Když se v peruánské poušti objeví kameny s podivnými obrázky, lidé jsou nadšení. U vytržení jsou i odborníci a média. Jak by také ne: rytiny ukazují sofistikované lékařské zákroky i zvláštní tvory. Ale archeologové jsou nedůvěřiví. Na co nakonec přijdou? A jakou roli v celé věci sehrávají krávy?

Pouštní krajina na jihu Peru skrývá mnoho tajemství. Už v 16. století si jistý jezuitský misionář všimne zvláštních kamenů pokrytých rytinami, které se občas objevují mezi starými památkami místních kultur.

Zaznamená je jen okrajově, jako kuriozitu, která zapadne mezi desítky jiných pozorování z jeho cest.

Tehdy ještě nikoho nenapadne, že o několik staletí později se tyto nenápadné kameny stanou jednou z největších archeologických senzací a zároveň podkladem k jednomu z nejznámějších podvodů 20. století

Bohatá studnice artefaktů

Od 50. let minulého století se v peruánské provincii Ica začnou objevovat stovky a později tisíce kamenů s rytinami. Na první pohled připomínají běžné artefakty starověkých civilizací And: stylizované postavy, lovce, zvířata či geometrické vzory.

Provincie Ica přitom není pro archeology žádnou neznámou. V okolních pouštních údolích se nacházejí památky několika předkolumbovských kultur, mimo jiné Paracas a Nazca, známých svými textiliemi, keramikou i slavnými obrazci vyrytými do pouštní krajiny.

Nálezy starověkých předmětů proto v regionu nepůsobí nijak neobvykle – právě naopak, podobné artefakty se zde objevují pravidelně. Jenže na mnohých nově nalezených kamenech jsou i výjevy, které do známé historie regionu vůbec nezapadají.

Co to je?!

Některé rytiny připomínají složité lékařské zákroky, jako jsou operace mozku nebo císařský řez, jiné zobrazují podivná zvířata, která nikdo nedokázal jednoznačně identifikovat. A pak tu jsou ty nejpodivnější:

scény, na nichž lidé stojí vedle tvorů nápadně připomínajících dinosaury. V krajině, kde se skutečně nacházejí starověké památky, bylo o to snazší uvěřit, že i kameny s podivnými rytinami mohou být pozůstatkem dávné, dosud neznámé civilizace.

Právě tyto motivy rozpoutají v 60. letech doslova sběratelskou horečku. Lékař Javier Cabrera Darquea (1924-2001) začne kameny systematicky shromažďovat a brzy jich má tisíce.

Věří, že jde o důkaz existence vyspělé pradávné civilizace, která měla znát pokročilou medicínu, astronomii i svět zvířat dávno před vznikem známých historických kultur.

Jeho nadšení sdílí i Santiago Agurto Calvo (1921-2010), rektor univerzity v Limě, který se stane jedním z nejvýznamnějších podporovatelů celé sbírky.

Podnikavý zemědělec

Kdyby byly kameny pravé, znamenalo by to přepsání velké části lidských dějin a právě to přitahuje pozornost badatelů, novinářů i dobrodruhů z celého světa.

Archeologové si však brzy začnou všímat detailů, které k údajnému starověkému původu příliš nesedí – od stylu rytin přes způsob opracování až po chemické složení povrchové patiny.

Některé motivy navíc nápadně připomínají ilustrace z moderních knih o dinosaurech.

A když se později místní rolník Basilio Uchuya přizná, že kameny vyráběl pomocí pilníků i vrtáků a že „starožitnou“ patinu vytvářel pečením v kravském trusu, začne se celý příběh rychle rozplétat.

Ukáže se, že většina kamenů vznikla v 50. a 60. letech jako výnosný suvenýr pro turisty a že tajemství Icy není stopou ztracené civilizace, ale spíše příběhem lidské fantazie a podnikavosti.