Domů     Vzpoura vězňů v Sobiboru: Jak vězni zničili vyhlazovací tábor
Vzpoura vězňů v Sobiboru: Jak vězni zničili vyhlazovací tábor
7.5.2018

V meziválečném období zabírala malopolská vrchovina střed polské republiky. Nyní se nachází na samém východě Polska u hranic s Běloruskem a Ukrajinou.

V tomto tak trochu bohem zapomenutém kraji plném lesů a bažin se nacházelo jedno z hrůzyplných míst, která vyklíčila ze zrůdného nacistického uvažování. Vyhlazovací tábor Sobibor.

Výstavba tábora byla zahájenu v březnu 1942. Již koncem dubna do Sobiboru dorazily první židovské transporty. Zprvu převážně z Polska, ale později i z dalších částí Evropy. I zde, podobně jako v Treblince a Belzecu, bylo hlavním účelem tábora vraždění.

Naživu bývali prozatím ponechávali jen ti, kdo se měli starat o chod tábora. Přebývalo zde asi 600 lidí, původem z Polska, Československa, Německa, Sovětského svazu, Nizozemska a Francie.

Rekonstrukce tábora v Sobiboru.
Rekonstrukce tábora v Sobiboru.

Myšlenka vzpoury začala v hlavách vězňů klíčit ze stejného důvodu, jako v lidech, kteří se svým trýznitelům postavili v Treblince.

Počátkem roku 1943 získali lidé v Sobiboru pocit, že dny tábora se chýlí ke konci a společně s tím se odpočítávají i jejich poslední chvíle. Zpočátku mlhavé plány povstání začaly postupně nabývat prvních jasných kontur.

Jedním z katalyzátorů následujících událostí byla vražda 600 vězňů z Belzecu. To byli poslední přeživší vězni z tohoto tábora, kteří byli převezeni právě do Sobiboru. Při třídění oblečení po mrtvých sobiborští Židé objevili tajný lístek s tímto zněním:

„Pracovali jsme rok v Belzeci. Nevím, kam nás teď vezou. Říkají, že do Německa. V nákladních vagónech jsou jídelní stoly. Dostali jsme chleba na tři dny, konzervy a kořalku. Jestli je tohle všechno lež, pak vězte, že i vás čeká smrt. Nevěřte Němcům. Pomstěte naši krev!“

Mezi sobiborskými vězni poté začaly vznikat různé plány, na jejichž konci měla čekat svoboda. Část vězňů z jedné části tábora se dokonce pustila do kopání tunelu.

Byla to práce obtížná, protože vyhlazovací tábor v Sobiboru byl obklopen nejen ostnatými dráty, ale i vodním příkopem a jako jediný ze všech zařízení svého druhu také minovým polem. Nacisté však tunel objevili a jako odvetu nechali postřílet 150 vězňů.

Zlom pro sobiborské hnutí odporu nastal 23. září 1943. Ten den do tábora dorazila skupina sovětských zajatců židovského původu, mezi kterými byl i nadporučík Alexander Pečerskij.

Ten si záhy získal mezi spoluvězni uznání pro svoje statečné a hrdé chování. Pečerskij, který stále nosil uniformu Rudé armády, byl zařazen do severního tábora, aby vykopal tři pařezy.

SS dozorce Karl Frenzel měl špatnou náladu a jeden z holandských židů byl příliš slabý, aby sekal, a tak ho Frenzel začal bít bičem. Pečerskij přestal sekat a pozoroval mrskání opíraje se o sekeru.

Kápo Porzyczky překládal, když se Frenzel zeptal Pečerského, jestli se mu nelíbí to, co právě vidí. Pečerskij se ani nenahrbil ani neroztřásl ani nepřikrčil strachy, nýbrž odpověděl „Ano Oberscharführere“.

Frenzel řekl Pečerskému, že má 5 minut na to, aby rozsekl velký pařez ve dví. Pokud to stihne, dostane balíček cigaret, pokud ne, čeká ho 25 ran bičem. Pečerskij rozpoltil pařez za čtyři a půl minuty a Frenzel vytáhl balík cigaret.

