Skip to content

Znáte nejbizarnější obyvatelé moří a oceánů?

Oceány se ještě stále nepodařilo úplně prozkoumat. V jejich hlubinách ale žije spoustu unikátních živočichů divných tvarů a podob, kteří se přizpůsobili extrémním podmínkám bez slunečního světla a neuvěřitelnému tlaku.  

Trnucha americká

Výskyt: Atlantský oceán. Obývá pouze teplé vody, kde teplota dosahuje 28 až 32 °C.

Vzhled: Má zploštělé tělo, uzpůsobené přisedlému životu na mořském dně. Na povrchu jí vystupuje pouze hlava, která rybě umožňuje pozorovat okolí, i když je zahrabaná v písku. Dorůstá do velikosti mezi 1,5 až 2 metry s hmotností okolo 30 kg.

Trnucha připlouvá ke korálovým útesům, aby si nechala drobnými rybkami odstranit parazity na kůži.

Život: Tato paryba žije převážně na mořském dně, za potravou se vydává hlavně v noci. Živí se drobnými bezobratlými živočichy, které vyhledává díky dobře vyvinutému čichu a hmatu ve spojení s elektro-receptory. Při lovu pohybuje ploutví tak, že vytvoří v písku podtlak a snadno si potravu nabere. Pokud se trnucha dostane do úzkých, používá na svou obranu dlouhý jedový trn, umístěný v ocasní části těla.

Rozedranec proužkovaný

Výskyt: Vyskytuje se převážně v Pacifiku, od Japonska po Nový Zéland. Žije ale také v Atlantském oceánu.

Vzhled: Rozedranec není moc velký, dorůstá do délky 18 až 22 cm. Tělo má oblý tvar, přičemž ho pokrývá velké množství dlouhých třásnitých výrůstků, které mu umožňují skrýt se mezi korály. Každý jedinec se může lišit svým zbarvením od oranžové přes hnědou až černou barvu, aby splynul se svým prostředím.

Rozedranec často imituje vlnění a pohybuje se společně s mořskými řasami v rytmu vln.

Život: Maskování umožňuje tomuto dravci číhat na kořist, kterou vábí na masitý přívěsek zvaný ilicum, umístěný na čele. Láká jím kořist podobně jako rybář svým prutem. Když se pak kořist přiblíží, otevře tlamu a podtlakem ji nasaje.

Dugong indický

Výskyt: tropické vody Perského zálivu, pobřeží východní Afriky, Asie, Austrálie a Nové Guiney

Vzhled: Svým zavalitým tělem hydrodynamického tvaru se dugong podobá kytovcům. Obvykle dosahuje délky 2,4–3,2 metru a hmotnosti menší než 200 kg. Jelikož se jedná o savce, potřebuje se každé dvě minuty nadechovat. K tomu využívá nozdry nacházející se na vrcholu hlavy, jež mu umožňují dýchat, aniž by vynořil celé tělo.

Podle řeckých bájí lákaly sirény svým okouzlujícím zpěvem lodě plující okolo na mělčinu. Opravdové sirény vydávají jen jakési chrochtání.

Život: Dugong je plachý vodní savec, který žije v mělkých mořských zátokách. Živí se především vodními rostlinami, které rozžvýkává zrohovatělými destičkami, které vyrůstají z horní i dolní čelisti. Svou potravu loví většinou v noci pomocí citlivých hmatových vousků na čenichu.

Řasovník protáhlý

Výskyt: Nachází se ve vodě v hloubkách od 3 do 50 metrů okolo jižního pobřeží Austrálie.

Vzhled: Na první pohled vypadá řasovník jako kříženec zvířete a rostliny. Název získal podle svého vzhledu, jelikož připomíná řasu, díky čemuž se dobře maskuje. Dosahuje růstu až 45 cm.

Tyto rybky jsou od roku 1982 přísně chráněny a zařazeny na světový Červený seznam ohrožených druhů. Řasovník se stal symbolem australského loďstva.

Život: Řasovník se živí drobnými korýši a zooplanktonem. Potravu nachází například v puklinách útesů, do kterých strká svůj dlouhý trubkovitý čumák. Pohyb mu zajišťují dvě průhledné ploutvičky, pohybuje se ale jen velmi pomalu. Celkově uplave asi 150 metrů za hodinu. Má podobný způsob rozmnožování jako koníček mořský, těhotný je totiž sameček. Sice nedovede tvořit jikry, ale nosí je ve speciálním vaku.

