V pražské Stromovce se odpoledne 1. června 1817 tísní davy lidí. Čekají, až jim konstruktér Josef Božek předvede jízdu parního vozu a na Vltavě plavbu parní lodi. Podívaná začíná v půl páté a nebe je bez mráčku.

Jenže o půl hodiny později se zničehonic strhne bouřka s lijákem. Všichni prchají a ve zmatku někdo ukradne pokladnu s vybraným vstupným.

Josef Božek (1782 – 1835), syn mlynáře Mikuláše Božka v Bierech (dnešní Polsko), už na gymnáziu v Těšíně pořádá výstavu svých vynálezů – kol a hřídelí vyřezaných ze dřeva. V roce 1804 odchází studovat do Prahy.

Jde pěšky, protože na cestu koňským dostavníkem nemá peníze. Jeho syn Romuald později píše:

„Na zádech měl přístroj na postřihování sukna, v ruce doporučující list a v kapse osm grošů.“ V Praze tráví dny spravováním hodinek, aby si vydělal peníze, v noci čte knihy. Pražským hodinářům se to ale nelíbí. „Jak to, že spravuje hodinky?

Není vyučený, zakážeme mu to!“, rozhodnou se.

Model stroje na stříhání sukna ale zaujme Františka Josefa Gerstnera (1756 – 1832), ředitele nově založené pražské polytechniky (dnešní České vysoké učení technické, kde se začíná učit v roce 1806), který mu nabídne místo mechanika.

Zvládne umělé nohy i parní stroj

Božek sice pro školu vytváří spoustu modelů přístrojů, ale pověst člověka, schopného cokoli sestrojit a spravit, získá hlavně díky umělým končetinám.

Řecký kníže Alexander Ypsilanti (1792 – 1828) přijde v bitvě u Drážďan (1813) o pravou ruku a Božek mu vytvoří umělou, jenž po zvednutí lokte udrží pero i sklenici.

Ruský důstojník Danilovský ve stejné bitvě ztratí obě nohy a dostane takové, s nimiž může chodit bez hole i do schodů.

V roce 1810 přiváží francouzský hrabě Jiří Buquoy (1781 – 1851) z Anglie do Prahy parní stroj, který vytvořil britský vynálezce Richard Trevithick (1771 – 1833).

Zařízení je uložené v krabicích, rozebrané do několika litinových dílů, a nikdo neví, co s ním. „Sestavím ho a uvedu do provozu,“ přihlásí se Božek odvážně. Plány sice nejsou k dispozici, ale Josef přesto stroj úspěšně smontuje.

Odvážná hraběnka

„Budoucnost je v parním pohonu,“ uvědomuje si nadšeně a dál kutí v laboratořích pražské techniky. V letech 1810 – 1814 sestavuje pohon pro různé modely strojů včetně parního kotle vytápěného lihovým kahanem.

Ředitel Gerstner předvádí zařízení při každé příležitosti a s oblibou zdůrazňuje „obecně prospěšné účinky vodní páry.“ Božka navnadí zájem lidí a rozhodne se zkonstruovat skutečný parní vůz.

Předvede ho v pražské Královské oboře 17. září 1815. Představení je úspěšné, účastní se ho i hrabata Kaunic, Nostic a Kolowrat. Někteří dokonce seberou odvahu a do vozu si sednou, včetně hraběnky Kaunicové. Noviny Prager Zeitung nešetří chválou:

„Napříště očekáváme od tohoto umělce ještě důležitější doklad jeho vynalézavosti v mechanice, k němuž jsou již dány základy, a který spočívá v lodi parním strojem poháněné, která by se dovedla pohybovat i proti proudu.“ Konstruktér se pouští do budování parní lodi.

Ze zoufalství všechno zničí

V roce 1817 osobně zve Pražany na další produkci:

„S vysokým povolením bude v neděli 1. června 1817 (bude-li tomu přát počasí) podepsaný ve Stromovce u Bubenče míti čest, vysoké šlechtě a ctěnému obecenstvu veřejně předvésti 7 sáhů dlouhou a 9 stop širokou loď parní na rameni vltavském při mlýně císařském a svůj umělý vůz na rybničné hrázi.“ Gerstner ale nechce dovolit, aby se parostroj veřejně předváděl.

Tvrdí, že Božek stroj daroval technickému ústavu! Pro Josefa je teď oporou jeho manželka Josefina, dcera pražského sládka Langa.

Společně ředitele přesvědčují tak dlouho, až povolí a mají spolu dva syny Františka a Romualda, kteří podědí tátův technický talent. Krátce po zahájení plavby předvádění ale začíná hustě pršet. Mezi lidmi vzniká zmatek a utíkají.

Neznámý zloděj si přibere pokladnu s vybraným vstupným. Vynálezce ale všechno platil ze své vlastní kapsy! Dostává se proto do obrovských dluhů. Věřitelé, kteří mu dodali součástky, se neúprosně hlásí. „Taková smůla, co jenom budu dělat?“ ptá se Božek sám sebe.

V největším zoufalství bere do ruky kladivo a vzteky rozmlátí stroje. Z parního vozu zůstanou jenom čtyři kola a parní válce.