Pečerskij odpověděl, že nekouří a začal znovu sekat pařezy. Frenzel se vrátil za 20 minut s čerstvým chlebem a máslem a nabídl je Pečerskému. Ten odpověděl, že příděly v táboře jsou více než dostatečné a že nemá hlad. Frenzel se otočil a odešel.

„Tato epizoda se večer rozšířila po celém táboře a polští židé se rozhodli seznámit Pečerského s myšlenkou útěku,“ vzpomínal jeden z organizátorů povstání Leon Feldhendler.

Poslední cesta, kterou šli odsouzenci na smrt.
Poslední cesta, kterou šli odsouzenci na smrt.

Pro sobiborské vězně bylo povzbuzením, že se v táboře v září 1943 objevili sovětští vojáci se svými bojovými zkušenostmi. Šance na únik se tak zvýšily. I sovětští vojáci odsud hodlali zmizet, zvláště když se dozvěděli, k čemu vlastně sobiborský tábor slouží.

Záhy sobiborská odbojová organizace Pečerského a jeho spolubojovníky seznámila s plánem útěku.

„Nám se snad může podařit utéct. Ale, co se stane s ostatními? Všichni budou ihned vyřízeni. Jestli máme v úmyslu uprchnout, pak musíme utéci všichni společně,“ odvětil Pečerský. A měl pravdu.

Dosavadních útěků ze Sobiboru nebylo mnoho, a ty, které se uskutečnily, nacisté tvrdě trestali. Nejen, že popravili dopadené vězně, ale k nim přidali ještě řadu dalších, kteří s útěkem neměli nic společného.

To bylo jasné i vězňům, kteří v táboře byli už nějakou dobu. „Máš pravdu, ale nesmíme dlouho otálet. Zima se blíží. Kroky nechávají otisky ve sněhu a zůstávat v zimě v lesích je vůbec těžké,“ odpověděl jeden z nich Pečerskému.

Tak se zrodil zárodek plánu, který se měl stát jednou z nejslavnějších kapitol židovského odboje proti nacistům.

Vůdčími postavami plánu se stali Pečerskij a Leon Feldhendler. Aby jejich schůzky nebyly strážím nápadné, Pečerskij předstíral vztah s osmnáctiletou Lukou, která do Sobiboru dorazila v jednom z transportů z Nizozemska.

Pečerskij a jeho lidé dodali odbojovému výboru bojové zkušenosti, kdežto lidé jako Leon Feldhendler detailně znali chod tábora. Každá strana tak přinesla to, co té druhé scházelo.

Prvním plánem bylo oživení nápadu s tunelem, který měl vést pod minovými poli do vzdálenosti 35 metrů. Mezi sovětskými zajatci byl horník Boris Cibulskij, který měl podzemní práce vést.

Tunel se skutečně začal kopat, avšak do jeho budování zasáhla nevyzpytatelná příroda. Začátkem října se nad Sobiborem přehnaly silné deště, voda do tunelu prosákla a zcela jej zničila. Bylo třeba najít jinou možnost, jak z tábora smrti utéci.

Sám Pečerskij se k tunelu stavěl dosti rezervovaně již před jeho zaplavením, protože si byl vědom, že 600 lidí z tábora bude tímto podzemním koridorem utíkat jen velmi pomalu.

Alexander Pečerskij se svou vnučkou.
Alexander Pečerskij se svou vnučkou.

Nakonec v hlavách odbojářů zvítězila myšlenka ozbrojeného povstání. Řemeslníci v dílnách, kteří vykonávali nejrůznější práce pro esesmany, dostali za úkol připravit ostré nože. Jimi měli být postupně likvidovaní příslušníci SS i ukrajinští strážní.

11. a 12. říjná získal rozvrh povstání jasné kontury. V jeho první fázi, která měla proběhnout v čase mezi půl čtvrtou a půl pátou, měli být neslyšně pomocí seker a nožů zlikvidováni esesmani, kteří budou nalákáni do dílen. Po půl páté povstalci vydají signál a vězni z tábora utečou.

