Skip to content

Černý čtvrtek: Pomohl pád americké burzy Hitlerovi k moci?

„Dříve nebo později přijde pád. A bude to strašlivé,“ varuje v září 1929 ekonom Roger W. Babson. Jeho předpověď neblahého vývoje ekonomiky v tu chvíli všichni zavrhnou jako plané strašení. Ještě téhož dne se akciový trh propadne o tři procenta. V říjnu už bude jeho hodnota denně padat dvouciferně. Při pohledu na ukazatele mrazí.

Dvacátá léta jsou v USA zlatým obdobím. Kola ekonomiky se točí jako nikdy, po silnicích si to ve velkém začínají drandit automobily a na plátně se vůbec poprvé objevuje Mickey Mouse. Každý Američan nabývá pocitu, že má právo na luxus, v čemž ho intenzivně utvrzují i banky. „Kup teď, zaplať později!“ S takovými slogany lákají klienty k využití půjček na spotřební zboží. Kromě toho ochotně půjčují i na nákup cenných papírů. Investování a spekulace s akciemi je zkrátka v módě, a tak se do nich pouští i úplní amatéři. S tím ale pomalu a jistě roste ekonomická bublina, kdy ceny akcií již nemají rozumný základ. Teď jde o to, kdy splaskne…

Americký ekonom Roger W. Babson před krizí varoval. Nikdo ho však neposlouchal.

Oddálení paniky
První známky toho, že trh na tom není dobře, se projeví již na jaře roku 1929. Kurz přesto nadále stoupá a 3. září dosáhne dokonce svého historického maxima! „Ceny akcií dosáhly trvale vysoké a stabilní úrovně,“ prohlásí krátce nato renomovaný ekonom Irving Fisher (1867–1947). Pád na dno je o to tvrdší, z čím větší je výšky, chce se říct.

Záhy po krachu burzy lze na ulici koupit i automobil za pár babek. Ovšem pouze za hotovost.

V osudný čtvrtek 24. října totiž přichází první masivní propad, který dle Dow Jonesova indexu (ukazatel vývoje na americkém akciovém trhu) činí 12,9 procenta! Na burze v tu chvíli zavládne chaos. Tři největší banky se ještě pokusí nastalou paniku zvrátit a učiní velkorysou nabídku na podíly ocelářské firmy. Zakrátko se hodnota trhu vrátí téměř na svou původní úroveň, i tak ale nečekaný propad investory znejistí.

Uklízeč zametá bezcenné „cenné“ papíry.

Tisk drží basu
Ačkoliv poslední den v týdnu bývá Wall Street obvykle prázdný, v neděli 27. září se to na něm makléři jenom hemží. Urychleně se snaží dát do pondělí trh dohromady. Dokonce i prestižní finanční list The Wall Street Journal se pokusí přispět ke zklidnění paniky a v pondělí otiskne na titulní stránce úvodník, v němž čtenáře ujišťuje, že „všichni na zodpovědných pozicích považují ekonomickou situaci za dobrou“. A v podobném duchu se nesou i komentáře dalších listů. Realita je ale všechny řádně profackuje. V pondělí totiž hodnota trhu kopíruje křivku z minulého týdne. Vůbec největší propad nastane v úterý 28. října. Toho dne je prodáno neskutečných 16 milionů akcií a jejich ceny padají každou vteřinu.

Preference nacistické strany Adolfa Hitlera se po krachu ekonomiky výrazně zvýšily.

Krize nahraje extremistům
Co přesně se vlastně stalo? „Události krachu v roce 1929 nelze v žádném případě považovat za reakci na nějakou zprávu v médiích. Investoři byli svědky negativní bubliny, jež působila skrze efekt zpětné vazby a kaskádu veřejné pozornosti a byla umocněna zvýšenou fixací veřejnosti na akciový trh,“ vysvětluje současný americký ekonom Robert J. Schiller. Záchvěvy finančního zemětřesení pocítí prakticky všechny země světa. Průmyslová výroba i zisky klesají, nezaměstnanost roste. Hlavně se ale vytváří živná půda pro extremisty hlásající jednoduchá řešení. Pro představu, v roce 1928 získala NSDAP Adolfa Hitlera (1889–1945) ve volbách do říšského parlamentu pouhých 2,6 procent, o dva roky později (rok po krizi) už to bylo 18,3 procenta.

Foto: Wikimedia Commons
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Konflikty
Zobrazit více …