Po palubě zmateně pobíhají vojáci, kterým nad hlavami sviští rachotící střely. Pár jich zasáhne i monumentální loď. Naděje kapitána ukončí až japonské torpédo. Od té chvíle začne kdysi moderní křižník klesat ke dnu, kde vydrží dodnes!
Své jméno získává podle ruského admirála Pavla Stěpanoviče Nachimova (1802-1855), který padl v bitvě u Sevastopolu. Ale ani plavidlo nemá moc štěstí.
Palubní prohlídka
Rozhodnutí padne začátkem 80. let 19. století a stavba Admirála Nachimova trvá pouze čtyři roky, poté opouští Kronštadt. Nejde ale o obyčejnou loď, pancéřové plavidlo je chloubou námořnictva.
Rychlost atakuje 17 uzlů (jen pro představu – maximálka Titaniku je 25 uzlů) a paluba je domovem pro obří děla. Rusové se inspirují u britských kolegů. Ti postaví na křižníky třídy Imperieuse, jenže Admirál Nachimov je vybaven pancířem po celé délce.
Ostrovní plavidla jím disponují pouze po stranách. „Jejich kapitán nás požádal o svolení prozkoumat naši loď,“ stojí v dopise jednoho z ruských námořníků.
Pápá, Admirále!
Armádní klenot měřící 100 metrů operuje na Dálném východě, následně okusí vody Atlantiku a chvíli kotví u amerických břehů. Jenže turbulentní století z moderního plavidla udělá zastaralou bárku.
„Zubožený vzhled a popraskané čluny, které vyschly vlivem slunce a vln,“ hodnotí stav úředníci. Modernizace však nejde podle plánu, do toho všeho přichází únor 1904 a vypuká rusko-japonská válka.
Armády bojují o Korejský poloostrov a Rusové tahají za kratší konec. Při útoku na přístav Port Arthur počítají ztráty, přichází o tři bitevní lodě. Zkáza čeká i na Admirála Nachimova, jež je pro japonské křižníky snadným soustem.
Nízká rychlost, slabé pancéřování a pomalá děla – to vyústí 14. května 1905 v katastrofu. Během bitvy u Cušimy mu prorazí pravobok torpédo a pár hodin poté je už loď pod vodou!
Zmařený podvod století
Tím ale příběh nekončí. Hledač senzací Garry Berg napíše knihu s názvem 600 miliard pod vodou, v níž tvrdí, že bitva u Cušimy bolí Rusy dvojnásob. Křižník údajně veze na palubě zlato a další cennosti v hodnotě 2 milionu dolarů!
Jde o výplaty a vybrané poplatky za kotvení v ruských vodách. O padesát let později zdvihá hozenou rukavici Ryōichi Sasakawa (1899-1995). Japonský byznysmen a podnikatel platí za zapřisáhlého antikomunistu, a tak přemýšlí, jak by napálil Sovětský svaz.
Na stará kolena rozčeří mezinárodní vody, když oznámí, že zachránil poklad z potopeného vraku. Chlubí se i fotografiemi, na nichž se třpytí zlaté pruty a platinové cihličky. „Hodnota? 40 miliard amerických dolarů,“ utrousí jako by mezi řečí.
S nabídkou osloví právě SSSR, jenže obchod má jeden háček. Sasakawa požaduje vrácení Kurilských ostrovů – sporného území, jež oficiálně náleží Sovětskému svazu. Celou habaďůru Sověti prokouknou. Zjistí totiž, že platina je obyčejným olovem. Z transferu tak logicky sejde a báchorka o pokladu i nadále přetrvává!
