„Čte i mé nejtajnější myšlenky.
Ví o věcech, které jsem řekl jenom těm nejdůvěryhodnějším lidem!“ Právě to přizná zděšeně hugenotský vévoda Jindřich de la Tour d´Auvergne de Bouillon po setkání s nenápadným kapucínským mnichem. Už je mu jasné, že se před kardinálovým agentem musí mít na pozoru.
Svoje schopnosti projeví François Leclerc du Tremblay (1577 –1638) už jako velmi mladý. Je pracovitý, učenlivý, má mimořádné diplomatické nadání a nikdy se nevzdává.
Úspěšně studuje literaturu, historii a jazyky na různých francouzských akademiích. Ve 22 letech se stává členem řádu kapucínů. Proniká do nejvyšších kruhů a vstupuje do politiky. V roce 1611 se seznamuje s francouzským kardinálem Armandem Jeanem du Plessis de Richelieu (1585–1642), šedou eminencí krále Ludvíka XIII. (1601–1643). O rok později s ním pak už udržuje čilé styky.
Protiklady se přitahují
Názory na vztah jsou Richelieua a Tremblaye se liší. „Někteří autoři se domnívají, že páter Josef byl kardinálovým soupeřem, jiní zase tvrdí, že byli jedno tělo, jedna duše,“ míní současný historik Jan Halada. Ve skutečnosti je to komplikovanější.
V něčem se shodnou, v něčem ne, ale oba rychle pochopí, že jejich vzájemné spojenectví bude ku prospěchu věci. Hodně se od sebe liší podobou i povahami. „Pramálo pečuje o své nicotné tělo, dlouhý vous, hlava vypadala jako špatně přitesaná …nos dlouhý, křivý a ostrý jako zoban, ústa maličká a něžná jako ústa ženy, odpudivý zjev změkčovaly malé, živé slídivé oči veverky,“ popisuje Tremblaye francouzský spisovatel Robert Merle (1908–2004). Richelieu je mnichovým úplným protikladem, jeho zevnějšek musí být dokonalý.
Mistr psychologie i přetvářky
Ve schopnosti spřádat intriky ale Tremblay kardinálovi stačí. „Slučoval ve své osobnosti dvě povahy, Metternichovu a Savonarolovu (Girolamo Savonarola byl italský náboženský a politický reformátor, který žil v letech 1452–1498 – pozn. red.), tak podivně skloubené.
A mohl tak hrát diplomatickou hru s dvojnásobkem triumfů, než je obvyklé,“ líčí anglický spisovatel Aldous Huxley (1894–1963). Tremblay se stává mistrem v psychologii vyjednávání, umí odhadnout lidi a skvěle se přetvařuje. Když se v roce 1629 Richelieu stává královým prvním ministrem, přivede si do úřadu svoje lidi.
Nejdůležitějším z jeho spolupracovníků se stává právě Tremblay, řečený páter Josef. Díky němu si Richelieu vytvoří rozsáhlou síť agentů.
Ďáblův agent v akci
Páter Josef získává přezdívku „smradlavý mnich“. Údajně proto, že při svém špiclování především v řadách hugenotů je donucen vyrážet i do temných pařížských uliček nebo zastrčených krčem. Tedy do míst, která mají k příjemnému prostředí opravdu hodně daleko.
V hospodách obklopený tou nejhorší lidskou společností uplácí své špehy a získává od nich potřebné informace. Nemůže je pozvat do svého sídla, to by vzbudilo nežádoucí rozruch.
Potkává se s nimi proto většinou pod rouškou noci. Například hugenotský vévoda Jindřich de la Tour d´Auvergne de Bouillon (1555–1623) o něm říká, že „chodí pěšky, za deště, po sněhu i ledu, třeba za nejhroznějšího počasí, aniž je kdo schopen se s ním měřit. Přísahám, že v těle toho mnicha je ďábel.“
Touží po křížové výpravě
Tremblay po celý život touží sjednotit Evropu, která by vytáhla do nové křížové výpravy proti Turkům. Rakousko je podle něj na cestě k tomuto cíli největší překážkou. Mnich se bojí jeho moci a myslí si, že právě kvůli Habsburkům a jejich snaze ovládnout Evropu není tato koalice možná. Se svým plánem ale zůstane osamocený. „Richelieu také naprosto opomíjel jeho blouznění o nových křížových výpravách,“ poznamenává Halada.
Ačkoli se páterovi při častých cestách do Říma daří získat pro svoje myšlenky Svatého otce Urbana VIII. (1568–1644), jinde s nápadem na nové křížové tažení neuspěje. Když ale roku 1638 umírá na mrtvici, cítí kardinál de Richelieu smutek. Přichází totiž o svého nejcennějšího spolupracovníka.
