„Rádlo půdu jenom rozryje. Nedokáže ji obrátit. Jak se tedy v té udusané zemi má něco urodit?“ přemítá František Veverka.
Patří mezi hloubavé lidi, kteří přemýšlejí o tom, jak usnadnit práci sobě i ostatním zemědělcům v Rybitví u Pardubic, kde se stará o rodinné hospodářství.
Jednou za ním na pole přijde jeho bratranec Václav, vyučený kovář. Společně pak přemýšlí o tom, jak rádlo vylepšit, aby se oralo lépe. „Truhlářský hoblík je to pravé. Vrstvu hlíny prostě ohobluje,“ povídá najednou Václav.
František na něj chvíli překvapeně kouká, ale pak se zamyslí a přikývne. Přemýšlivý František přijde na způsob, jak rádlo upravit a Václav ve své kovárně promění jeho nápad ve skutečnost. V březnu roku 1825 ukazují sousedům svůj nový pluh.
Továrníci si mastí kapsu
„Předěláte mi moje rádlo na ten váš vynález?,“ chodí za nimi ostatní vesničané. František s Václavem nikoho neodmítnou. Naopak. Mají velkou radost, že mohou lidem pomoci. Od nikoho nechtějí žádné peníze. Nějaký patent? Co to je?
O to větší je překvapení zažívají lidé z Pardubicka, kteří roku 1832 náhodou zavítají na hospodářskou výstavu do Prahy.
V plné kráse se tu skví Veverkovic pluh, ovšem jeho autorem je prý jistý Hans Kainz, hospodář z choltického velkostatku. Weissova továrna už tehdy chrlí jeden pluh za druhým. „Zásluhy Hanse Kainze o úpravu pluhu jsou veliké,“ tvrdí továrník Weiss. V Češích, kteří dobře vědí, jak to ve skutečnosti bylo, se vaří krev.
Češi si berou křivdu za své
Není jim to ale nic platné. Přibývají i další továrny, které si na ruchadle mastí kapsu. Oba bratranci Veverkovi umírají roku 1849. Češi ale vezmou už před jejich smrtí křivdu s ukradeným prvenstvím za svoji.
„My to tak nenecháme,“ rozhodnou se a pustí se do boje. Není to jednoduché. Hans Kainz totiž chápe, jak mimořádný vynález má v rukou. Dělá všechno proto, aby prvenství připadlo jemu.
Básník a novinář Josef Jaroslav Langer (1806–1846) proto bouří za práva Veverkových v časopise Čechoslav. Profesor bohoslovectví v Hradci Králové Ignác Lhotský by také dal svoji víru za prvenství bratranců.
Redaktor Hospodářských novin Karel Procházka (1839–1878) v roce 1868 provádí šetření v Rybitví.
Vykoleduje si výpověď
„Mám výpovědí pěti očitých svědků orby Veverkových,“ prohlašuje. Jenže za účast v téhle kauze si od svého zaměstnavatele bohužel vykoleduje výpověď.
Teprve v roce 1883 se podaří Františku V. Sovovi, jednateli Hospodářského spolku v Pardubicích, konečně dokázat, že Veverkovi svým ruchadlem skutečně orali už v roce 1825. Najde očité svědky. Z jejich vynálezu ale zatím bohatnou jiní.
Například berlínské Eckertově továrně se v letech 1849–1879 podaří prodat asi milion ruchadel.
