2 200 000 obyvatelům Západního Berlína právě začal běžet čas. Zásoby uhlí vystačí na 45 dnů, jídla na pouhých 36. Sovětský svaz blokádu neodvolá ani za cenu lidských životů. Schyluje se k nejdramatičtější události od konce druhé světové války. Vypukne kvůli ní válečná vřava nanovo?
V noci z 23. na 24. června 1948 se západní okupační zóny Berlína ponořily do tmy. Ve městě rozděleném mezi Američany, Brity, Francouze a Sověty vypukla panika. „Jde jen o technickou závadu,“ ujišťoval Sovětský svaz druhou stranu Berlína.
Brzy ale začalo být jasné, že výpadek proudu není náhoda. Zároveň totiž došlo i k výpadku dodávky plynu a uzavření všech pozemních komunikací a vodních přístupových cest. Spojenci nebyli na tuto situaci ani zdaleka připraveni. Možnosti byly jen dvě:
Pokusit se území Západního Berlína draze a logisticky velmi náročně zásobovat jiným způsobem, anebo jej přenechat Sovětům. To ale nechtěli ani zdejší Berlíňané, ani Spojenci – zejména ne ti američtí.
„Pozemní i vodní cesty jsou blokovány. Zbývají ty letecké,“ uvažoval nahlas americký guvernér města Lucius Dubignon Clay (1898–1978).
K úžasu celého světa a zejména Sovětů dal pokyn k zorganizování leteckého mostu, který měl udržet při životě Západní Berlín i s jeho obyvateli. Na dlouhé rozmýšlení nebyl čas. Již den nato přistálo na letišti Tempelhof v centru města první letadlo.
Američané vzali misi Vittles, jak tuto operaci pojmenovali, z gruntu. Dva dny poté na dnes již nefungujícím vojenském letišti v Berlíně, Gatowě, přistály britské letouny nasazené do téže akce, jen s pojmenováním Plain Fare.
Západní Berlín brzy podpořili i letci z Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a dokonce jižní Afriky!
Francouzský sektor měl strategickou nevýhodu – chybělo mu letiště, na které by mohly letouny s pomocí přistát. I tento problém šel však vyřešit vzduchem. Stavební materiál létal stejnou trasou jako jídlo, léky a zejména uhlí nutné k výrobě elektřiny.
To tvořilo 63 procent objemu dopravené pomoci. Za pouhé tři měsíce již mohly stroje dosedat i na novém letišti Tegel spadajícím pod francouzskou kontrolu!
První dny dostával Západní Berlín „injekci“ pomoci o váze 120 tun. Toto číslo ale rychle rostlo. Neuběhl ani rok a 16. dubna 1949 měli Spojenci i obyvatelé jejich části Berlína důvod k malé oslavě. Padl totiž rekord.
12 840 tun potřebného materiálu, uhlí, pšenice a dalších nutných věcí dopravených během pouhých 24 hodin. Oproti původnímu jednomu letounu za den přistávalo již v dubnu každou minutu jedno letadlo!
Dnes 94letý bývalý pilot U. S. Air Force Gail S. „Hal“ Halvorsen (*1920) dostal během berlínské blokády skvělý nápad. Před přistáním vyhodil ze svého Douglasu DC-3 na malém padáčku balíček se sladkostmi pro děti.
Pro ně byl ostatně letecký most oblíbenou podívanou. Nálad slavil úspěch a u pilotů se stal tradicí. Letoun Douglas neboli Dakota tak dostal přezdívku Rosinenbomber neboli rozinkový bombardér.
Berlínský letecký most měl ale i krušné chvíle. Permanentní zásobování, které představovalo celkově 277 000 letů, zaplatilo životem 39 občanů Velké Británie, 31 Američanů a šest Němců. Celkově se podařilo přepravit těžko představitelných 2 200 000 tun nákladu.
Sovětům začalo být jasné, že tudy cesta k ovládnutí druhé části města nevede. 12. května 1949 se konečně opět otevřely cesty mezi částmi Berlína. Byť jen na čas…