„Opilče, nenaleju ti,“ brání se pražský krčmář roku 1039 slovním útokům zanedbaného muže, který právě vrazil do šenku. Pobuda chce očividně vyprovokovat konflikt. Jenže majitel hospody se nedá.
Dobře ví, že nedávno začal platit zákon, podle kterého nalévat opilcům nesmí, jinak ho čeká trest minimálně v podobě oholení hlavy.
Na naše území přinesou pěstování vína Keltové a Germáni. Zatímco na Moravě a také na sousedním Slovensku se vinice udrží, v Čechách zanikají. Znova se vysazují v 8.–9. století, kdy se objevují i v místech dnešní Prahy.
„Přemyslovci využívali bujarých hostin a bezuzdné pití alkoholu jako prostředek oslabení protivníka, kterého následně zbili, oslepili, vykastrovali apod.,“ uvádí současný psycholog Vladimír Řehan.
Užijí si i chudáci
Popíjení alkoholu v českých zemích roste s příchodem křesťanství. Stoupá popularita vína i piva, které je široce dostupné. Proto si ho může „v míře dostatečné k uhašení žízně dovolit i ten největší chudák,“ píše současný autor Jan Kašpar.
S tím, jak sílí konzumace alkoholu, vznikají problémy s opilectvím. Sám druhý pražský biskup Vojtěch (kolem r. 957–997) upozorňuje na tyto jevy.
Hospodský přijde o vlasy
Situace dojde tak daleko, že v roce 1039, za vlády knížete Břetislava I. (1002/1005–1055), u nás vzniká první právní předpis upravující konzumaci alkoholu. V podstatě jde o první prohibiční zákon u nás.
Obsahuje tresty určené opilcům a také hostinským, kteří jim nalévají. Když se krčmáři zželí opilce a naleje mu džbánek, čeká ho postih.
Tím nejmírnějším je oholení hlavy, ale může se dočkat i poničení výbavy své hospody nebo dokonce veřejné hanby například v místech, kde se pravidelně konají trhy.
O zisky se nenechají připravit
Velice oblíbené je u nás pivo. V průběhu středověku se objevuje stále více pivovarů. Prakticky každé město si vybuduje svůj vlastní.
„K zásadnějšímu zpřísnění postihů za požívání alkoholu a opilectví došlo až v době pobělohorské v souvislosti s rekatolizací země,“ uvádí Kašpar.
Po roce 1648, tedy po skončení 30leté války, spousta pivovarů patřících dříve městům přechází do vlastnictví panovníka. V té době končí i zlatý věk vinařství v českých zemích.
Stále nové daně
Pivovarnictví ovšem stále vzkvétá. U nás panující Habsburkové proto brzy pochopí, že výroba alkoholu přináší tučné zisky a nenechají se o ně připravit. Na pivo stanovují pořád nové a nové daně, které výrobcům samozřejmě nejsou po chuti.