Je pozdní noc. Karty šustí, sázky rostou a jeden anglický šlechtic odmítá opustit herní stůl i kvůli večeři. Místo toho požádá sluhu o jídlo, které sní jednou rukou, zatímco druhou drží karty.

Ať už se příběh odehrává přesně takto, nebo ne, právě tehdy se rodí jedna z nejslavnějších svačin světa, sendvič.

Píše se 18. století a anglický aristokrat John Montagu (1718 –1792), čtvrtý hrabě ze Sandwiche, tráví hodiny debatami o politice, námořních záležitostech a také u karetních stolů.

Podle nejznámější verze příběhu sedí během dlouhé hazardní partie tak zarputile na své židli, že nechce ztratit ani minutu večeří. „Přineste mi kus hovězího mezi dvěma krajícemi chleba!“ poroučí sluhovi.

Výhoda je zřejmá, nepotřebuje k tomu žádný příbor, nebude mít mastné prsty a hlavně nepřeruší hru. Ostatní hráči si novinky všimnou a začnou si ji také objednávat: „To samé co Sandwich!“ A z přezdívky se postupně stává název jídla.

Přikrášlený příběh

Jenže historici dnes trochu kazí romantiku. Podle odborníků lidé jedí maso v chlebu dávno před Montaguem. Staří Židé, Římané i středověcí Evropané znají různé formy „sendvičů“ staletí předtím. John Montagu tedy sendvič s největší pravděpodobností nevynalézá.

Spíše mu nechtěně propůjčuje své jméno. Navíc ani historka o čtyřiadvacetihodinovém karetním maratonu nemusí být úplně pravdivá.

Někteří badatelé se domnívají, že hrabě si podobné jídlo objednává hlavně během práce u psacího stolu, kde potřebuje jíst rychle a bez nepořádku. Jenže přiznejme si to, příběh o nenapravitelném hazardním hráči zní mnohem lépe.

Nechtěl si umazat ruce

A tak se zrodí paradox dějin gastronomie. Muž, který je politikem, admirálem, mecenášem zámořských plaveb a patronem kapitána Cooka, vstupuje do historie především díky dvěma krajícům chleba.

Kdyby tehdy požádal o pečené kuře v ubrousku nebo o koláč do kapsy, možná dnes v bufetech objednáváme něco jiného. Místo toho si po celém světě dáváme sendviče.

A pokaždé, když někdo snídá v autě, obědvá u počítače nebo svačí během sledování fotbalu, nevědomky vzdává hold muži, který zřejmě nechtěl nic víc než dohrát další partii karet bez umazaných rukou.