Jeho objevitel ho nejprve zahalí aurou tajemna. Vzbudí zájem, ale i posměch. Dnes je palladium kovem, který pomáhá udržet čistší ovzduší a udělat ze žlutého zlata bílé. Dobře se tvaruje a krásně se leskne.

A pokud chceme pátrat po původu jeho jména, musíme se podívat do vesmíru i do řecké mytologie.

Zkuste si představit, že objevíte nový chemický prvek. Nechali byste si to pro sebe? Většina vědců by okamžitě publikovala výsledky, sklidila slávu a zapsala se do dějin.

Jenže anglický chemik William Hyde Wollaston (1766–1828) na to šel úplně jinak.

Tajemné letáky

Na začátku 19. století, konkrétně v roce 1803, objeví kov, který dnes známe jako palladium. Stane se to při pokusu, kdy rozpouští platinu ve směsi kyseliny dusičné a chlorovodíkové a všimne si, že v roztoku zůstává ještě jeden neznámý prvek.

Místo velkého oznámení ale rozehraje neobvyklou hru. Nechá nový kov prodávat u londýnského obchodníka s minerály a po městě rozvěsí letáky, které popisují jeho vlastnosti. Bez podpisu, bez vysvětlení. Jen tajemné oznámení. Reakce na sebe nenechá dlouho čekat.

Někteří chemici jsou nadšení, jiní podezřívaví. Nejhlasitějším kritikem se stane Richard Chenevix (1774–1830), který nový kov označí za podvod. Tvrdí, že nejde o žádný nový prvek, ale o slitinu platiny a rtuti. Zdá se, že případ je uzavřen – jenže není.

Jeden jediný obývák

O dva roky později vystoupí Wollaston před Royal Society a s klidem představí palladium jako skutečný chemický prvek. Až na samém konci svého projevu odhalí, že právě on byl tajemným „prodejcem“ i autorem celé mystifikace.

Kritici rázem ztrácejí půdu pod nohama a Wollaston se stává tím, kdo se směje naposledy. Název kovu přitom není náhodný.

Palladium dostává jméno podle asteroidu Pallas, objeveného krátce předtím v roce 1802. A asteroid zase nese jméno starověké řecké bohyně Pallas Athény. A co dělá palladium tak výjimečným? Především jeho vzácnost.

Je přibližně patnáctkrát vzácnější než platina a veškeré množství, které lidstvo kdy vytěžilo, by se vešlo do jednoho obývacího pokoje. To z něj činí jeden z nejcennějších kovů na světě.

Omezené zásoby

Dnes se palladium rozhodně nepovažuje za kuriozitu z vědecké historie. Naopak, hraje klíčovou roli v moderním průmyslu. Najdeme ho ve šperkařství, kde se používá k přeměně žlutého zlata na bílé zlato, protože působí jako bělicí činidlo.

Ale ještě důležitější je jeho využití v automobilových katalyzátorech, kde pomáhá snižovat emise škodlivin. Uplatnění má i v elektronice nebo medicíně. Jeho zásoby jsou však velmi omezené. Většina světové produkce pochází jen ze dvou zemí:

Jihoafrické republiky a Ruska, což přispívá k jeho vysoké ceně a strategickému významu. Z kovu, který začal jako téměř detektivní záhada, se tak stal jeden z pilířů moderní technologie. A zároveň připomínka, že i věda si občas může dovolit trochu hravosti.