Dezertér z armády Charles Masson se rozhlédne kolem sebe. Oněmí úžasem. Před sebou vidí trosky města. Kvádříky pálených cihel dokonale zapadají jeden do druhého. Ulice tvoří pravoúhlý labyrint.
Svůj objev z roku 1827 si Brit Charles Masson (1800‒1853) nenechá pro sebe.
Popíše ho v knize „Příběh různých cest v Balochistánu, Afghánistánu a Pandžábu.“ Trvá ale ještě jedno století, než je Harappa a nedaleké Mohendžodaro skutečně objeveno archeology.
Ti se do prvního bádání, zkoumajícího harappskou civilizaci, pouští v roce 1921. Odhalí, že vrcholné období rozkvětu měst nastává v letech 2600-1900 př. n. l. Jenže další poznatky už tvoří snůšku záhad. Včetně té, proč civilizace vlastně zanikla.
Uctívali životodárnou tekutinu
Výzkumy obou měst obrací znalosti starověkých kultur naruby. Chybí tu spousta věcí, pro jiné civilizace typických. Nevyskytují se tu zbraně. Nevyužívali k práci koně.
Nežili tu vládci, kteří by plýtvali energií na stavbu obrovských památníků jako v případě egyptských pyramid. Mezi lidmi panovalo nezvyklé rovnostářství, vlastnili stejné domy, všichni byli přibližně stejně bohatí.
V mnoha starověkých městech ulice směřují k centru, které tvoří paláce vládců. Mohedžodaro i Harappa jsou ale mozaikou uliček, které na sebe pravoúhle navazují, jedna jako druhá. Středem života se zde stává voda.
Dokonalé systémy vodovodů, kanalizací, splachovací toalety. Nejedná se jenom o fyzickou, ale i duchovní očistu. V představách některých odborníků se proto rodí i teorie o jakémsi „vodním náboženství“. Další ji ale rázně odmítají…
Zničil je kmen Árjů?
Kupec přijede do Harappy za obchodem. Návštěvu nevynechá při žádné ze svých cest. Nabízí ke koupi drahé látky. Jako cizince ho tu vítají s otevřenou náručí, jde o multikulturní společnost. Kdyby tu chtěl žít, nikdo mu nebude bránit.
Kvetoucí zahraniční obchod potvrzují různé artefakty, včetně keramiky nebo šperků. Vstřícnost vůči cizincům, absence zbraní, a tedy neschopnost se bránit, to vše nahrává domněnkám, zda za zánikem Harappy a Mohendžodara nestál útok nepřátel.
Ve hře je kmen Árjů přicházející ze severu. Nemáme ale žádné písemné nebo jiné svědectví, které by jeho dobyvačné úmysly dokazovalo.
I když se na destičkách zachovalo písmo obsahující asi 40 znaků, o němž indický počítačový expert Rajesh Rao, říká, že „ukazuje určité statistické zákonitosti, jež se shodují s přirozenými jazyky,“ nikdo ho dosud nedokázal rozluštit.
Právě to ztěžuje snahu vyřešit hádanku, proč vyspělá kultura zmizela. Existují ale i jiné teorie…
Sucho vyhání z měst
Obyvatelé města se s obavami dívají k nebi. Je modré a Slunce svítí doslova žhne. Nikde ani mráček. „Sucho. Trvá to celé měsíce a je to pořád horší,“ povzdychnou si.
Se strachem v očích pozorují vysychající koryto řeky. „Obilí s velkými zrny už pěstovat nemůžeme. Sotva trochu vyroste, schne rovnou na políčkách,“ stěžují si. Zkoušejí odolnější plodiny, které ale nenabízejí tak velkou úrodu. Mnozí utíkají z měst.
Hledají v krajině místa, kde by se ještě dalo hospodařit. Když už jsou města zčásti vylidněná a poslední obyvatelé zdecimovaní horkem, vtrhnou sem nepřátelé a snadno vyplení jejich domy. Za koncem tak může stát kombinace přírodní katastrofy a nepřátelského útoku.
Stěhovali se za lepším?
Hodně historiků si myslí, že k úplnému zániku měst nedošlo. Například samotná Harappa přežívala ještě dlouhá staletí po kolapsu kolem roku 1900 př. n. l.
Tehdy možná nešlo o náhlou katastrofu, ale postupné zhoršování klimatické situace, kvůli kterému obyvatelé přesídlovali do oblastí kolem řeky Gangy, kde zřejmě byly podmínky k životu příznivější. V období kolem roku 1200 př. n.
l se totiž v těchto místech rodí vzkvétající města a nelze vyloučit, že je zakládají právě potomci dávných obyvatel Harappy a Mohendžodara.
