„Nikdy mě ani ve snu nenapadlo být zpěvačkou,“ přiznává už jako slavná operní pěvkyně Ema Destinnová. Dodává, že se jí stala, protože si to přál tatínek. „Z lásky k němu respektovala jsem ve všem jeho vůli.
A když jsem pak cítila, že operní dráha je ta pravá, dala jsem se unášet proudem,“ vzpomíná.
Domovskou scénou operní zpěvačky Emy Destinnové (1878–1930) se stává Berlín, kde během deseti sezón stihne nastudovat celkem 43 rolí a odehrát 706 představení. Císař Vilém II. ji rozmazluje nákladnými dárky. V roce 1907 jí dokonce s pýchou předává automobil značky Renault.
New York se učí vyslovovat ř
Je doslova na roztrhání. Podzim roku 1908 už patří jejímu americkému turné. 16. listopadu 1908 zažívá v newyorské Metropolitní opeře premiéru jako Aida po boku Enrica Carusa. Obecenstvo je nadšené, kritika také a vše korunují doslova pohádkové honoráře.
„Její mimořádné pěvecké umění, podtržené dokonalým hereckým ztvárněním a zaujatým přístupem ke každé úloze ji předurčilo k výkonům, jež se vymykaly srovnání,“ uvádí současný historik František Fürbach. Destinnová září, diváci šílí.
Ohromný úspěch sklízí společně s Carusem a Pucciniho operou Děvče ze zlatého západu. S chutí si v Americe opět zazpívá také Mařenku v Prodané nevěstě. Noviny The New York Times píší: „Učinila zde Smetanu slavným.
Kdo z nás ještě před týdnem znal jeho jméno?“ A Newyorčané se učí vyslovovat „ř“ ve jméně Bedřich… Během osmi newyorských sezón Ema Destinnová nastuduje 21 rolí a odzpívá 249 představení.
Mimoto si zvládne pravidelně každé jaro odskakovat i do londýnské Covent Garden.
Kurýrka Maffie
Nit fantasticky nastartované kariéry přetrhne první světová válka. Ema je česká vlastenka tělem i duší a ráda by pomohla dobré věci, proto se v roce 1915 zapojuje do aktivit odbojové organizace Maffie. Díky svým častým cestám za hranice se stává kurýrkou.
Bohužel, rakousko-uherská rozvědka nezahálí. Pečlivě všechno sleduje a má přehled i o Eminých akcích. 14. května 1916 se zpěvačka vrací z turné ve Spojených státech amerických.
Sedí ve vlaku, který právě zastavil v Podmoklech (dnes jsou součástí Děčína), první stanici na území Rakouska-Uherska, když ji zaskočí četníci. Vyvádějí ji z vlaku…
Pět hodin napětí
Prošacují ji a v jejím kabátě objevují plánky kreslené neviditelným inkoustem. Poté slavná pěvkyně stráví na podmokelském nádraží dlouhé hodiny čekáním. V hlavě se jí přitom honí černé myšlenky.
„Špionáž je velezrada a za tu je smrt,“ uvědomuje si velice dobře s rostoucí nejistotou, co ji vlastně čeká. Policie je ale opatrná. Kdyby před četníky stál prostý občan, už by se ocitl za mřížemi.
U tak slavné osobnosti, jakou Destinnová je, si musejí svůj postup ověřit na vyšších místech. Nesmějí se dopustit chyby, to by je mohlo stát kariéru. „Omlouváme se vám, jste propuštěna,“ přicházejí po pěti dramatických hodinách. Zpěvačka vydechne úlevou.
Kdosi v pozadí
Kdo se stal tajemným zachráncem, který se za ni přimluvil?
„O jejím případu měl být informován sám tehdejší vrchní velitel spojeneckých rakousko-německých vojsk, kterým nebyl nikdo jiný než sám Vilém II.,“ vysvětluje současný publicista Vladimír Liška.
Navzdory přímluvě z nejvyšších míst ale Destinnovou rakouská policie už ze zřetele nespustí. Cejch špionky na ní ulpí, vždyť měli důkazy o její velezrádné činnosti přímo v rukou! Přichází o pas a má zákaz cestování.
To prakticky znamená konec kariéry – nemůže do zahraničí na vystoupení a unikají jí tak spousty peněz.
Operní pěvkyně se usazuje ve svém sídle na zámku ve Stráži nad Nežárkou v jižních Čechách, který si koupila už v roce 1914. Policie jí je ale neustále v patách i zde.
Až ke konci války má Destinnová několik vystoupení v Národním divadle a absolvuje turné po českých a moravských městech.
