Očkování se stalo výbušným tématem k hovoru. Argumenty obou stran překryly emoce, a to je vždy špatně. Koneckonců jde o zdraví. Pojďme se tedy s chladnou hlavou podívat, čím může očkování prospět a kdy uškodí.
Za výbušnost a emoce kolem očkování může jediný člověk – někdejší britský gastroenterolog Andrew Wakefield.
Někdy koncem 90. let minulého století dostal dobře placenou nabídku, jestli nechce připravit studii, která by se dala použít jako podklad k žalobě o odškodné postižených dětí.
Měl prokázat, že jejich potíže způsobilo očkování trojkombinací vakcín proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.
Wakefiledovi se nabídka hodila tím spíš, že usiloval o patent na monovakcínu pouze proti spalničkám, zpochybnění konkurenční trojkombinace by tedy pro jeho vakcínu znamenalo výhodu.
Klamná studie
Studie vyšla ve vědeckém časopise, ale dlouho se tam neudržela. Odborníci, na něž směřovala, si stěžovali, že Wakefieldova práce má zjevné zádrhele, počínaje tím, že se zabývá pouhými dvanácti dětmi.
Lékařská komora tedy začala studii prošetřovat a postupně vycházelo najevo, že počet dětí není hlavní problém, neboť Wakefield účelově pozměňoval fakta a výpovědi matek odrostlých autistických dětí, kterých se ptal, jestli si nevzpomínají, zda potíže začaly po očkování trojkombinací.
Po prošetření byl článek nakonec stažen jako klamavý a pak teprve začal poprask. Wakefield se snažil bránit ztrátu odborné cti a čím vehementněji to dělal, tím zjevnější bylo, že jeho studie byla eticky, metodologicky i způsobem financování nepřijatelná.
Pro vědecký podvod pak byl vyškrtnut z lékařské komory. V Británii nemohl dál působit ve své profesi, přesídlil proto do USA, kde se stal hlavou hnutí proti očkování, teď už veškerému.
Mýtus zakořenil
O opakování Wakefieldovy studie se už standardními postupy později pokusila řada vědeckých týmů na celém světě, do výzkumů o možném spojení autismu s očkováním trojkombinací tak byly zapojeny už více než 3 miliony malých dětí, včetně sourozenců a dvojčat, z různých kontinentů.
Přestože žádný z těchto výzkumů nepotvrdil závěry Wakefieldovy práce, v proslulosti mu nemůžou konkurovat. Jeho podvodná studie rozšířila strach před očkováním po celém světě – přitom skutečná rizika vakcinace se skrývají úplně jinde.
Je pravda, že…
* Vakcína může vyvolat infekci, proti které má chránit?
Ne tak docela: Vakcíny mají různý princip, od toho nejstaršího, který využívá živé, byť poškozené mikroby, přes látky s usmrcenými původci infekce až po ty nejmodernější, které obsahují jen určité úseky viru nebo bakterie.
Všechny ale mají stejný cíl – vyvolat reakci imunitního systému. Ten pak vyhlásí poplach a začne proti vetřelci, ať už je celý nebo jen v dílkách, bojovat. Někdy i dost vehementně, což se projeví stavem podobným nemoci, proti níž se očkuje.
Bouřlivější reakce s nepříjemnými stavy přitom není zárukou vyšší tvorby protilátek. K dostatečné ochraně před nemocí může dojít i při klidném průběhu po očkování.
U některých vakcín je ale třeba počítat s větší zátěží pro organismus, týká se to například očkování proti vzteklině, které se z toho důvodu dává jen při pokousání zvířetem nebo cestovatelům do rizikových oblastí.
Větší potíže mohou následovat i po vakcíně proti žloutence typu B.
Ale pozor: Nebezpečné může být očkování při oslabení jinou akutní infekcí, která už sama o sobě vyčerpává imunitu. Rizikem je také dřívější alergická reakce na jiné očkování a porucha imunity u většiny vakcín s oslabenými živými patogeny.
* Na ochranu očkováním se nedá spolehnout?
Dá, nikoli však na 100 %: Vytvořit předem simulované setkání imunitního systému s původcem nemoci je sice nejúčinnější obranou před infekcí, přesto nemusí chránit na 100 %. Důvodů je vícero.
* U některých očkování imunita rychleji „zapomíná“. Týká se to například spalniček. Už kolem třicítky může být ochrana získaná vakcínou velmi nízká.
* Na horším efektu se může podílet i slabší výkonnost imunity, typicky to bývá problém vyššího věku, kdy už obranyschopnost těla klesá. Člověk je pak více ohrožen infekcemi, přitom z vakcín nedokáže získat dostatečnou ochranu.
* Pokles účinnosti může způsobit i vývoj původce nemoci. To se například týká tuberkulózy, nemoci, která lidstvo provází od pravěku a nikdy se ji nepodařilo zcela vymýtit, jen potlačit.
