Jako malí jsme měli rádi Brouka Pytlíka. Teď však nastává doba, kdy nás čeká spíš pytlík brouků. Ke svačině. K obědu pak umělé maso zapíjené pivem z trávy. To jsou vyhlídky.
V roce 1804 překročí počet lidí na Zemi jednu miliardu. O 120 let později jsou jich 2 miliardy. A o dalších 100 let později už je lidí přes 8 miliard! A než se tohle století přehoupne přes polovinu, mají přibýt další dvě miliardy.
To je opravdu hodně hladových krků na jednu planetu, která není nafukovací a uživit takové množství lidí je pořádný ořech. Zatím se to sice vždy zvládlo, ale za cenu nelítostné devastace planety.
Dnes ovšem víc než kdy jindy platí, že čím víc lidí, tím méně zdrojů, takže jak to udělat, aby přitom nebylo nutno vykácet další miliony hektarů lesů?
A bez dalšího rozšiřování současného průmyslového zemědělství, které, jak už dnes víme huntuje půdu, může za vymírání zvířat i rostlin a značnou měrou se podepisuje na klimatických změnách? Epocha nabízí jídelní lístek budoucnosti.
Je libo Hmyz
Velkou část potravy bude tvořit hmyz. Mnohým okamžitě bleskne hlavou „Fuj!“ Už při pomyšlení na něco takového se jim hnusí. Je to všem jen otázka kulturních tradic.
Pro 80% světové populace, většinu obyvatel Asie a Afriky, ale také Jižní a Střední Ameriky, je hmyz zcela běžnou, někdy dokonce hlavní součást své stravy po generace. Na zemi je přes 400 000 druhů hmyzu, z toho více než 1400 druhů je prokazatelně jedlých.
Hmyz je navíc velmi vděčná potravina. Podle OSN zabírá chov hospodářských zvířat 70% celosvětového zemědělské půdy, zatímco chov hmyzu si vystačí s tisícinásobně menší plochou.
Nevypouští do ovzduší nebezpečný metan, navíc se rychle množí a nevyžaduje žádnou velkou péči. A co je hlavní všichni se shodují, že hmyz je bašta.
Chipsy z cvrčků
Nemusíte se však bát, že jim budete muset před konzumací ukusovat hlavičky a trhat nožičky. „Hmyz se bude pěstovat a zpracovávat jako surovina, která se bude používat k průmyslové výrobě potravin,“ uklidňuje na expertka na hmyzí stravu Amy Gardnerová.
K mání bude mouka z různých druhů hmyzu i prášek na výrobu koktejlu sice z lučních koníků, ale zato s jahodovou příchutí. K tomu budete moci chroupat chipsy z cvrčků, nebo si zakousnout proteinovou tyčinku z housenek. Ani to nepoznáte.
Hmyz bude také důležitou surovinou v krmivech pro zvířata a v neposlední řadě podle expertů bude jednou se složek náhrady masa. Není divu. Třeba takový cvrček. Obsahuje více bílkovin a živin než hovězí. Přitom nepotřebuje pastviny ani dobře osvětlené kravíny.
Daří se v tmavém prostředí, s mnoha jedinci v malém prostoru. I velký podnik tak bude moci dodávat tuny suroviny s malými náklady a minimálním dopadem na životní prostředí. Samozřejmě pokud někdo nezapomene zamknout vrata a cvrčci se nerozutečou. Nebo se neobjeví aktivisté bojující proti týraní cvrčků.
Hovězí, které krávu nevidělo
Živočišná výroba to má nahnuté. Průmyslový chov zvířat na maso má údajně na svědomí až 15% skleníkových plynů způsobených činností člověka. Chov dobytka navíc vyžaduje mnohonásobně víc vody i plochy než pěstování odpovídajícího množství zeleniny a obilovin.
Není divu, že roste tlak, aby se od hovězího přešlo k něčemu jinému. Zatímco EU doporučuje přejít na hmyzí jídelníček, jinde ve světě se pokouší přejít k výrobě masa aniž by k tomu potřebovali zvířata.
