Thomas Alva Edison (1847–1931) do dějin vešel jako vynálezce a autor mnoha patentů. Žárovka, fonograf, dynamo, elektromobil, to všechno mělo vzniknout v jeho hlavě. Dějiny však odkrývají, že leccos bylo trochu jinak…
Edison byl především tvrdý a nekompromisní obchodník. Ona tvrdost má možná kořeny v nelehkém Edisonově dětství. Narodil se v Ohiu do chudé rodiny jako poslední ze sedmi dětí. Býval často nemocný a do školy se tak dostal málokdy.
Později mu byl přístup do školy dokonce zapovězen, protože jej učitelé považovali za duševně zaostalého. Malý Thomas však měl jen problémy se sluchem.
Jedenáctiletý šéf
Duševní zaostalost bylo to poslední, co by Edisona trápilo. Během svých častých chorob si ve sklepě svého domu zřídil malou chemickou laboratoř. Jedna z teorií tvrdí, že zmíněné problémy se sluchem u něj spustil výbuch, ke kterému došlo při jednom z jeho pokusů.
Zvídavost šla u Edisona ruku v ruce s obchodním talentem. Bylo mu pouhých 11 let, když si založil zahradu, kterou nazýval zeleninovou farmou. Šéfoval zde svým vrstevníkům ze sousedství, kteří se o ni starali.
O tři roky později se pokoušel prorazit na mediálním poli, když založil týdeník Grand Trunk. V patnácti letech začal pracovat jako telegrafista a tohoto oboru čerpal nápady pro své první patenty. Za prodej návrhu na vylepšení telegrafu poprvé získal větší peníze, což mu umožnilo přestěhovat se do New Yorku a otevřít si zde svou první dílnu.
Ředitel Forda i Kolbena
Edison dokázal pracovat 20 hodin v kuse po dobu několika dní. Těžko s odstupem času odhadnout, zda si neuměl rozvrhnout čas, jak se to workoholikům stává, každopádně podobný přístup vyžadoval i od svých zaměstnanců.
A těch bylo stále více a více. Edison zakládal jednu společnost za druhou, ať to byla Edison General Electric Company, která pod názvem General Electric funguje dodnes, nebo filmové studio Black Maria.
V Edison Illuminating Company začínal svou kariéru pozdější automobilový magnát Henry Ford (1863–1947) a v Edison Machine Company sbíral zkušenosti Emil Kolben (1862–1943).
V Edisonových laboratořích pracovala i jiná význačná osobnost elektrotechniky – Nikola Tesla (1856–1943). Tesla u Edisona konstruoval nové typy strojů na stejnosměrný proud. Vydržel zde rok, ale kvůli neshodám s Edisonem, který mu odmítl vyplatit slíbenou odměnu, si záhy založil vlastní podnik.
Nicméně oba muži se měli ještě střetnout v dramatu, které do dějin vešlo jako „válka proudů“.
Válka mezi proudy
Tesla v těsné kooperaci se společností Westinghouse preferoval střídavý proud, kdežto Edison trval na stejnoměrném. Edisonovo elektrické impérium bylo tehdy nedotknutelné, na výrobu elektřiny měl monopol.
Přesto začal tušit, že ten mladý hejsek odněkud ze zapadlého kraje v Evropě by pro něj mohl znamenat ohrožení.
Edison za svým cílem šel doslova přes mrtvoly. Edisonovi lidé na jeho pokyn odchytli mnoho toulavých psů a koček a poté tato nebohá zvířata před zraky užaslých Američanů střídavým proudem zabíjeli. Edison při těchto jatkách vykládal, jak je střídavý proud nebezpečný.
Později nechal zkonstruovat elektrické křeslo založené na střídavém proudu a v srpnu 1890 na něm byl popraven jistý William Krammer, který zavraždil svoji družku. Lidé, kteří se exekuce účastnili, byli v šoku: „Byla to děsivá podívaná, mnohem horší než oběšení,“ prohlásil jeden z reportérů.
Ani to však Edisonovi nepomohlo. Rozhodující zlom ve válce proudů nastal v roce 1893. Tehdy se v Chicagu konala světová výstava. Zájem o elektrifikaci veletrhu měl jak Westinghouse s Teslou za zády, tak Edison.
Zakázku nakonec získal Westinghouse. Ukázalo se, že jeho návrh je dvakrát levnější než Edisonův. Když se 1. května 1893 rozzářila celá výstava energií 12 000 koňských sil, byli přítomní návštěvníci u vytržení, protože něco takového ještě v životě neviděli.
Od té chvíle zahájil střídavý proud své vítězné tažení světem.
Jak to bylo se žárovkou?
Z Edisonovy hlavy vyšla řada vynálezů, avšak zdaleka ne všechny, které mu jsou připisovány. To je případ i žárovky. Jejím vynálezcem byl německý hodinář Heinrich Göbel (1818–1893). Když mu bylo 31 let, zkusil štěstí v Novém světě, jak se tehdy Americe říkalo, a v New Yorku si otevřel hodinářský obchod.
Kromě jiných aktivit vyčerpával vzduch ze skleněných baněk a zatavoval do nich přívodní dráty. A tak se stalo, že již v roce 1854 Göbel sestrojil funkční žárovku. Do skleněné baňky vložil zuhelnatělé bambusové vlákno a nový vynález dokázal svítit až 220 hodin.
Práci o žárovkách publikoval pak ve vědeckých časopisech anglický fyzik Joseph Swan (1828–1941). Edison ji pak jednoduše okopíroval. Jeho žárovka byla té Göbelově podobná, měla však sotva poloviční výdrž.
A přestože Edison vyrobil žárovku až v roce 1879, soudy přikleply patent jemu.
Podobně gramofonová deska nebo elektromobil jsou patenty, které si Edison také přivlastnil. Každopádně zemřel jako vážený muž a traduje se, že v den jeho pohřbu Američané na znamení úcty pozhasínali všechny žárovky.