Léčba antibiotiky ji zahnala do defenzivy, tam se ale tato bakterie dál vyvíjela a posílila. Zapotřebí by tedy byla modernější varianta vakcíny.
* Speciálním případem je očkování proti rakovině děložního čípku, které ani nemůže slibovat stoprocentní ochranu. Je to tím, že blokuje jen určitou skupinu původců nemoci.
Tato rakovina ale může mít i jiné příčiny, proto vedle očkování je nutnou prevencí i pravidelné docházení na gynekologické prohlídky.
* Silná imunita očkování nahradí?
Kdepak: Rozšířený mýtus, že silná imunita před infekcí sama ochrání, vychází z představy těla jakožto stroje. Pak by samozřejmě platilo, že čím silnější výkon imunity, tím pro nás lépe. Jenže naše tělo je biologická jednotka a ta funguje jinak.
Udržování zdravé obranyschopnosti vhodným jídelníčkem, sportem a často i doplňky stravy je samozřejmě přínosné, ale její vzestup nad přirozeně danou úroveň ochranu nezvyšuje, naopak začne poškozovat vlastní tělo.
To je podstata takzvaných autoimunitních onemocnění, z těch nejčastějších například revmatismu, kdy obranné složky útočí na vlastní buňky těla a ničí je. Pokud by imunita neobvykle silně reagovala na infekci, ani pak to nebude výhra.
Spolu s mikroby by ničila i tkáně, na nichž by se uchytily. To byl případ těžkých zánětů plic při nákaze covidem, kdy imunita napadala nejen vir, ale i plicní tkáň, kde se uchytil, a devastovala ji.
* Ve vakcínách jsou nebezpečné chemikálie?
Někdy ano, ale…: Jednou z nich je etylrtuť, ta se ovšem ve vakcínách u nás používaných nevyskytuje vůbec nebo jen ve stopovém množství. Rtuť už jen svým názvem budila emoce, proto se jejím vlivem právě v této sloučenině zabývaly dlouholeté výzkumy.
I když škodlivé následky nezaznamenaly, výrobci raději od jejího použití ve vakcínách prakticky ustoupili.
Druhou nechvalně známou látkou ve vakcínách je hliník. Je podezřívaný z toho, že spouští degenerativní procesy v mozku. Jenže poslední dobou se věda přikládá spíš k vysvětlení, že mozek možná jen používá už poškozené buňky jako úložiště toxického odpadu. Vedle hliníku totiž obsahují zvýšené množství mědi a rtuti.
Množství hliníku ve vakcínách je navíc mnohem nižší než v potravinách, které běžně jíme. Neuškodí ani kojencům. V prvním půlroce dostane dítě s očkováním celkem 4,4 mg hliníku, zatímco za stejnou dobu přijme s mateřským mlékem kolem 7 mg hliníku.
* Očkování může způsobit alergii?
Ano: Lehké chřipkové stavy, zarudnutí a bolest v místě vpichu ukazují na sice nepříjemnou, ale normální reakci imunity. Skutečným rizikem je ale prudká alergická reakce, která vzniká rychle po vstříknutí očkovací látky.
Nejzávažnější formou je anafylaktický šok. Začíná svěděním kůže a vyrážkou, ale rychle se přidá pocit ucpaného nosu a ztížené dýchání kvůli masivnímu otoku. Krevní tlak prudce klesá a postižený ztrácí vědomí. K záchraně života je nutný okamžitý lékařský zákrok.
To je důvod, proč po očkávání dostáváme důraznou radu zůstat v čekárně ještě 30 minut.
Ale: Tyto reakce na očkování jsou extrémně vzácné.
Autismus: Nadějná stopa
Při své smůle měl Andrew Wakefield na dosah ruky skutečný objev, když se jako gastroenterolog zabýval zkoumáním příčin autismu. Cílené zaměření studie mu ale paradoxně zavřelo oči před evidentní souvislostí chronických střevních zánětů s autistickými potížemi.
Právě tuto stopu výzkumy už řadu let sledují. A nejde jen o autismus. Výzkumy ukazují, že osídlení střev má obrovský vliv nejen na trávení a imunitu, ale i na psychiku a zdraví mozku.
Látky, které střevní bakterie vylučují, působí přímo na mozek a mohou vést k duševním poruchám.
* Pokusy na myších ukázaly, že určité střevní infekce matky nepříznivně působí na mozek plodu a spouštějí tam změny, které jsou později podobné projevům autismu u lidí. Stačí ale nasadit antibiotika a ke změnám nedojde.
* Vliv střevní mikroflóry na autismus pokračuje i po narození. Blahodárně proto může působit vypuštění veškerých průmyslově vyráběných potravin, čímž se změní poměr střevních bakterií ve prospěch pozitivně působících. Pak ubyde záchvatů i střevních potíží.
* Úspěšně dopadly také pokusy s transplantací střevní mikroflóry od zdravých jedinců autistickým. dětem, i jejich stav se znatelně zlepšil.
Foto: Shutterstock