Palácem se rozezní dětský pláč. Královna Pásifaé před malou chvílí přivedla na svět dlouho očekávaného potomka.
Jakmile královna nechá svou komornou nahlédnout do kolébky, je jasné, že král Mínós nebude patřit mezi pyšné tatínky.
Píše se březen roku 1900. Sir Arthur John Evans (1851–1941) si mne ruce. „Konečně tomu přijdu na kloub,“ těžko skrývá vzrušení. Právě koupil od řeckého obchodníka Minose Kalokairinose velmi významnou lokalitu na ostrově Kréta.
Přesně tu lokalitu, kde zanedlouho začne se systematickými vykopávkami, aby učinil jeden z nejvýznamnějších objevů starověkých civilizací.
Kolosální objev
Slunce je vysoko nad obzorem a svými paprsky Evanse a jeho výzkumnou družinu rozhodně nešetří. „Rychle, pojďte se podívat,“ zavolá jeden z mužů. Evansova družina právě objevila zbytky paláce.
„Tohle musí být ten labyrint, kde Mínós věznil Minotaura,“ nepochybuje Evans, který si prohlíží fresky, na nichž se opakuje motiv býka, a je si jist, že právě nalezené pozůstatky paláce v městě Knossos na Krétě byly skutečně útočištěm netvora s lidským tělem a s děsivou býčí hlavou.
Zvrácený chtíč
Báje hovoří jasně. Mínós se obrátí na Poseidóna, vládce moří, aby mu postoupil býka, kterého slíbí později obětovat. „Nechám si to krásné zvíře pro sebe,“ pomyslí si král, jakmile majestátního býka uvidí.
Poseidón si nenechá nic líbit a zařídí, aby k býkovi zahořela spalující láskou Mínóova manželka, královna Pásifaé.
„Musíš mi pomoct, nedokážu tomu zvířeti odolat,“ žadoní královna u Daidala, jednoho z nejvýraznějších vynálezců té doby.
„Daidalos pro královnu postavil dřevěnou krávu, do které si Pásifaé vlezla a mohla se nechat býkem pomilovat,“ upřesňuje britský archeolog Reynolds Higgins.
Rohaté novorozeně
O devět měsíců později musí král i královna nést následky svého jednání. Zatímco Mínós bojuje jen s pošramoceným egem a palčivou otázkou, co s netvorem, který má lidské tělo a hlavu býka, královnu Pásifaé stihne krutější osud.
Rozhněvaný král nechá nevěrnici zašít do hovězí kůže a nebohá žena je následně usmýkána býkem. Pro Minotaura, jak se nepovedený syn jmenuje, nechá vybudovat útočiště v podobě labyrintu.
Na každém šprochu…
Někteří vědci tvrdí, že má příběh reálné základy. Do dnes se ovšem nenašly žádné kosterní ostatky, které by vědcům řekly více.
Ovšem před několika lety došlo k pokusu, který měl ukázat, zda by skutečně mohlo ze spojení ženy s býkem vzejít cosi podobné Minotaurovi. „Podařilo se nám vytvořit embrya, která nesla genetickou informaci člověka a krávy.
Žila čtrnáct dní, ale nakonec jsme se je rozhodli usmrtit,“ popisuje americký vědec Panayiotis Zavos.
Kdo v labyrintu zemřel?
Podle pověsti nakonec potká krutý osud i krvelačného Minotaura, když jej zabije bájný hrdina Theseus. Kdo byl ale skutečným Minotaurem?
Indicie napovídají, že Mínós nebyl pouhou bájnou postavou a všudypřítomný kult býka dává tušit, že rohaté zvíře sehrálo v historii paláce v Knossu významnou roli. Mohl se labyrint stát vězením pro skutečného chlapce?
„Dítě mohlo trpět tělesnou vadou, se kterou se nedokázal král smířit a rozhodl se jej schovat před okolním světem, historka o netvorovi pak mohla posloužit jako zástěrka k tomu, jak se zbavit nevěrné manželky a nechtěného potomka,“ nastiňuje možný scénář americká historička Cathy Gere.
