„Dříve nebo později přijde pád. A bude to strašlivé,“ varuje v září 1929 ekonom Roger W. Babson. Jeho předpověď neblahého vývoje ekonomiky v tu chvíli všichni zavrhnou jako plané strašení. Ještě téhož dne se akciový trh propadne o tři procenta.

V říjnu už bude jeho hodnota denně padat dvouciferně. Při pohledu na ukazatele mrazí.

Dvacátá léta jsou v USA zlatým obdobím. Kola ekonomiky se točí jako nikdy, po silnicích si to ve velkém začínají drandit automobily a na plátně se vůbec poprvé objevuje Mickey Mouse.

Každý Američan nabývá pocitu, že má právo na luxus, v čemž ho intenzivně utvrzují i banky. „Kup teď, zaplať později!“ S takovými slogany lákají klienty k využití půjček na spotřební zboží. Kromě toho ochotně půjčují i na nákup cenných papírů.

Investování a spekulace s akciemi je zkrátka v módě, a tak se do nich pouští i úplní amatéři. S tím ale pomalu a jistě roste ekonomická bublina, kdy ceny akcií již nemají rozumný základ. Teď jde o to, kdy splaskne…

Oddálení paniky

První známky toho, že trh na tom není dobře, se projeví již na jaře roku 1929. Kurz přesto nadále stoupá a 3. září dosáhne dokonce svého historického maxima!

„Ceny akcií dosáhly trvale vysoké a stabilní úrovně,“ prohlásí krátce nato renomovaný ekonom Irving Fisher (1867–1947). Pád na dno je o to tvrdší, z čím větší je výšky, chce se říct.

V osudný čtvrtek 24. října totiž přichází první masivní propad, který dle Dow Jonesova indexu (ukazatel vývoje na americkém akciovém trhu) činí 12,9 procenta! Na burze v tu chvíli zavládne chaos.

Tři největší banky se ještě pokusí nastalou paniku zvrátit a učiní velkorysou nabídku na podíly ocelářské firmy. Zakrátko se hodnota trhu vrátí téměř na svou původní úroveň, i tak ale nečekaný propad investory znejistí.

Tisk drží basu

Ačkoliv poslední den v týdnu bývá Wall Street obvykle prázdný, v neděli 27. září se to na něm makléři jenom hemží. Urychleně se snaží dát do pondělí trh dohromady.

Dokonce i prestižní finanční list The Wall Street Journal se pokusí přispět ke zklidnění paniky a v pondělí otiskne na titulní stránce úvodník, v němž čtenáře ujišťuje, že „všichni na zodpovědných pozicích považují ekonomickou situaci za dobrou“.

A v podobném duchu se nesou i komentáře dalších listů. Realita je ale všechny řádně profackuje. V pondělí totiž hodnota trhu kopíruje křivku z minulého týdne. Vůbec největší propad nastane v úterý 28. října.

Toho dne je prodáno neskutečných 16 milionů akcií a jejich ceny padají každou vteřinu.

Krize nahraje extremistům

Co přesně se vlastně stalo? „Události krachu v roce 1929 nelze v žádném případě považovat za reakci na nějakou zprávu v médiích.

Investoři byli svědky negativní bubliny, jež působila skrze efekt zpětné vazby a kaskádu veřejné pozornosti a byla umocněna zvýšenou fixací veřejnosti na akciový trh,“ vysvětluje současný americký ekonom Robert J. Schiller.

Záchvěvy finančního zemětřesení pocítí prakticky všechny země světa. Průmyslová výroba i zisky klesají, nezaměstnanost roste. Hlavně se ale vytváří živná půda pro extremisty hlásající jednoduchá řešení.

Pro představu, v roce 1928 získala NSDAP Adolfa Hitlera (1889–1945) ve volbách do říšského parlamentu pouhých 2,6 procent, o dva roky později (rok po krizi) už to bylo 18,3 procenta.