Domů     Olga Hepnarová: Ukřivděná dívka zvolila jako zbraň náklaďák
Olga Hepnarová: Ukřivděná dívka zvolila jako zbraň náklaďák
25.4.2024

Má kruhy po očima. Nespala dobře. V chodu ji udržuje hlavně napětí, které šponuje každý sval v jejím těle. V kabině tmavozelené Pragy RN se trochu uklidní. Tady se cítí dobře. S řadicí pákou a volantem to zkrátka umí. Je připravená vyrazit na krvavou misi s jediným cílem – zabíjet.

V době, kdy se Olga Hepnarová poprvé rozkřičí v jedné z pražských porodnic, ukazuje kalendář červen roku 1951. Dívčinou matkou je zubní lékařka, otcem bankovní úředník. Na své dětství a následné dospívání však nebude vzpomínat v dobrém.

Trpí údajně psychicky i fyzicky – kvůli emočnímu chladu v rodině, slovním útokům i bolestivým ranám. Dobře se necítí ani ve školních škamnách. Stává se tu obětí šikany. Tak to alespoň bude líčit ona. Prý je označována za mumii, Tarzana nebo nalomeného anděla. „Se spolužáky často nevycházela,“ připustí v budoucnu její třídní učitelka.

Uzavřená, nekomunikativní

Problém ovšem tkví i v dívčině povaze. V budoucnu se objeví názor, že trpěla takzvaným Aspergerovým syndromem, který patří mezi poruchy autistického spektra. Je extrémně uzavřená a nekomunikativní. Často ani neodpoví na pozdrav.

Může to působit arogantně nebo přezíravě. Stěží si tak najde nějaké přátele. Sama se navíc umí projevit agresivně. Navzdory tomu v ní bude stále více sílit přesvědčení, že veškerá vina leží na lidech z jejího okolí, na těch ostatních.

Její zatrpklost a zášť se stupňují. Někdo by možná čekal, že jí pomůže pobyt v psychiatrické léčebně v Opařanech. Opak je ale pravda. Tato zkušenost má na její 13letou osobnost negativní dopad.

Portrét vražedkyně. FOTO: Roman Bureš (Janykula) / Creative Commons / CC BY-SA 3.0 Deed
Portrét vražedkyně. FOTO: Roman Bureš (Janykula) / Creative Commons / CC BY-SA 3.0 Deed

Atmosféra rychle houstne

Čas běží. Dívce se podaří získat výuční list. V dalším životě se může uplatnit jako knihařka. Zkouší to v západních Čechách. Jenže kam přijde, tam začíná houstnout atmosféra. Má zkrátka problém navazovat i ty nejprostší mezilidské vztahy, třeba s kolegy.

Po nějaké době se přesune za volant. Stává se z ní profesionální šoférka. Málokdo by do téhle drobné, introvertní dívky řekl, že bude tak zdatně kočírovat silné stroje. Ona to ale zvládá na jedničku.

Zpátky do Prahy

Později se vrací do stověžaté metropole. V kropicím voze Pražských komunikací jí to vyhovuje. Našla konečně pevný bod, od kterého by se mohla odrazit k lepšímu životu? Ani omylem. Plácá se v psychických potížích a nejistotě.

Sexuální orientace na ženy jí to příliš neusnadňuje. Nedaří se jí navázat žádný pořádný vztah. A ten k rodičům je dál na bodu mrazu. Nebo spíš pod ním.

Možná i údolím Záhořanského potoka u Oleška chodila Olga Hepnarová. FOTO: Elektracentrum / CC BY-SA 4.0
Možná i údolím Záhořanského potoka u Oleška chodila Olga Hepnarová. FOTO: Elektracentrum / CC BY-SA 4.0

V chatce se jí líbí

Aby se úplně osamostatnila, odstěhuje se do chatky o velikosti devět metrů čtverečních v Olešku u Slapské přehrady. Nemá v ní vodu ani elektřinu, ale to jí nevadí. Ani na nové adrese nesrší sociální interakcí.

Zůstává odtažitá – uzamčená ve svém vlastním světě. Občas jí zmítají návaly hněvu. Přesto se její samotářské duši u vodní nádrže líbí. Alespoň po většinu času. Jenže když krajinu sevře chlad nadcházející zimy, pochopí, že tohle provizorní bydlení nebude stačit.