I v Sobiboru vězňům nahrála skutečnost, že osazenstvo personálu SS bylo oslabeno, když někteří jeho členové odjeli na dovolenou. Ukrajinští strážní navíc od Němců nedostávali příliš střeliva, protože se před tím několikrát stalo, že zběhli k partyzánům.

Problémem však bylo minové pole. To mělo být eliminováno tak, že se do jeho prostor budou házet kameny, které způsobí explozi, čímž by se cesta pročistila. Pečerskij se však klonil raději k tomu, aby vězni z tábora vypochodovali hlavní branou. Tento nápad byl nakonec vybrán jako plán A, úprk přes miny měl být v záloze.

Akce měla být zahájena 13. října. Ke smůle povstalců však do tábora přijela skupina esesmanů z nedalekého pracovního tábora. Ta se v Sobiboru zdržela až do pozdního odpoledne, tudíž povstání muselo být o den odloženo.

Celý další den byl pro zasvěcené vězně plný nervozity, avšak stráže ani SS si ničeho nevšimly.

Tichá likvidace esesmanů započala přesně v půl čtvrté. Prvním mrtvým byl Scharführer Wolf, kterému sekeru do hlavy vrazil horník Cibulskij. Zabití příslušníků SS rovněž vězňům umožnilo vyzbrojit se střelnými zbraněmi.

Zprávy o probíhajícím povstání se začaly šířit i mezi vězni, kteří o něm dosud nevěděli. To Pečerského zneklidňovalo, protože zprávu o něm hodlal vyhlásit až po večerním apelu v pět hodin.

Některá těla esesmanů se nepodařilo dostatečně ukrýt, další členy SS se pak zabít nepodařilo. Přesto akce pokračovala. Avšak obavy povstalců se naplnily. Jeden z esesmanů objevil mrtvé tělo soukmenovce a začal střílet na vězně.

Pečerskij již na nic nečekal a vykřikl smluvený signál: „Hurá, vzpoura začala!“

Památník obětem sobiborského tábora.
Památník obětem sobiborského tábora.

V tu chvíli tábor ovládl nepopsatelný zmatek. Plán vyjít hlavní branou, tak padl. Stráže začaly po vězních střílet, ti, kteří byli ozbrojeni, palbu opětovali. Povstalci začali přestřihávat ploty, ovšem v nastalém chaosu kameny na likvidaci min nikdo nepoužil.

A tak první vlnu uprchlíků, která utíkala ke 200 metrů vzdálenému lesu, nemilosrdně kosily nášlapné nálože. Vojáci z Pečerského jednotky odhadli, že pole za domem velitele tábora bude čisté. Tento předpoklad se ukázal jako správný, a vojáci tak mohli také tábor opustit.

Tábor byl zcela paralyzován, padla na něj tma, vězňové navíc odpojili přívod elektrického proudu. Povstání přežilo pouze pět esesmanů, jeden byl zraněný a dva se raději schovali do svých skrýší. Zbylí dva se snažili dostat děj v táboře pod kontrolu.

Ukrajince a zbylé vězně uzamkli v jednom z baráků, posléze se jim také podařilo obnovit telefonní spojení. S jeho pomocí si v osm večer přivolali ze 40 kilometrů vzdáleného Chelma posily. Tou dobou asi 300 lidí ze 600 vězňů v hlavním táboře už utíkalo nočním lesem.

Kontrolu nad táborem získali nacisté až ráno druhý den. Ihned nechali popravit 150 lidí, kterým se utéci nepodařilo. Zároveň začalo rozsáhlé pátrání po uprchlících, do kterého se zapojila i Luftwaffe.

Uprchlíci většinou během noci získali slušný náskok, avšak našli se i tací, kteří během bloudění ve tmě ztratili směr a ráno zjistili, že jsou sobiborskému táboru stále na dohled.

SS, wehrmacht i policie pátraly po povstalcích až do 21. října. Během té doby se jim podařilo dopadnout a zavraždit asi sto lidí. Dalších 200 však prozatím uniklo svému na první pohled neodvratnému osudu.

