Naše představa o asasínech pochází ze starých dobrodružných románů. Autoři je s oblibou popisovali jako chladnokrevné zabijáky ze zemí zavátých pískem. Slovo asasín se stalo synonymem pro nájemného vraha. Jak to s nimi ale bylo doopravdy?
Hašišové opojení, vize ráje a nájemné vraždy. Středověkou sektu asasínů provází od dob Marca Pola pověst zdrogovaných zabijáků. Sekta asasínů vznikla na konci 11. století na severu dnešního Íránu. Jejím zakladatelem byl charismatický Hasan ibn Sabbáh.
Celé mládí strávil hledáním pravé víry na cestách, a když se vrátil do Persie (dnešní Írán), přinesl s sebou z Egypta učení nové učení o výkladu islámu. Učení si brzy našlo spoustu příznivců.
Co pokryje kůže ze stažené krávy?
Hasan se rozhodl usídlit v pevnosti Alamút. Původně ji spravoval guvernér, který prohlásil, že prodá jen takovou část, kterou pokryje kůže ze stažené krávy. Hasan souhlasil a kůži rozřezal na tak tenké pásky, že s ní pokryl celou pevnost.
Když nebohý guvernér viděl, že za Hasanem stojí i všichni poddaní, radši mu pevnost přenechal. A tak se Hasan stal novým vládcem slavné tvrze – alespoň podle staré pověsti.
Dvanáctiletí válečníci
Kolem asasínů časem vznikla řada legend. Jedna z nich například vypráví, že fedajíni na pokyn Hasana ibn Sabbáha bez rozpaků spáchali sebevraždu. Vůdce řádu tak před ostatními vládci demonstroval naprostou loajalitu svých mužů.
Podle jiné Hasan přijímal chlapce, někdy jen dvanáctileté, o kterých se domníval, že se z nich stanou nebojácní válečníci. Dával jim vypít nápoj z hašiše, a když po něm upadli do spánku, nechal je odnést do skrytého údolí nedaleko Alamútu.
Sníh v panenských zahradách
Do Evropy zvěsti o asasínech přinesl na konci 13. století Marco Polo, který tvrdil, že Alamút a jeho nádherné zahrady navštívil.
Jenže Polo se při svých cestách s asasíny v Persii už setkat nemohl, neboť tou dobou už jejich sláva definitivně zanikla pod nájezdy krvežíznivých Mongolů. V pevnosti Alamút proběhl archeologický výzkum, z něhož vyplývá, že tam žádné zahrady být nemohly.
V oblasti je navíc sedm měsíců v roce sníh. Je tedy dost nepravděpodobné, že by tam mohli udržovat panenské zahrady, kam by někoho v omámení přenášeli. Spíše jde o legendy než podložené skutečnosti.
Kdo kouřil hašiš?
Řád asasínů vznikl kolem roku 1080, tedy v době, kdy u nás vládl první přemyslovský král Vratislav II. Hierarchie sekty se podobala pyramidě.
Pod hlavním vůdcem byli propagandisté, pod nimi šiřitelé věrouky a zcela dole fedajíni – žoldáci a vykonavatelé rozkazů. Ženy v této struktuře nejspíš nefigurovaly. Slovo asasín vzniklo z výrazu hašášíjún, kterým Hasanovy stoupence označovali jejich nepřátelé.
Historici a orientalisté proto došli k závěru, že asasíni užívali hašiš. Podle Jamesa Wassermana, autora knihy Templáři a asasínové, pro to ale neexistuje důkaz.
Muslimové ve středověku uživateli hašiše opovrhovali a je možné, že výraz hašášíjún byl považován za nadávku.
Asketa vládne asasínům
Vzniku legend o zabijácích zmámených hašišem napomohl i fakt, že většina textů o asasínech pochází z pera jejich nepřátel. Knihovnu v Alamútu zničili Mongolové, když hrad ve 13. století dobyli. Hasan podle některých legend svým mužům sliboval ráj plný vína.
Ve skutečnosti jako správný muslim alkohol odmítal. Vůdce asasínů byl podle všeho asketa a vedl velmi zbožný život.
Jak se obejít bez velké armády
Hasan ibn Sabbáh chtěl vytvořit vlastní stát. Jeho sekta byla co do počtu lidí malá, měla ale velké politické ambice. Hasan navíc přišel s originálním způsobem vedení boje – nezabíjel prosté lidi, ale vládce a vysoce postavené duchovní.
Neměl regulérní armádu, a proto musel přijít s lepší taktikou. Volil cestu zastrašování. Úkladná vražda, politický atentát, takové byly jeho vojenské postupy od samého začátku.
Dokonalí zabijáci vraždí za bílého dne
Hasan proslul taktikou spících agentů. Své oddané bojovníky posílal na orientální dvory, aby se vetřeli do přízně místního vládce a získali si jeho naprostou důvěru. Když dostali příkaz k vraždě, téměř vždy ho vykonali veřejně, za bílého dne a dýkou.
V palácích šířili nájemní zabijáci z Alamútu děs, Hasanova strategie však ušetřila životy prostých lidí, kteří jinak při vojenských střetech umírali po tisících. Z dokladů, které z té doby máme, víme, že stoupenci řádu byli velmi dobře vycvičení.
Pohybovali se v převlečení a uměli jazyky, díky tomu byli v nepřátelském území k nerozpoznání.