Musí na ubytovnu

Je pro ni těžké přiznat porážku. Zůstává v chatce tak dlouho, jak to jen jde. Jenže pak už to nejde. Musí spolknout svoji hrdost a sbalit si saky paky. Mráz roku 1972 ji vyžene do firemní ubytovny v pražských Malešicích.

Tady už si nemůže užívat klidu a samoty, které jí nabízelo zapadlé Oleško. Na druhou stranu tu pozná člověka, jehož si jako jednoho z mála pustí blíž k tělu. Miroslav D. se snaží být jí oporou v těžkých chvílích.

Jsou na ni zlí, tak se pomstí

Chce jí nějak pomoct. Vezme ji k doktorovi. Dívka zvažuje, že se nechá umístit do psychiatrické nemocnice. Jenže muž v bílém plášti pro ni nemá valné pochopení. Pokud je unavená, má si prostě vzít dovolenou. To je pro ni poslední kapka.

Náhle stojí na okraji propasti. Skočí dolů? Anebo shodí někoho jiného? Touto otázkou se sama nějaký čas zabývá. Myšlenky na sebevraždu ale přehluší silnější nutkání, nutkání vycházející z její odtrženosti, z pocitu křivdy a domnělé nespravedlnosti.

Všichni jsou na ni zlí! A tak se jim pomstí!

Autem Praga-RN Hepnarová vraždila (na snímku Praga_RND). FOTO: Harold / CC BY-SA 3.0
Autem Praga-RN Hepnarová vraždila (na snímku Praga_RND). FOTO: Harold / CC BY-SA 3.0

Zvažuje střelbu i vykolejení vlaku

Napadá ji hned několik možností, jak svou odplatu zrealizovat. Jedna je děsivější než druhá. Myslí například na to, že usedne za volant autobusu. Až bude plný cestujících, sjede s ním někam do rokle.

Uvažuje i tom, že vykolejí vlak nebo bude ze střechy střílet na kolemjdoucí. Ve finále zvolí úplně jinou variantu. Na tu bude potřebovat náklaďák a příhodné místo.

Je ve svém živlu

Je úterý 10. července 1973. Do půjčovny nákladních aut dorazí klátivou chůzí drobná dívka s rovnou ofinou a útlými svěšenými rameny. Jakmile se posadí do kabiny tmavozelené Pragy RN, je ve svém živlu. Vyráží. Cestou se ještě zastaví u poštovní schránky.

Vhodí do ní dopis, adresovaný do novin, ve kterém se vyznává ze své sžírající zášti.

Poprvé jen projede

Hodiny ukazují půl druhé odpoledne. Hepnarová sleduje skupinku lidí na tramvajové zastávce u Strossmayerova náměstí. Míří k nim. Zdá se jí ale, že by obětí bylo příliš málo. Projede kolem, stejně jako spousta dalších vozů.

Pak se okružní jízdou vrací zpátky do výchozího bodu. To už ji přijde situace „příhodnější“. Zastaví na semaforu. Zatímco čeká, až ji zelená pustí dál, ve spáncích jí buší krev. Pak uvede těžký stroj znovu do pohybu.

Navzdory její křehké tělesné schránce z ní noha na penálu udělá stroj na zabíjení.

Co je rybíz a co krev? FOTO: Freepik
Co je rybíz a co krev? FOTO: Freepik

Co je rybíz a co krev?

V blízkosti zastávky se pohybuje asi třicítka lidí. Nikdo z nich nemá ponětí o nebezpečí, které se k nim blíží. Hepnarová strhne volant do strany. Náklaďák vletí na chodník – jako dravec mezi bezbranné ovce. Šokovaní chodci končí pod jeho koly.

A on se dál řítí vpřed. Nezastavitelný jako tank. Kosí všechno, co se ocitne před jeho nárazníkem. Drtí kosti a rozbíjí lebky. Lidé se lámou jako panenky z plastu, jako hračky, se kterými vzteklá holčička mrštila do kouta. Země se barví do ruda.

Část pochází z rozmačkaného rybízu. Zbytek je krev.

Cítí uvolnění a spokojenost

Mašina konečně zastaví. Její cestu ukončí náraz do sloupku. Přibíhají zděšení Pražané. V propukajícím mumraji je jediný člověk ledově klidný – Olga Hepnarová. Kabinu vozu otevře konsternovaný příslušník Veřejné bezpečnosti.