Perutýn ohnivý

Výskyt: Indický, Tichý i Atlantský oceán

Vzhled: Jedná se o rybu s typicky načervenalým zbarvením, které narušuje bílé pruhování. Toto zbarvení slouží perutýnovi nejen jako maskování, ale také jako výstraha potenciálním predátorům. Dorůstá délky přes 30 cm, maximální zaznamenaná hmotnost jedince byla 1,2 kg. Ryba patří mezi jedovaté, na její kůži se nacházejí jedové žlázy, ze kterých vylučuje jedovatý sekret.

Perutýn má zajímavou techniku lovu – nedaleko mořské hladiny vyčkává a parazituje na unikajících rybkám, lovených jiným predátorem.

Život: Perutýn se vyskytuje hlavně v mělkých vodách a na korálových útesech. Jedná se o samotářskou rybu, která žije v menších společenstvích, ale jen v mládí nebo v době rozmnožování. V dospělosti je silně teritoriální a brání své území nejen před cizími, ale i před jedinci stejného druhu. Pro člověka není jeho jed smrtelný, ale může způsobit velmi silné bolesti s dlouhotrvající rekonvalescencí.

Odranec pravý

Výskyt: teplá moře podél celého obratníku Kozoroha

Vzhled: Je často nazýván „kamennou rybou“, jelikož ho od kamene nebo korálových útesů jen těžko rozeznáme. Odranec bývá velmi často porostlý řasami nebo je zahrabaný v písku, odkud mu vykukují jen oči a tlama. Dosahuje velikosti mezi 25 a 50 cm.

Jeho jed je bílkovinné povahy a způsobuje rozpad tkáně, ochrnutí a srdeční zástavu. Proti jedu existuje protilátka, ale musí být podána do několika hodin.

Život: Odranec může být zahrabaný v písku i 24 hodin. Za potravou se vypravuje k pobřeží hlavně za soumraku. Také patří mezi prudce jedovaté ryby, přičemž jedové žlázy se nacházejí v paprscích hřbetní ploutve. Může být nebezpečný i pro člověka. To dokazují i statistiky – ročně zemře kolem 20 osob, které na něj omylem šláply.

Žralůček okatý

Výskyt: okolí ostrova Nová Guinea, sever Austrálie

Vzhled: Žralůček je dlouhý okolo jednoho metru a snadno se rozpozná podle velké černé skvrny, kterou má za každou prsní ploutví. Ty slouží hlavně k oklamání před predátory. K pohybu mu slouží především robustní prsní a břišní ploutve, které používá při plazení po dně, kde hledá a loví svou kořist.

Dospělí jedinci často požírají vlastní mláďata. Samci mají párové pářicí orgány, které vznikly přeměnou břišních ploutví.

Život: Při vlastní obraně spoléhá na své maskovací zbarvení a skrytý, utajovaný pohyb. Živí se hlavně bezobratlými živočichy, kraby, garnáty, červy a rybami. Přes den obvykle odpočívá v úkrytech a dutinách bez jakéhokoli pohybu. Aktivní je až v noci.

Měchýřovka portugalská

Výskyt: Nejčastěji se vyskytuje v teplých a tropických mořích Atlantského a Indického oceánu, Karibském moři a Pacifiku. Z Atlantiku se dostává i do Středozemního moře.

Vzhled: Na první pohled vypadá měchýřovka jako protažená medúza, ve skutečnosti se jedná o polypovce žijícího v kolonii. To znamená, že se skládá z mnoha jednotlivých organismů, z nichž každý plní speciální úkol ve prospěch celku, jinak by sám o sobě nepřežil. I s chapadly dosahuje obvykle délky okolo 10 metrů, někdy až 30 metrů. Tělo je složené ze vzdušného měchýře, jenž plave na hladině moře, a dolní části sestávají z dlouhých ramen.

Pro člověka je žahnutí extrémně bolestivé, trvá většinou 1-3 hodiny. Rána se může hojit až několik dní, nebo vyvolat alergickou reakci.

Život: Měchýřovka láká kořist na svou fosforeskující barvu, aby ji pak usmrtila prudce jedovatými žahavými buňkami. Nejčastěji se dá spatřit na hladině oceánu, kde se nechává volně unášet proudy a větry.

Elysia chlorotica

Výskyt: pobřeží Atlantského oceánu

Vzhled: Tento mořský plž patří k nejzajímavějším tvorům na naší planetě. Přestože jde o živočicha, může se po celé dlouhé měsíce živit jako rostlina. Pomáhají mu k tomu chloroplasty, které získává z buněk řasy, jíž se živí. Stejně jako rostliny, i on potřebuje dostatek slunečního záření, proto se pohybuje v mělkých vodách. Malí plži jsou hnědí s červenými skvrnami, postupně ale zezelenají díky chlorofylu. Obvykle jsou dlouzí jen 2–3 centimetry.