Mnozí hledali úkryt u místních lidí či se vraceli do svých rodišť. Nemálo z nich však bylo zabito Poláky, mezi kterými se šířily pověsti, že uprchlí vězni s sebou vzali i spoustu zlata.

Po uprchlících stříleli i příslušníci polské odbojové organizace Armija Krajowa. „Zabíjeli nás nejen Němci, ale také Poláci, Ukrajinci, partyzáni, obzvláště muži z Armije krajové, bandy, sedláci…

Nejednou jsme uvažovali o sebevraždě poté, co jsme viděli, že celý svět stojí proti nám,“ napsal jeden z utečenců Dov Freiberg.

Neblahý osud potkal jednoho z vůdců povstání Leona Feldhendlera. Ten byl zabit Poláky v Lublinu 6. dubna 1945. Pečerskij se svými vojáky překročil řeku Bug a přidal se k partyzánům. Po jeho přítelkyni Luce se slehla zem.

Šéf tábora Gustav Wagner po válce zmizel v Brazílii. Zde byl odhalen až koncem 70. let a o jeho vydání požádalo Německo, Polsko, Rakousko a Izrael. Brazilské soudy jej však nevydaly ani do jedné ze zmíněných zemí. „Neměl jsem žádné pocity.

Bylo to prostě zaměstnání,“ odpověděl Wagner na otázku, co cítil během sobiborských zločinů. V roce 1980 byl Wagner objeven mrtvý s nožem v hrudi. Vyšetřování bylo uzavřeno jako sebevražda.

Kdo měl z uprchlíků štěstí, dostal se do velkých měst, kde si opatřil árijské průkazy. Mnozí se také přidávali k partyzánským židovským jednotkám.

A byť antisemitismus, strach z nacistů a také chamtivost byly faktory, které ve většině polské obyvatelstvo vedlo k tomu, že uprchlým vězňům většinou nepomáhalo, našli se i tací, kteří umožnili lidem, kteří na vlastní kůži zažili hrůzy Sobiboru, přežít. Konce války se nakonec dočkalo nejméně 53 z nich.

