Thajsko je dnes destinací plnou barev, vůní a úsměvů, ale v jeho historii se skrývá i temná kapitola, která navždy poznamenala krajinu i paměť národa.

Barmská železnice, smutně proslulá jako Železnice smrti, je mementem hrůz druhé světové války a svědectvím o neuvěřitelném lidském utrpení.

Dnes je tato trasa i most přes řeku Kwai obrovským turistickým lákadlem, ale při její návštěvě by se nemělo zapomínat na tisíce životů, které si její výstavba vyžádala.

Burma Railway (Thajsko): Každý čtvrtý dělník na stavbě zemřel

Celá trasa Železnice smrti i most jsou dnes obrovským turistickým lákadlem. Cesta sem z Bangkoku trvá asi dvě hodiny, začíná v turistickém centru, které se nachází v městečku Kanchanaburi ve stejnojmenné provincii.

A přímo zde jsou dva obrovské hřbitovy, na kterých odpočívají ti, kdo během stavby Železnice smrti zemřeli.

Smutně proslulá železnice se začala stavět v červenci 1942 a Japonci tímto počinem sledovali jediný cíl: dát vzniknout zásobovací tepně, po které budou vozit vojáky a zásoby do Barmy, odkud se pak případně pokusí dobýt část území dnešní Indie.

Na stavbu 415 kilometrů dlouhého úseku, který musel v náročném terénu vzniknout ve velmi krátké době, byli původně najímáni místní obyvatelé. V oblasti v té době řádil hladomor, a tak byli lidé zpočátku vděční i za uboze placenou práci.

Netušili ale, že budou muset v nelidských podmínkách podávat extrémní výkony a že po čase nebudou dostávat ani plat, ani jídlo. Není proto divu, že během prací každý čtvrtý z nich zemřel.

Práce schopných dělníků tak kvapem ubývalo, proto po několika měsících Japonci nechali na stavbu přivézt válečné zajatce. Ti byli podle nich kvalifikovanější a disciplinovanější. Zřejmě jim ani nic jiného nezbývalo.

Ubozí lidé museli ve strašlivých podmínkách pracovat i 72 hodin v kuse a často jen holýma rukama, bez použití jakýchkoli nástrojů. Jen díky těmto bezejmenným hrdinům a jejich utrpení byla stavba dokončená v rekordním čase 16 měsíců.

I tak byl ale na konci války provoz na železnici přerušený, k jeho obnově došlo až v roce 1957. Tedy ve stejném roce, kdy měl premiéru film Most přes řeku Kwai.

Zápletka tohoto slavného snímku nemá s Železnicí smrti žádnou souvislost a je pouhou fikcí. Dnes se těmito místy tak bolestně spjatými s historií druhé světové války můžete projet v turistickém vláčku.

Záleží ale jen na vašem vkusu, zda chcete absolvovat cestu, během které vám zaručeně půjde mráz po zádech.

Projížďka po Železnici smrti je silným zážitkem, který sice nemusí být pro každého, ale nabízí důležité ponaučení o krutosti války a nezlomnosti lidského ducha.