Nikola Tesla stojí za objevy, které mění moderní svět, ale ve stáří žije téměř sám v hotelových pokojích New Yorku. Vyhýbá se vztahům, nikdy se neožení a stále více času tráví krmením holubů v parcích kolem Manhattanu.

Právě tehdy vzniká jeden z nejpodivnějších příběhů vědecké historie, Tesla tvrdí, že miluje bílou holubici tak silně, jako muž miluje ženu.

Už od mládí působí Nikola Tesla (1856-1943) jako samotář. Je posedlý prací, spánku věnuje jen pár hodin denně a lidské vztahy často považuje za překážku vědeckého soustředění. Ve 20. a 30. letech 20. století jeho život nabírá smutnější tón.

Přichází o peníze, jeho velké projekty krachují a slavný vynálezce postupně upadá do izolace. Usazuje se v newyorských hotelích, kde ho personál vídá s kapsami plnými zrní. Každý den chodí do parků krmit holuby.

Některé nosí dokonce do svého pokoje a ošetřuje je, když jsou zranění. Zaměstnanci hotelů si později stěžují na peří i špínu, ale Tesla odmítá ptáky opustit. Tvrdí, že holubi jsou jeho jediní opravdoví přátelé.

Mluví o ní v rozhovoru

Nejznámější je jeho vztah k bílé holubici se světlými křídly. Tesla o ní mluví v roce 1922 v rozhovoru pro noviny. Říká, že ho pták navštěvuje každý den a že mezi nimi vzniká zvláštní pouto. Později pronese větu, která šokuje veřejnost:

„Miloval jsem tu holubici, jako muž miluje ženu.“ Podle jeho slov mu holubice přináší pocit smyslu a klidu. Tvrdí dokonce, že když je nemocná, utrácí tisíce dolarů za péči o ni.

V jednom z nejpodivnějších momentů svého života Tesla vypráví, že k němu holubice jednou přiletí do pokoje, zatímco leží v posteli. Z jejích očí prý vychází silné bílé světlo.

Tesla tehdy údajně pochopí, že umírá, a říká, že spolu s ní končí i něco v něm samotném. Zřejmě jde pravděpodobně o symbolické a velmi emotivní vyjádření hluboké osamělosti.

Je úzkostná a komplikovaná osobnost

Příběh o holubici se časem mění v legendu a často se přehání. Odborníci většinou nevěří, že Tesla mluví o romantické lásce v běžném smyslu.

Spíše jde o intenzivní citové pouto člověka, který téměř celý život obětuje práci a ve stáří zůstává izolovaný od okolního světa.

Psychologové i životopisci připomínají, že Tesla vykazuje silné obsesivní chování, trpí úzkostmi a vytváří si komplikovaný vztah k lidem. Holubi se pro něj stávají náhradou společnosti i symbolem čistoty a věrnosti.

Přesto právě tento podivný příběh ukazuje Teslu jinak než většina učebnic, ne jako nedotknutelného génia, ale jako osamělého muže, který hledá blízkost tam, kde ji dokáže najít.