Peake Knighta. Jde o dvě ramena, která pomocí otáčení klikou obsluhuje policejní strážník. Pro lepší viditelnost v noci je navíc zařízení opatřeno plynovými světly. Už tehdy jde o červenou a zelenou barvu.

Obnovte bezpečnost na silnicích!

Zařízení ale slouží svému účelu jen velmi krátce. Už v lednu následujícího roku způsobí unikající plyn explozi, při které je vážně zraněn obsluhující policista. Signalizované přechody pro chodce jsou pak na pár desítek let raději uloženy k ledu.

Problémem je, že s rozvojem automobilové dopravy začíná přibývat sražených chodců. „Mohli byste prosím obnovit bezpečnost na našich silnicích?

Je srdcervoucí číst o těch strašlivých úmrtích,“ hořekuje v roce 1911 jakýsi čtenář v dopise, adresovaném britskému deníku The Times. Na pokus vyřešit jeho výtku si počká ještě 15 let.

Belishovy majáky nestačí

Až do roku 1926, kdy se v Londýně objeví první bílé čáry. Nejde ještě o klasickou zebru, ale dva pruhy, které doplňují tabulky s nápisem „Please cross here“ (Přejděte zde, prosím). Stále je ovšem co zlepšovat. Třeba viditelnost v noci. A tak jsou zavedeny tzv.

Belishovy majáky, které v roce 1934 spustí tehdejší britský ministr dopravy Leslie Hore-Belisha (1893–1957). Jde o jantarově zbarvené koule na vrcholu vysokého černobílého sloupu. Prostor mezi nimi je místo zebry vyplněn velkými kovovými cvočky.

I ty ale mají své mouchy. Zatímco chodec nemá s jejich rozpoznáním problém, z pohledu řidiče to zas tak snadné není. Stává se, že motorista přechod často zaznamená až v okamžiku, kdy už je na zastavení pozdě.

Zebra jako trefa do černého

Situace se ještě zhorší s koncem druhé světové války, po které přibude aut a s nimi i nehod.

Po celém Spojeném království, které je v oblasti dopravních přechodů nejaktivnějším průkopníkem, od konce 40. let 20. století probíhají pod hlavičkou ministerstva dopravy nejrůznější experimenty.

Ty mají jediný účel – zajistit chodcům co nejbezpečnější přesun přes silnici. Ovoce snaha přinese 31. října 1951, kdy je na Slough High Street ve městě Slough v jihovýchodní části Anglie představena první zebra.

Její design má na svědomí fyzik a dopravní inženýr George Charlesworth, jméno jí dá britský politik James Callaghan (1912–2005). Je to konečně správná volba.

Pruhy jsou nejenže vidět z dálky, což řidičům poskytuje dostatek času na zpomalení, ale také chodci, kteří přecházejí ulici, jsou na nich mnohem zřetelnější.