Nahradit je mají velké kultivační kotle, ve kterých se bude vyrábět syntetické maso. Místo jatek tak bude něco jako pivovar, kde se místo piva bude stáčet hmota připomínající mleté maso.
Krvavé veganské burgery
Komu bude syntetické maso málo veganské, bude moci sáhnout po další alternativě. Dokonce i v případě, že zatouží po hamburgeru.
Už dnes se testují ve stovkách restaurací a v několika obchodních řetězcích dokonce s úspěchem prodávají rostlinné náhražky hamburgerových placek vyráběné z pšeničných a bramborových bílkovin, kokosového oleje a dalších přísad.
Jednomu typu pak dodává barvu červená řepa, druhému umělá bílkovina zvaném hem, díky níž může z karbanátku dokonce téci krev, i když to samozřejmě krev není. „Na molekulární úrovni zjišťujeme čím je maso tvořeno a skládáme to všechno z rostlinných přísad.
V podstatě vynalézáme maso,“ řekla pro National Geographic Jessica Appelgronová ze společnosti Impossible Foods.
Chleba i pivo z trávy
Změn dozná v budoucnu chléb i pivo. Obojí má totiž stejný problém. Jednoleté obiloviny s každoroční hlubokou orbou, která způsobuje erozi půdy. Což je problém, který se zemědělci v jednom šiku s vědci pokouší vyřešit už téměř čtvrt století.
Jedním z možných řešení je nahrazení jednoletých víceletými.
V této souvislosti často padá jméno kernza (Thinopyrum intermedium), což je travina, která se pěstovala jako krmivo pro zvířata, než se přišlo na to, že je to superplodina, která by úspěšně mohla nahradit pšenici.
Díky dlouhým kořenům totiž odolává suchu a jako trvalku ji není třeba po sklizni znovu vysazovat, čímž šetří zemědělci čas i peníze. Vědci navíc intenzivně pracují na vytvoření odrůdy s lepšími výnosy, velikostí zrna i odolností vůči nemocem.
Pekaři v USA si ji pochvalují a v prodeji už je také první pivo, které vyrábí společnost Patagonia Provisions.
Řasa olejka
Řepkový mor, který zamořil českou krajinu, se možná stane minulostí a z potravin zmizí kontroverzní palmový olej, jehož výroba vede k rozsáhlému odlesňování. Experimentuje se, a docela úspěšně, s novými druhy olejů. A docela úspěšně.
Za poslední dva roky se podařilo více než zdvojnásobit množství tuků produkovaných řasami. Ty rychle rostou, jsou schopné se uchytit téměř kdekoli a osvědčují se jako biopalivo i jako potravina.
V prvním případě dávají až sedmkrát víc energie než dnešní biopaliva, ve druhém je výsledkem světlý neutrálně chutnající olej s mononasycenými tuky a vysokým kouřovým bodem. Z jednoho hektaru cukrové třtiny lze s pomocí řas vyrobit až 4 tuny oleje.
Tekuté amarouny
Ne všichni si myslí, že vepřo-knedlo-zelo je nenahraditelné. Někteří se děsí nezdravých potravin jiní prostě jen nemají čas vařit. Ti všichni mohou začít přecházet na jídlo v prášku, které sice není dvakrát požitkářské, ale dodá tělu všechny potřebné živiny.
Není divu, že ho nevymyslel kuchař, ale softwarový inženýr Robert Rhinehart, kterému jídlo připadá jako zbytečnost škodící člověku i Zemi.
Výsledkem jeho snahy o nutričně vyváženou potravinu, jednoduchou na výrobu i přípravu, je prášková, ve vodě rozpustná, náhrada stravy, která se už několik let úspěšně prodává pod názvem Soylent.
Přestože je hitem lifestyle magazínů, blogů věnovaných jídlu, sociálních sítí i diskusí těch, kteří chtějí žít zdravě, není jisté zda právě tímto směrem by se většina lidstva chtěla ubírat.