Foto: Pinterest, Historic Heroines, Youtube, Het Parool. Článek vznikl ve spolupráci s časopisem 21. století.
Související články
Historie
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
Skupina mužů s krumpáči a lopatami neúnavně uvolňuje zanesený odtok pensylvánské přehrady South Fork na řece Little Conemaugh. Intenzivní deště ani po několika dnech neustávají. Další početná skupinka se snaží upustit vodu z přeplněné hráze vykopáním dalšího odtoku. Dílo ale nedokončí.   „Nechte toho! Přehrada už nevydrží, musíme pryč!“ křičí jeden z pracantů. Je 31. […]
Historie
Královna Alžběta II. uměla i opravit auto
V 56 letech 6. února 1952 umírá v sídle Sandringham House v Norfolku britský král Jiří VI. (*1895). Jeho starší dcera, budoucí královna Alžběta II., tehdy pobývá v africké Keni, kde zahajuje svoji cestu po zemích Commonwealthu. Zprávu o otcově smrti Alžbětě II. (1926-2022) šetrně oznamuje její manžel, princ Philip (*1921). „Je to obrovská zodpovědnost,“ uvědomuje si tehdy 25letá […]
Historie
Bujel v pravěkých Čechách kanibalismus?
Kolem ohně sedí skupinka pralidí. Nad plameny se opéká maso a jeho vůně, šířící se kolem, brzy podráždí nosy budoucích strávníků. Maso je lidské… Nevšední hostina se chystá na jihu Moravy kolem roku 1000 př. n. l. Muž se zakousne do šťavnaté pečínky z nepřítele. Ohlodává kost a její úlomky hází za sebe do tmy. Připravení […]
Historie
Na česko-polsko-uherském summitu ve Visegrádu vypili králové 9800 litrů vína
Karlovi IV. se roku 1335 na česko-polsko-uherském summitu ve Visegrádu líbí., Karel I. Robert z Anjou se totiž ukáže jako štědrý hostitel, který oběma delegacím nabízí spousty jídla. „Na obědy českého krále se každodenně daly dva tisíce pět set chlebů a také z královských jídel bohatě,“ líčí uherský dějepisec Ján z Turca (1435–1488/1490). Lucemburkové se svou družinou […]
reklama
věda a technika
Revoluce v chirurgii: Konec šití, na rány vezměte lepidlo!
Už se vám to stalo? Vyrazili jste kvůli poranění kůže na pohotovost, že vám tam „dají dva, tři stehy“, a místo toho jste se vrátili se slepenou jizvou. Zvlášť v případě dětí lékaři tento postup používají stále častěji. Svoji tubu s lepidlem na rány už ostatně můžete mít i doma v lékárničce. Tkáňové lepidlo si […]
Fascinující lidský mozek
S ohledem na fungování lidského mozku platilo dlouho paradigma, že v dospělosti pracuje už jen s vybudovanými neurálními cestami a netvoří si nové. Až na začátku 21. století se prokázalo, že se mozek vyvíjí i v dospělosti.   Neuroplasticita či plasticita mozku je termín, který označuje vývoj změn v mozku v průběhu života jedince. Neuroplastické […]
Okřídlený zabiják B-2: Stroj připomínající můru unikne i radarům!
V klidu vstoupí do afghánského vzdušného prostoru, sestoupí na požadovanou výšku, zamíří cíl a bomby už padají na potemnělou krajinu. O několik tisíc metrů níže si nepřátelští vojáci libují, jaký mají klídek. Na radaru totiž nic nevidí. Stačí, aby se objevily a lidé se okamžitě mají na pozoru. Americká armáda to moc dobře ví, a tak […]
Fascinují Pennsylvania Station: Když orli odlétají…
Kdykoliv míří po kolejích do nebo z New Yorku hlava Spojených států amerických nebo jiní důležití tuzemští i zahraniční státníci, odjíždí z 11. nebo 12. koleje. Rozhodně nejde o konec nádraží, cestující tu mohou nastoupit do vlaků na celkem 21 kolejích obsluhovaných 11 nástupišti. A že je tu pořádně živo – kapacita tohoto nádraží je […]
reklama
historie
V uherském Visegrádu vznikl Česko-polsko-maďarský ekonomický pakt
Během jednání Čechů, Poláků a Maďarů v roce 1335 vladaři nezapomenou ani na ekonomickou spolupráci. „Hlavním výsledkem setkání bylo zřízení nové obchodní cesty, která by obcházela základní vídeňský přístav a získala snadnější přístup na další evropské trhy,“ podtrhuje jejich hospodářské zásluhy současný maďarský autor Györgi Rácz.   Nejvíc smluv uzavřených ve Visegrádu mezi českou stranou […]
Proč se mladý Karel IV. hádal se svým otcem?
Když se Karel IV. snaží roku 1335 řešit spory s polským králem Kazimíre III. Velikým a římským císařem Ludvíkem IV. Bavorem, ještě v předvečer všech jednání a radovánek málem došlo k ostrému konfliktu mezi ním a otcem. Proradní šlechtici a rádcové chodí za Janem a připomínají mu: „Pane, mějte se na pozoru! Váš syn má v království mnoho vašich […]
Španělská chřipka: Virus, který si vybere špatného muže