První útok na Alamút
Během 300 let asasíni sprovodili ze světa dva chalífy a bezpočet vezírů, sultánů a křižáků. Poprvé Hasan vyslal své muže do akce v roce 1092, kdy nechal zavraždit seldžuckého vezíra Nizáma al-Mulka.
Asasíni převlečení za derviše se na něj vrhli, když se vracel z Isfahánu do Bagdádu. Seldžukové, kteří tou dobou vládli Persii, se rozhodli na pevnost šíitské sekty zaútočit. Neuspěli, Hasanovi oddaní bojovníci jejich vojsko odrazili.
Smrt největšího asasína
Další roky centrální moc slábla kvůli sporům o následnictví a Hasan toho uměl využít. Po Blízkém východě vysílal své misionáře, jejichž prostřednictvím uzavíral spojenectví či podněcoval konflikty.
Po několika letech se spory mezi Seldžuky uklidnily, a nový sultán Ahmed Sandžar se Alamút opět pokusil dobýt. Nadvakrát ho téměř vyhladověl, přesto neuspěl. Následující roky mezi Seldžuky a asasíny skutečně zavládl mír.
Hasanovi lidé se stali sultánovými leníky a na oplátku se jim dostalo řady výhod, mohli například na svých územích vybírat mýto. To už se ale blížil konec Hasanova života. Zemřel v roce 1124 a jeho hrob v Alamútu se stal poutním místem.
Stařec z hory
Známější a také slavnější asasíni byli však ze Sýrie. Jejich zlatý věk nastal v době první křížové výpravy. Asasíni ze Sýrie sice spadali pod Asasínsky stát, ale měli i samostatného vládce.
Byl jím nekompromisní a slavný Rašíd ad-Dína Sinan, kterého Evropané přezdívali Stařec z hory. Rašíd ad-Dína Sinan pocházel z Alamutu, hlavního centra sekty. V mládí prošel základním asasínskym výcvikem.
V roce 1162 poslal tehdejší vládce sekty imám Hasan Rašída na misi do Sýrie. Když tam však Rašíd dorazil, sám sebe prohlásil za imáma.
Jeho hlavní pevností v Sýrii se stala Masjaf, později centrum Asasínského státu, odkud kontroloval další oblasti a města v severní Sýrii.
Koho se bál Saladin?
Ve státě postupem času vznikla samostatná asasínská hierarchie. Muslimští nepřátelé někdy sektu dokonce vinili ze spojenectví s křižáky, historikové si to ale nemyslí. V té době vládl Egyptu a Sýrii slavný Saladin, který chtěl sjednotit celý muslimský svět.
Rašídovi věrní se ho pokusili dvakrát zabít, slavného vojevůdce ale pokaždé zachránila kroužková košile, kterou stále nosil. Saladinovo vojsko zase neúspěšně obléhalo asasínský hrad Masjáf.
Uměl znehybnit své nepřátele?
Stařec z Hory se stal pro syrské asasíny mytologickou postavou. Na rozdíl od Hasana, který strávil většinu života na Alamútu, cestoval Stařec z hory mezi asasínskými pevnostmi, čímž si udržoval loajalitu.
Lidé o něm tvrdili, že je jasnovidec a má moc znehybnit své nepřátele. Proslul také vychytralostí a krutostí. V době Starce z Hory se syrští asasíni osamostatnili od hlavního perského centra sekty, po jeho smrti se hierarchie řádu vrátila do starých kolejí.
A přestože díky kontaktům s křižáky byli syrští asasíni známější, byl jejich vůdcem pán Alamútu.
250 mrtvol na zádech
Žádný z následovníků slavného Hasana ale neměl takové charisma a vůdčí schopnosti jako bájný zakladatel. Asasíni dále prováděli politické vraždy a snažili se rozšířit své území. Žezlo hlavy řádu se začala předávat z otce na syna.
V druhé polovině 12. století se začala mezi přívrženci sekty šířit pomluvy, že syn tehdejšího vůdce Hasan II. tajně popíjí víno. Vůdce řádu tyto názory veřejně odsoudil a 250 „kacířů“ dal popravit. Dalším 250 mužům dal přivázat jejich mrtvoly na záda a vyhnal je z Alamútu.
80 000 mrtvých asasínů
Asasíni v 1. polovině 13. století začali rozvíjet nové diplomatické aktivity, které je zavedly až do Indie. To už se však pomalu blížil jejich konec. Z Asie se k Alamútu blížili Mongolové. Sekta se proti nim snažila získat spojence až v Evropě, ale neúspěšně.
Mongolové v roce 1256 Alamút dobyli, ostatní asasínské pevnosti se většinou vzdaly. Hordy Čingischánova vnuka Möngkeho během jediného dne zabily na 80 000 mužů, žen a dětí, zbylé prodali do otroctví.
Kdo se zachránil
Mongolové si dali cíl vymýtit jakékoliv zmínky o asasínech, a proto zničili jejich knihovnu. Syrské asasíny v Sýrii si o dvacet let později podmanil mamlúcký sultán Bajbars.
Existují doklady, že po zániku řádu na Blízkém východě se někteří evropští vládci osiřelých fedajínů ujali a využívali je jako profesionální zabijáky. Do dnešní doby údajně stále existují malé skupiny asasínů v Indii a Sýrii.
