Jak se dostali do Pákistánu komáři nakažení horečkou dengue? Jak mohl v indickém Suratu vypuknout mor, když i mezinárodně uznávaní vědci tvrdí, že je to záhada? A do třetice: Co nás čeká v budoucnosti?

Máme se bát nanobotů?

V roce 2006 horečka dengue zaplavila Indii a posléze, ještě dramatičtěji, i Pákistán. Podle hrubých odhadů onemocnělo více než 5000 Pákistánců. Přes 50 z nich na chorobu zemřelo. Další, již menší epidemie dengue, proběhla v Pákistánu následující rok.

Nakažení komáři se do země dostali netradičně, na ojetých pneumatikách z Thajska. Ty jim poskytly zároveň prostor k rozmnožování pomocí vajíček.

Píše se rok 1994. Celý svět obrací pozornost k indickému městu Surat (dříve Suryapur) na jihu Gudžarátu. Z nepochopitelných důvodů tu vypuká epidemie „černé smrti“, tedy středověkého moru. 196 průkazných pozitivních případů nákazy vyvolává otázky v hlavách mnoha mezinárodně uznávaných vědců a lékařů.

Jak je to možné? Nejprve propuká dýmějový mor v Beedu, v indickém státě Maharashtra, později se ale objevuje v plicní podobě v Suratu. Plicní mor má charakter těžkého zápalu plic s velmi rychlým průběhem.

Původcem epidemie je mikrob Yersinia pestis. Naprostou záhadou ovšem zůstává, proč se zde epidemie objevila? Plicní mor je chorobou spíše chladného klimatu, v Suratu je však 35 stupňů Celsia! Rovněž vyvstávají pochybnosti o šíření této epidemie – v Suratu se totiž nevyskytují hlodavci, kteří by mohli virus přenášet.

Na takzvaný „grey-goo problem“ poprvé poukázal americký spisovatel vědeckofantastické literatury Eric Dexler (*1955) ve své knize Motory stvoření v roce 1986. Jde o hypotézu nekontrolovatelného klonování nanobotů (robotů o rozměrech miliontin milimetru), kteří by mohli velmi rychle zničit Zemi.

Dexler vypočítal, že jeden neustále se replikující robůtek by za 10 hodin geometrickou řadou vytvořil 68 miliard „bratrů“ – takovou rychlostí by byla do dvou dnů po naší planetě veta! Vědci však tento scénář odmítají jako v současnosti nereálný – nejsme totiž schopni vytvořit tak malé a zároveň sebekopírující roboty.

Dokážeme to možná do 15 let.