Pokud mladý plž vydrží jíst řasu po dva týdny, získá tolik chloroplastů, že mu živiny vystačí na zbytek jeho ročního života.

Život: Pohybují se pomalu, ke zkoumání okolí jim pomáhají tykadla. Při konzumaci řasy ji plž nabodne svým ostrým ústním ústrojím, a pak z ní vysaje obsah.

Koníček mořský

Výskyt: severovýchodní Atlantický oceán, Severní moře, Středozemní moře, Černé moře

Vzhled: Koníček je druh mořské ryby, která je známá svým netypickým tvarem těla a hlavy, jež částečně připomíná hlavu koně. Jedná se o malou rybku o velikosti okolo 15 cm. Tělo je esovitě prohnuté v oblasti krku a začátku ocasu pod tělem. U koníčka je také typický značně protáhlý rypec, na jehož konci se nacházejí drobná ústa.

Koníčci uzavírají trvalá manželství a svůj svazek neustále upevňují zvláštními rituálními tanečky. Unikátní je také způsob péče o potomstvo, kdy sameček nosí oplozené jikry ve zvláštním vaku na břiše.

Život: Koníček žije převážně u dna, kde se pomocí chápavého ocasu přichycuje k řasám nebo rostlinám a rypcem nasává vodu, z níž filtruje potravu v podobě drobných korýšů a planktonu. K pohybu mu pomáhá kmitání hřbetní ploutve, přičemž neplave jako ostatní ryby hlavou dopředu. Po většinu doby stojí nehybně ve vodě přichycen u dna.

Sliznatá ryba

Výskyt: Austrálie a Tasmánie

Vzhled: Sliznatá ryba patří k těm nejošklivějším živočichům na světě. Stavba jejího asi třiceticentimetrového těla je přizpůsobena hloubce, ve které žije. Kvůli obrovskému tlaku proto nemá ani páteř ani plynový měchýř. Tělo tvoří rosolovitá hmota, která má o něco menší hustotu než voda a umožňuje mu vznášet se nad mořským dnem.

Tyto ryby se stávají vedlejší úlovkem při rybolovu. Svůj neforemný tvar získávají až na mělčině, kde je nižší tlak.

Život: Sliznatá ryba obývá hluboké vody, kam neproniká žádné sluneční světlo. Žije v hloubkách mezi 800 až 1500 metry, nikdy se nepohybuje výše než 300 metrů pod hladinou moře. Živí se hlavně korýši a měkkýši.

Šírotlamka pelikánovitá

Výskyt: tropické a subtropické vodstvo po celém světě

Vzhled: Dosahuje asi metrové délky a váhy okolo jednoho kilogramu. Tato zvláštní ryba má černou barvu a protáhlé tělo. Charakteristický je však pro ni vak pod spodní čelistí, podobně jako má pelikán, do kterého chytá kořist. To jí spolu s roztažitelným žaludkem umožňuje pozřít tvora mnohem většího, než je ona sama. Šírotlamka má také světélkující orgán na konci ocasu, kterým láká potenciální kořist.

Rybě se také říká pelikání úhoř nebo hltač.

Život: Jedná se o rybu, která se vyskytuje v hloubce okolo jednoho kilometru, byla však viděna i sedm kilometrů pod hladinou. Kvůli své bizarní stavbě těla není moc dobrým plavcem, proto při lovu spoléhá na svůj světélkující orgán, který má na špičce ocasu. Často hledá mršiny klesající na dno.

Vampýrovka hlubinná

Výskyt: mírné a subtropické vody

Vzhled: Dosahuje délky okolo 15 cm, s chapadly pak až 30 cm. Tělo rosolovité konzistence má zbarvené do sytě rudé až černé barvy. Na první pohled ale zaujmou její nápadně velké oči, které dosahují průměru asi 2,5 cm. Osm chapadel je spojeno blánami, přičemž typické přísavky se nacházejí pouze na jejich koncích.

I když mají jméno po vampýrech, ve skutečnosti jsou neškodné. Jejich hlavní potravu tvoří organické zbytky neboli tzv. mořský sníh.

Život: Tento hlavonožec se pohybuje v mořských hlubinách okolo jednoho kilometru. Unikátní metabolismus umožňuje vampýrovkám hospodařit s kyslíkem v prostředí, kde je ho absolutní nedostatek. K pohybu mu slouží dvojice trojúhelníkových ploutviček, umístěných po stranách těla. Podle fosilních nálezů dosáhl tento živočich největšího rozmachu v jurském období.

Foto: Shutterstock.com, wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Věda a technika
Zobrazit více …