Pavučina nevzniká náhodou ani chaoticky, je to dokonalé inženýrské dílo, které pavouk „tká“ s přesností, jakou by mu mohl závidět i člověk.

Za její vznik může fascinující proměna tekutiny v jedno z nejpevnějších vláken na světě a instinkt, který pavoukům říká přesně, co dělat.

Na začátku všeho je tekuté hedvábí ukryté v těle pavouka. V jeho zadečku se nacházejí speciální žlázy, které produkují bílkoviny zvané spidroiny. Ty jsou uložené jako hustá tekutina, něco mezi gelem a sirupem.

Jakmile pavouk začne vlákno vytahovat skrze snovací bradavky, dochází k neuvěřitelné proměně: změna tlaku, kyselosti a odvod vody způsobí, že se tekutina během zlomku sekundy změní v pevné vlákno.

Výsledkem je materiál lehký, pružný a přitom pevnější než ocel v poměru ke své hmotnosti.

Nejdříve vytvoří most

Samotné „tkaní“ pavučiny je pak kombinací instinktu a precizního pohybu. Pavouk obvykle začne tím, že vypustí první vlákno do vzduchu, vítr ho zachytí a přichytí k podkladu. Tím vznikne základní most.

Po něm pavouk přebíhá a postupně vytváří kostru s radiálními paprsky, které vedou ze středu ven. Teprve poté přidává spirálu, nejprve suchou konstrukční, a nakonec lepivou, určenou k chytání kořisti. Každý krok má své přesné pořadí, které má pavouk „naprogramované“ od narození.

Několik druhů hedvábí

Zajímavé je, že pavouk nevyrábí jenom jeden typ vlákna. Dokáže produkovat několik druhů hedvábí, některé je pevné jako lano, jiné pružné nebo lepivé. Při stavbě pavučiny navíc vlákno aktivně natahuje zadníma nohama, čímž zvyšuje jeho pevnost:

napínání totiž uspořádá molekuly bílkovin a posílí vazby mezi nimi. Celý proces je tak nejenom biologický, ale i fyzikální zázrak, malý tvor dokáže při pokojové teplotě vytvořit materiál, který vědci dodnes nedokážou plně napodobit.