Některé nemoci jsou jen nepříjemné. Jiné se ve formě epidemií přeženou světem, zanechají po sobě miliony mrtvých a v historii nepřehlédnutelnou šlápotu. Některé z nich však svět ovlivní způsobem, který není na první pohled patrný. Zatímco První světové válce dochází dech a pomalu se chýlí ke konci, epidemie zmutovaného chřipkového viru H1N1 na síle nabírá (podrobně jste […]
Německá letecká esa: Někteří měli devět životů jako kočky
Letoun Messerschmitt Me 262 pálí 24. dubna 1945 v prostoru bavorského Donauwörthu proti americkým bombardérům B-26. Pilotuje ho Günther Lützow (1912–1945), který si už připsal 108 sestřelů. Z této akce se už ale nevrátí. Jeho letoun ani tělo se nenajdou. Ve chvíli, kdy Adolf Galland (1912–1996) dostal od svého otce k 19. narozeninám kluzák, bylo o jeho osudu […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
iluxus.cz
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
V srdci nekonečných oceánů, kde tajemství a divy čekají na své odhalení, přichází Scenic Eclipse s novinkou, která překreslí mapu luxusního průzkumu podmořského světa. Triton 660/9 AVA, nejnovější pří
Napadli britskou flotilu žabí muži?
historyplus.cz
Napadli britskou flotilu žabí muži?
Řekli mu, že na jeho lodi dojde za půl hodiny k výbuchu. Podrobnosti však ze zadržených Italů nedostane. Kapitán britského bitevníku Valiant je na vážkách. Nakonec vydá rozkaz evakuovat alespoň spodní paluby…   Druhá světová válka ve Středomoří zuří naplno. Italové doposud schytali od Britů několik ponižujících porážek a touží po pomstě. Zaměří se na egyptskou
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Jarní kúra, která vás postaví na nohy
panidomu.cz
Jarní kúra, která vás postaví na nohy
Ozdravné kúry jsou jednou z pěkných tradic, které zejména my ženy na jaře rády dodržujeme. V návodech na ně se ovšem skrývá malý háček. Časy se od dob našich prababiček opravdu změily. Proto vám tentokrát nabízíme moderní verzi této tradice. Tradiční jarní kúry řešily dvě věci – především přetížení jater těžkými jídly přes zimu. V
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
enigmaplus.cz
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
Přibližně 20 kilometrů východně od Olomouce stojí zdánlivě obyčejný kopec Smolná, nazývaný dříve též Smolno. Říká se, že tato část Oderských vrchů je prokletá. Může na tom být něco pravdy?  
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
nasehvezdy.cz
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
Zdá se, že herečka Veronika Žilková (62), kterou známe například ze seriálu Sedm schodů k moci, má zase hlavu plnou starostí. Když totiž sundala růžové brýle, začaly jí na partnerovi, rockerovi Jose
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
21stoleti.cz
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parc
DŮM A ZAHRADA
epochanacestach.cz
DŮM A ZAHRADA
Výstava Dům a zahrada, která se koná od 18. do 21. dubna 2024 na Výstavišti Diamant Expo v Lounech představí více než 300 prodejců okrasných rostlin, bylinek, keřů, zeleniny, cibulovin, zahradního nářadí, zahradní techniky, zahradního nábytku, hnojiv, postřiků, potravin, přírodních léčiv, ale i stavebního materiálů, topných systémů, tepelných čerpadel, fotovoltaiky, koupacích sudů, bazénů, saun a
Plněná vejce
nejsemsama.cz
Plněná vejce
Základním a tradičním symbolem Velikonoc jsou vajíčka. Váš sváteční stůl ozdobí a výborně chutnají třeba vejce plněná. Potřebujete: ✿ 5 vajec ✿ 50 g lučiny ✿ 1 lžíci majonézy ✿ 1 lžíce plnotučné hořčice ✿ 1 lžičku citronové šťávy ✿ sůl, bílý pepř ✿ špetku mleté sladké papriky ✿ hrst zelené petrželky nebo jiných bylinek 1. Vejce uvařte natvrdo, zchlaďte je a oloupejte.
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
epochalnisvet.cz
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
Mezi nejčastěji prodávané patří orchideje rodu Phalaenopsis, Oncidium a Dendrobium. Aby se jim opravdu dařilo, musíte jim věnovat tu správnou péči.   Nejdůležitější je světlo Orchidejím se nejlépe daří na parapetech oken obrácených na jih. Roztáhněte i záclony a závěsy, nepoužívejte žaluzie. Pokud i přesto začnou zasychat poupata a žloutnout listy, mají světla málo. Větrejte
Láska na konci sluchátka
skutecnepribehy.cz
Láska na konci sluchátka
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
tisicereceptu.cz
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
Jehněčí maso nechybí na velikonočním stole ani ve Francii. Nejčastěji jde o Gigot d‘agneau (čti žigo daňó), pečená jehněčí stehna plněná česnekem. Potřebujete 200 ml kuřecího nebo zeleninového v