Lítý boj o přežití, nelítostný závod, na jehož konci možná čeká nový život. Jedna ze spermií se konečně spojí s vajíčkem. Za 9 měsíců se rozkřičí modrooký novorozený andílek.
Zatím má ale budoucí embryo do podoby člověka a dokonce i jakéhokoliv savce pořádně daleko. Stejně, jako novinky z laboratoří. Do jaké fáze již vědci dokážou napodobit vývoj? A k čemu to vlastně je?
Říká se mu blastomér, jednoduše shluk buněk. Pokud se budeme bavit o těch, na jejichž základě vyroste nový život, stačí bedlivě sledovat dění pouhé čtyři dny po aktu. Tou dobou se dovyvine morula.
Tenhle shluk si hoví těsně před vstupní branou do děložní dutiny. Až vejde na místo zaslíbené, její povrch se stane propustnějším. Mezibuněčné prostory nasáknou vodou, a zformuje se z nich veliká dutina – blastocel.
Tímto okamžikem přichází morula o všechny své frčky získané strastiplnou cestou za usazením a stává se z ní blastocysta. Tolik novinek, na to, že jde teprve o 6. den! Blastocysta se přichytí na děložní sliznici a začíná rozvážně hnízdit.
Nač tohle všechno rychlé opakování z biologie? Vědci totiž dokážou počáteční fázi vývoje savců z části napodobit i uměle…
Nevypadá jako srdce, ale tvářit se tak umí
Roku 2013 je renomovaný časopis The Scientist vyhlásí jedním z největších vědeckých pokroků roku. Jsou maličké, ale mají realistickou mikroanatomii. Odvozují se z jedné či více buněk tkáně a vyrábí se z kmenových buněk.
Ve své době jde o malý zázrak, protože jsou schopny sebeobnovy a představují třeba formy orgánů. Nevypadají sice jako ony, ale dokážou plnit stejné úkoly. Říká se jim organoidy a jsou neocenitelným pomocníkem v opravě poškozených tkání.
Biologové ale nezahálejí. Vývoj přinese lepší a schopnější kusy – blastoidy a gastruloidy. A to není konec. Na výsluní se teď hřejí ještě složitější embryoidy.
Umělé embryo ze zkumavky?
Na počátku vývoje embryí obratlovců začíná proces takzvané organogeneze. Ten pokračuje až do narození a kromě tří zárodečných vrstev (z hodin biologie si možná ještě vzpomeneme na ektoderm, endoderm a mezoderm) nás také časem vybaví orgány.
Tento proces odstartuje embryonální vývojová fáze zvaná neurulace. A tady se zastavíme. Právě tenhle okamžik, bod ve vývoji zvaný neurola, je velmi podobný tomu, co dnes umí biologové vytvořit uměle.
Embryoidy mají tři zárodečné vrstvy a velký počet vývojových struktur. S trochou fantazie by je šlo označit za podivná embrya v okamžiku, kdy je už rozhodnuto, kde bude časem hlava a dokonce je k vidění i předobraz střevní trubice.
Za pozornost stojí i mezoderm, který již nastupuje na cestu vysoké biologické alchymie a připravuje síť cév a srdeční tkáň.…
Vypěstujeme si člověka?
K čemu to celé je? Hrajeme si na bohy a chceme snad vypiplat umělé savce a nakonec i nás samé? Ačkoliv se tímto směrem úvahy některých lidí možná mohou ubírat, šlo by o pořádně krkolomnou cestu alespoň prozatím s nulovým výsledkem.
A hlavně – to ani není v plánu a odporuje to lékařské etice. Embryoidy poskytují model embrya savců ve zkumavce, což umožňuje výzkum a testy bez etických tahanic. Pro lékařství věc k nezaplacení.
Tento způsob nakládání s buňkami dokáže najít řešení problémů, které dosud neexistovaly. A to ať už jde o vývoj léčiv, budoucnost transplantací, ale i třeba hledání problému ženské neplodnosti.
