Každý den po něm přejdou tisíce lidí. Někteří s mobilem nataženým před sebou, jiní v pokleku na chodníku, aby si sáhli na jméno svého idolu nebo si ho vyfotili z co největší blízkosti.
Někdo by dal cokoliv za to, aby zde mohl mít svou hvězdu. Jiné celebrity by chtěly, ale nemohou. A další to odmítají.
Chodník slávy v Hollywoodu patří k nejznámějším místům Los Angeles a stal se téměř povinnou zastávkou každého turisty. Růžové hvězdy s mosazným okrajem dnes vypadají jako samozřejmá součást města, skoro jako by tu byly odjakživa.
Jenže jejich vznik nebyl oslavou úspěchu, ale spíše nouzovým řešením v polovině 20. století. Dnes má Hollywood Walk of Fame přes 2800 hvězd a funguje jako zvláštní kronika popkultury:
zachycuje úspěchy, zapomnění, obdiv i spory – a to všechno vytesané přímo do betonu městské ulice.
Zpět ke slávě!
Píše se rok 1953 a Hollywood má problém. Studiový systém se rozpadá, velká filmová studia ztrácejí kontrolu nad herci i distribucí a stále více diváků zůstává doma u televize.
Kina zejí prázdnotou, ulice Hollywood Boulevard přichází o někdejší lesk a město hledá způsob, jak znovu přitáhnout pozornost a hlavně návštěvníky.
V této atmosféře přichází E. M. Stuart, tehdejší prezident Hollywoodské obchodní komory, s nápadem vytvořit nový symbol věhlasu. Chodník, který by připomínal úspěchy filmových hvězd a zároveň přivedl lidi zpět do ulic. První návrhy jsou překvapivě hravé:
barevné hvězdy, karikatury, dokonce portréty. Nakonec ale zvítězí jednoduchost v podobě růžové pěticípé hvězdy zasazené do černého pole, což je design, který má být elegantní, snadno rozpoznatelný a nadčasový.
Stavba začíná v roce 1960 a první hvězdu získává herečka Joanne Woodwardová (*1930), tehdy jedna z nejzářivějších filmových star.
Chodník se postupně prodlužuje a spolu s ním i seznam jmen, která mají připomínat éru, kdy Hollywood udával tón světové zábavě s nadějí, že se mu podaří někdejší lesk znovu oživit.
Jak získat hvězdu?
Hvězda na Hollywoodském chodníku slávy nevzniká automaticky. Nejde o ocenění, které někdo dostane za zásluhy, ale o proces s jasnými pravidly a také cenou. Základem je nominace, bez které se hvězda jednoduše neuděluje. Tu může podat prakticky kdokoli:
fanoušek, producent, studio nebo agentura. O výsledku rozhoduje komise při Hollywoodské obchodní komoře, která se schází jednou ročně a vybírá z desítek až stovek návrhů. Uchazeči musí splnit několik podmínek:
prokazatelný přínos oboru, minimálně pět let aktivní kariéry a souhlas s osobní účastí na slavnostním odhalení. A pak je tu méně romantická část a tou je poplatek, který dnes činí zhruba 75 tisíc dolarů.
Ten pokrývá výrobu hvězdy, ceremoniál i její budoucí údržbu. Chodník slávy je tak nejen připomínkou úspěchu, ale i dobře fungujícím marketingovým nástrojem.
I proto tu najdeme hvězdy herců, hudebníků, moderátorů, rozhlasových osobností, tvůrců živých vystoupení i sportovní zábavy – aktuálně celkem v šesti oficiálních kategoriích.
Kdo tu je a kdo tu chybí
Hollywoodský chodník slávy připomíná encyklopedii popkultury pod širým nebem. Objevují se tu jména filmových legend, hudebních ikon i tváří, které formovaly televizní zábavu.
Nechybí Marilyn Monroe (1926–1962), Walt Disney (1901–1966), Charlie Chaplin (1889–1977), The Beatles ani Michael Jackson (1958–2009). Vedle nich se tu objevují i méně očekávaná jména nebo dokonce postavy, které nikdy nebyly skutečné.
Hvězdu tu mají i kreslení hrdinové, filmová monstra nebo loutky, které se staly kulturními symboly své doby. Chodník tak nerozlišuje mezi realitou a fikcí, ale mezi tím, kdo dokázal oslovit masové publikum.
Proto tu najdete třeba Kermita, Medvídka Pú nebo Godzillu. Stejně zajímavá je však i druhá strana – ta „neviditelná“. Některé slavné osobnosti zde hvězdu nemají nikoli proto, že by si ji nezasloužily, ale proto, že nedaly souhlas s nominací.
Clint Eastwood (*1930) ji opakovaně odmítl, Julia Robertsová (*1967) také nesouhlasila a Al Pacino (*1940) nepřijal podmínky spojené s udělením hvězdy. Prince (1958–2016) se procesu vyhýbal úplně, a tak jeho hvězda nikdy nevznikla.
A pak jsou tu příběhy, v nichž se úspěch potkává s politikou: Charlie Chaplin získal svou hvězdu až v roce 1972, když se Hollywood po letech odhodlal překročit stín studené války a černých listin.
S kladivem, sprejem i svíčkami
Hollywoodský chodník slávy rozhodně není tichým památníkem. Je to místo, kde se úspěch odehrává veřejně: s davy, emocemi i nečekanými zvraty. Některé hvězdy se stávají dějištěm historických okamžiků.
Po smrti Michaela Jacksona se ta jeho promění v improvizované pietní místo zaplněné květinami, svíčkami a vzkazy od fanoušků z celého světa. Chodník se na chvíli mění v prostor kolektivního smutku.
Jiné hvězdy se dostávají do centra pozornosti kvůli sporům a protestům. Hvězda Donalda Trumpa (*1946) je opakovaně poškozena kladivem, sprejem i krumpáčem a stává se symbolem politického napětí, které se přelévá i do veřejného prostoru.
A pak jsou tu příběhy, které ukazují, jak osobní může být vztah ke slávě. Muhammad Ali (1942–2016) si nepřál, aby lidé šlapali po jeho jméně, a jeho hvězda proto visí na zdi nedalekého divadla Dolby Theatre.
