Když papoušek poprvé řekne nějaké slovo, působí to skoro magicky. Jako by rozuměl, jako by mluvil s námi.

Ve skutečnosti se ale v jeho mozku odehrává mnohem složitější proces než obyčejné napodobování a vědci dodnes zkoumají, proč právě papoušci dokážou něco, co je v říši zvířat tak vzácné.

Papoušci se „učí mluvit“ díky schopnosti, kterou vědci nazývají vokální učení. To znamená, že dokážou slyšet zvuky a cíleně je napodobovat, podobně jako se člověk učí jazyk.

Současný americký neurobiolog Erich Jarvis z Duke University Medical Center Rockefeller University vysvětluje:

„Papoušci se učí vokálně, což znamená, že zvuky vnímají sluchem a následně je napodobují.“ Tato schopnost není u zvířat běžná, mají ji jen někteří ptáci a savci.

U papoušků je však mimořádně vyvinutá, protože jejich mozek obsahuje unikátní „vrstvený“ systém řízení hlasu, který jim umožňuje přesné a flexibilní napodobování zvuků.

Předávají si signály

Zásadní roli hraje i sociální život. V přírodě žijí papoušci ve velmi společenských hejnech, kde si navzájem „předávají“ specifické hlasy, něco jako jména nebo signály příslušnosti.

„Ve volné přírodě žijí papoušci v hejnech a učí se napodobovat zvuky a „hlášky“ svého vlastního hejna.“ popisuje BBC Science Focus. Jinými slovy: učí se zvuky, které je udržují součástí skupiny.

Když se dostanou k lidem, přenesou tuto schopnost na lidskou řeč, protože ji slyší nejčastěji . Jak říká současná americká výzkumnice Irene Pepperbergová, která pracovala s papouškem Alexem: „Nejde jen o opakování, jde o to, jak zvuk používají v kontextu situace.“

Pojmenoval barvy a počítal

Největší otázka ale zní: Rozumí papoušci tomu, co říkají? Odpověď není černobílá. Slavný papoušek Alex dokázal pojmenovat barvy, tvary a počítat objekty.

Pepperbergová popisuje, že když se mýlil nebo byl frustrovaný, reagoval „emočně správně“, jako by chápal situaci, ne jenom slovo.

Vědci proto mluví o tom, že papoušci mohou spojovat některé výrazy s významem, ale stále jde spíše o velmi pokročilé učení než lidský jazyk. Jak shrnuje americká neurovědkyně Erin Colbert-Whiteová:

„Nejde o lidskou řeč, ale o velmi sofistikované mapování zvuků na svět kolem nich.“ Papoušek tedy nemluví jako člověk, ale jeho mozek dokáže vytvořit most mezi zvukem a významem způsobem, který je v přírodě výjimečný.

A možná právě proto nás jejich „lidská řeč“ tolik fascinuje: je to ozvěna inteligence, která se nám přibližuje, ale nikdy nás úplně nenapodobí.