Husí kůži zná asi každý. Stačí pocit chladu, mráz, strach nebo třeba dojemná hudba a z ničeho nic se vám kůže stáhne a na jeím povrchu se vytvoří malé hrbolky.

Vědecky se tomu říká piloerekce nebo pilomotorový reflex, je to automatická reakce našeho těla, kterou neřídíme vědomě.

Reflex piloerekce vzniká díky nejmenším svalům na těle, arrector pili, které jsou připojené ke každému vlasovému folikulu.

Když je aktivuje sympatický nervový systém, ten, který také řídí reakce „boj nebo útěk“, svaly se stáhnou a chloupky se postaví do vzpřímené polohy, což způsobí typické malé pupínky na pokožce.

Tenká izolační vrstva

V dnešní době se husí kůže jeví jako mírně podivný a v podstatě zbytečný jev, protože lidské tělo má jenom velmi málo chlupů a ochlupení už neslouží k izolaci proti chladu. Přesto se reflex stále objevuje, je to takový evoluční „otisk“ našeho dávného vývoje.

V minulosti, kdy byli naši předkové mnohem chlupatější než my dnes, mělo postavení chlupů velký význam :

Když se chlupy postavily, vytvořily tenkou vrstvu vzduchu blízko těla, která fungovala jako izolační vrstva a pomáhala tělu udržet teplo v chladných podmínkách. To byla v době bez moderního funkčního oblečení velká výhoda, která pomáhala přežít.

Reflex zůstal

Kromě izolace měly chlupy i jinou úlohu v situacích, kdy náš předek čelil nebezpečí nebo predátorům. Postavené chlupy totiž dělají tvora „většího“ a mohly tak sloužit jako obranný mechanismus.

Potrvzuje to chování některých savců, když se bojí a jejich srst se ježí. U nás, s vysokou inteligencí a malým množstvím tělesných chlupů, je tento efekt prakticky neviditelný, ale reflex nám zůstal.

Dnešní husí kůže už tedy není nezbytná pro přežití, ale může být i ukázkou naší evoluční historie, malým, ale fascinujícím „pozůstatkem“ doby, kdy byly lidské tělo a jeho chlupy těsně spojené s prostředím a přežitím.