Při pohledu na některé ptačí druhy se pozorovateli nabídne plejáda těch nejzajímavějších výtvorů přírody. Zbarvení ptačího peří je velmi variabilní a svůj podíl na tom bezesporu nese i evoluce. Ptačí samečci barevnou „přehlídku“ vyhrávají na plné čáře.

Jednotlivé barvy neexistují jen tak bez účelu, zaujímají významné postavení jak při vnitrodruhové, tak i při mezidruhové komunikaci. Krom poselství předaného samotnou barvou využívají ptáci ke zdůraznění například různé roztahování per či světelné podmínky daného prostředí.

Samičky si pro páření obvykle volí toho partnera, jenž je nejvíce zaujme svojí extravagantností. Barevné ornamenty samců neslouží pouze k získání samičky k páření, ale uplatňují se i při bojích o teritorium.

U samic a mláďat je barevnost méně nápadná (tento jev se označuje jako tzv. pohlavní dimorfismus), což je dáno proto, aby lépe splynuly s prostředím a byly tak v bezpečí před predátory.

Nepřehlédnutelní papoušci

Odborníci z německého Institutu Maxe Plancka pro ornitologii se pokusili zjistit, proč jsou zrovna papoušci v porovnání s jinými ptáky tak barevní. „Zbarvení peří je obvykle přičítáno výběru sexuálního partnera, ale papoušci jsou převážně považováni za monogamní ptáky,“ řekla hlavní autorka studie Luisana Carballo. U monogamních ptáků není obvykle zaznamenán pohlavní dimorfismus, obě pohlaví tak bývají zbarvena stejně. Vědci analýzou několika papouščích druhů (ara, kakadu atd.) došli k výsledku, že u větších druhů papoušků neexistuje barevný rozdíl mezi samci a samicemi, kdežto u menších ano, a že existuje vliv podnebí na zbarvení peří, takže druhy s tmavším zbarvením peří obývají vlhčí a chladnější prostředí nebo hustší lesy a nikoli otevřená stanoviště.

Duhové dědictví

Při výzkumu původu pestrého zbarvení ptáků vědcům z anglického Bristolu posloužila sbírka peří 97 druhů moderních ptáků z Kodaňského muzea. Významným objevem byl fakt, že zástupci dvou ptačích skupin – trogonů (dva prsty směřují dozadu a dva dopředu) a svišťounů (mají srpkovité peří, např.

rorýs, kolibřík) – měli duhová křídla už před desítkami milionů let, přesněji někdy před 49 miliony let, kdy na planetě došlo k velkému oteplení, jak naznačily fosilní pozůstatky primotrogona, pravěkého předchůdce dnešních trogonů, který žil ve třetihorách, v období středního eocénu.

„Máme spoustu fosilií, z nichž se to dá datovat,“ sdělil ornitolog Ondřej Sedláček. Podle odborníků se pravěcí trogoni a svišťouni těm současným podobají způsobem života, tvarem těla i barvami. „U dávných předchůdců současných trogonů a svišťounů se našly struktury, které jednoznačně dokládají, že taková barevnost už tehdy fungovala,“ doplnil Sedláček.