Všichni tu scénu z legendární pohádky známe. Když moudrá princezna Maruška řekne svému otci-králi, že má pro ni cenu jako sůl, rozpoutá to nevídané události, během kterých se ukáže, jak moc je tato komodita důležitá. Je tomu tak ale doopravdy? A jak to vlastně s výrobou soli vypadalo dřív a jak je to dnes?

Sůl je tady s námi už tisíce let a po většinu této doby šlo o velmi vzácnou surovinu, kterou mnozí leckdy vyvažovali i zlatem. Vezměme to ale od začátku, konkrétně od pravěku. Tehdejší lovci a sběrači ve skutečnosti sůl v zásadě nepoužívali.

Dostatek sodíku jim dodávalo maso a krev ulovených zvířat. Jenže lov začal postupně ustupovat jedné velké novince – zemědělství.

S tím, jak lidé získávali stále více potravy pěstováním, rostl příjem obilovin potravě, snižovala se konzumace masa a s tím i konzumace soli. K tomu, aby se lidé začali o cílené získávání soli zajímat, byl už jenom krůček.

Ostatně sůl nepotřebovalo jen tělo, ale hodila se také ke konzervaci plodin získaných během léta.

První těžba

V současnosti už samozřejmě nelze s jistotou říci, kdy přesně a kde se začala sůl těžit. Pokud ale budeme vycházet z historických důkazů, dojdeme k roku 6000 před naším letopočtem.

Z nalezišť na území dnešního Bulharska a Rumunska je patrné, že se na některých místech v té době nacházely vydatné slané prameny, kolem kterých vyrostly osady či celá městečka.

Podle historiků lidé na těchto místech zachycovali slanou vodu do nádob, které pak umisťovali nad oheň. Voda se odpařovala a z roztoku krystalizovala sůl, kterou následně vkládali do keramických forem.

Sůl se tou dobou nicméně těžila patrně už i v dalších oblastech, o prvenství v tomto směru usiluje i rakouský Hallstatt.

Cesta za solí

Jak šel čas, sůl začala být důležitou komoditou, jejíž těžba začala být systematická a velmi důležitá. Ve starověké Číně ji získávali vařením mořské vody v kovových pohárcích.

Prodej soli se stal důležitým zdrojem příjmů pro čínskou státní pokladnu – panovník určoval ceny soli, a uvalil na sůl dokonce jednu z prvních zdokumentovaných daní. Výnosy ze soli údajně financovaly třeba stavbu Velké čínské zdi.

V prvním tisíciletí před naším letopočtem už byla sůl součástí životů lidí po celém světě. Někde ji těžili v dolech, jinde využívali solných ložisek, nacházejících se třeba na území vyschlých jezer.

Třeba v Africe mířily pravidelně karavany na nebezpečnou pouť doprostřed Sahary, kde se taková ložiska nacházela.

Průlet dějinami

Pozdní starověk a raný středověk byly dobou velkého vzestupu obchodování se solí. Například pro Kelty byla sůl, společně se železem, naprosto klíčovou obchodní surovinou.

I Římané si dobře uvědomovali význam a vzácnost soli a často svá města zakládali v blízkosti solných dolů. Středověk na tuto tradici navázal a sůl ještě nabývala na důležitosti a umožňovala některým šlechtickým rodům udržet se na výsluní.

Třeba Habsburkům, kteří kontrolovali klíčové prvky celého solného průmyslu ve velké části Evropy, což jim zajistilo stabilní příjmy po celá staletí. To ve Francii v 18. století kvetl nelegální obchod se solí a zrušení tzv.

gabelly, tedy neoblíbené solné daně, bylo jedním z prvních kroků revolucionářů po Velké francouzské revoluci.

Solný pochod

V první polovině 20. století důležitost soli neupadala, a zvláště pro některé národy měla tato komodita i silný symbolický význam.

V Indii například dlouho platil zákon, podle kterého museejí Indové kupovat sůl od britské správy, která na ni uvalovala tučnou daň. Ostatně Britové kontrolovali řadu důležitých nalezišť včetně toho nejklíčovějšího – naleziště ve státě Urísa.

V roce 1930 dojde s touto situací trpělivost jedné legendární osobnosti.

Indický politický a duchovní vůdce Mahátmá Gándhí se proto vypraví na 400 kilometrů dlouhou pouť, během které řeční o nespravedlnosti daně ze soli a kritizuje britskou nadvládu. Průvod, který se kolem něj utvoří, tvoří záhy desítky tisíc lidí.

Tlak nakonec vede k tomu, že v roce 1931 dostanou Indové právo na získávání soli pro svou vlastní potřebu.

Jídlo i chemikálie

V současnosti už to se solí tak žhavé není. Stále jde o důležitou komoditu a zásadní zdroj sodíku ve stravě, ale vyrábí se průmyslově v takovém množství, že jí není nedostatek, a její cena je proto oproti dřívějšímu stavu až směšně nízká.

Více než 70 procent soli je využíváno v chemickém průmyslu. Mnoho chemikálií totiž obsahuje sodík a chlor, a sůl je tak důležitá pro výrobu řadu produktů včetně umělých hmot a vláken, papíru, barviv, léčiv, keramických, kosmetických výrobků.

Používá se také v chladicích systémech a v úpravnách vody. Sůl je samozřejmě velmi hojně používaná i jako rozpouštědlo, a to hlavně v zimních obdobích, kdy je s její pomocí odstraňován sníh a led.