Předlouhá historie židovského národa je spjata s mnoha tragédiemi. Vyhnanství, nenávist, pogromy, masové vraždění, tím vším si museli Židé projít.

Ve středověké Evropě byli vnímáni jako cizorodý nekřesťanský prvek. Vládnoucí místa jim znemožňovala vzdělání, zakazovala vlastnit půdu a mnohdy je i vykazovala z měst.

Mezi většinovou společností se šířily nejrůznější mýty o židovských zvycích, které údajně měly zahrnovat rituální vraždy mladých dívek a nemluvňat nebo trávení studní.

V souvislosti s vzestupem národních myšlenek v 19. století začali být Židé vnímáni spíše jako národ než jako náboženská obec. Postoj široké společnosti se však k nim příliš neměnil, v tomto období vzniká i antisemitismus. Právě na Židech si nespokojená společnost mnohdy vybíjela své vášně.

V polovině 19. století se na knižních pultech objevily nejrůznější pochybné spisky útočící právě na Židy.

Asi nejznámějším autorem tohoto pokleslého žánru byl Joseph Arthur Comte de Gobineau (1816–1882), který vydal knihu Esej o nerovnosti lidských ras. Tato publikace se stala populární zejména ve Francii, Německu a Rusku.

V dílně ruské tajné policie vznikl nechvalně známý spis Protokoly sionských mudrců. Popisoval údajnou židovskou snahu o světovládu a metody k jejímu dosažení. Důvod vzniku „Protokolů“ byl prostý.

V případě nedostatku a krize potřebovala ruská vláda najít jakéhokoliv viníka, jen aby se hněv lidí neobrátil proti ní. Roli obětního beránka měli sehrát právě Židé.

Z ruštiny pochází termín pogrom („gromiť“, громить ve významu pustošit, drtit), pod kterým se neskrývalo nic jiného než masakry židovského etnika.

K první vlně pogromů došlo v Rusku mezi lety 1881 až 1884, další pak přišla v letech 1903 až 1906 a také během ruské občanské války. Židovská emigrace z Ruska do USA dosáhla dvou milionů.

Později k pogromům docházelo i mimo Rusko, zejména v Polsku, ale třeba i v Rumunsku nebo v Topoľčanech v tehdejším Československu. Protižidovské tažení rozpoutali v padesátých letech i komunisté v Sovětském svazu a posléze i v Československu.

Nebyla to jediná věc, kterou měli komunisté společnou s nacisty. Zrůdný režim Adolfa Hitlera hodlal dokonce veškeré Židy vymazat ze světa.

Přesto se i v nacisty podrobené Evropě našly státy, které své Židy chránily, například Finsko nebo Bulharsko (které ovšem Židy z jím okupovaných částí Balkánu nacistům vydalo).

V okupovaném Dánsku král Kristián X. prohlásil, že pokud budou Židé nuceni nosit žlutou Davidovu hvězdu, připne si ji také.

Později dánské hnutí odporu a představitelé židovské komunity dokázali většinu dánských Židů zachránit jejich odesláním do neutrálního Švédska.

Antisemitismus, podobně jako řada jiných nenávistných ideologií, přežívá dodnes. Antisemité se však občas nemohou shodnout, podle jedněch je symbolem Žida bezohledný kapitalista, podle jiných jsou Židé spojováni s levicovými marxisty.

Každopádně, jakmile se v konspiračních komunitách začne hovořit o světovém spiknutí, Židé v něm vždy hrají významnou úlohu…