Když spatří u řízení postavičku s hubenými rameny, na chvíli se zarazí. Olga vypadá v náklaďáku jako dítě. „Najednou jsem pocítila určité uvolnění a spokojenost, že se mi podařil akt msty všem lidem, a to moc dobře,“ vypoví později.

Místo, na kterém vraždila. Dnes Milady Horákové. FOTO: Donnyj1981 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0 DEED
Místo, na kterém vraždila. Dnes Milady Horákové. FOTO: Donnyj1981 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0 DEED

Měla v sobě drogy?

Osm obětí umírá. Hepnarová končí v cele. Lékaři spekulují o tom, že ji ovlivnily návykové látky nebo nějaká psychická porucha. Takový masakr přece nemohla spáchat vědomě a úmyslně! Vražedkyně však trvá na tom, že ano. Označuje se za otloukánka společnosti.

Nakonec je shledána trestně odpovědnou. Zatímco tráví čas ve vazební věznici, dostává dopisy od Miroslava. Ten se k ní nikdy neobrátí zády.

Prý kope a kouše

Vzhledem k jejímu postoji se jí však příliš pomoct nedá. To dobře ví i její obhájce Otakar Topič. Když na jaře 1974 odstartuje hlavní líčení, sama dívka mu hází klacky pod nohy. Nejeví pražádné známky lítosti a vystupuje chladně.

Když padne hrdelní ortel, Olga vůbec není proti. Pak přijde 12. březen 1975. Když se Hepnarová ráno probudí, netuší, co pro ni tento den znamená. Brzy to ale pochopí – to když ji vedou chodbami pankrácké věznice na popraviště.

Na prahu smrti začne zase toužit po životě. Marně se vzpírá svému osudu – osudu, který jí určili zástupci justice, ale který si ve skutečnosti „nalinkovala“ ona sama. Než vydechne naposledy, údajně se pere. Kouše a kope. Vybojuje si jen pár vteřin navíc.

Foto: Viz popisky. Titulní foto: Harold / CC BY-SA 3.0
Předchozí článek
Související články
Svět zločinu
Pedofil se ve věznici nedožil rána
Je to všemi milovaný a usměvavý chlapec. Má ale tu smůlu, že onoho dne narazí na lidskou zrůdu. Ta ho vezme k sobě domů. Jakmile se za nimi zaklapnou dveře, chlapce znásilní a ubodá bajonetem. Případ, který dodnes lidem z města Ostrov u Karlových Varů vhání slzy do očí. Sexuální deviant a pedofil tam podle […]
Svět zločinu
Tim Lambesis: Prosím, zabijte moji ženu!
Kromě skutečných fajnšmekrů se běžní milovníci tvrdé hudby někdy tak úplně nevyznají v jejích druzích. Zasvěceným je však jasné, že žánr zvaný metalcore spojuje prvky punku a metalu. A také moc dobře vědí, o kom je řeč, když se vysloví jméno kapely As I Lay Dying a jejího frontmana, zpěváka Tima Lambesise (*1980). Kapela se […]
Svět zločinu
Shelley Malil: Žárlivec s kuchyňským nožem
Jak velká je pravděpodobnost, že se hollywoodská hvězda stane z chudého chlapce z rybářské osady kdesi v jižní Indii? Malý Shelley Malil (*1964) se nemůže vynadívat na obrazovku jediné televize, kterou ve vesnici mají, a zapřísahá se, že se stane slavným hercem. Podaří se mu to, ale jednou se proslaví ještě něčím jiným. Mezi lékaři […]
Svět zločinu
Brutální mordy ve vesničce Klučov: Trojnásobného vraha chytili po letech díky DNA
Nevypadá  jako protřelý kriminálník. Připomíná spíš zmateného pijana po dlouhém flámu. Rozhodně nejde o žádného verbálního sprintera. Vyjadřuje se pomalu, zdlouhavě. Často se dívá kamsi do prázdna. Přesto čelí obvinění z brutální trojnásobné vraždy. Jaro roku 1990 je v plném proudu. Plnými doušky si ho užívají i obyvatelé malé obce Klučov na Kolínsku. Ve stavení […]
reklama
věda a technika
Coober Pedy: Město, kde se žije pod zemí
Uvnitř australského vnitrozemí leží městečko, které na první pohled nevypadá nijak zvláštně, jen denní teploty tu dosahují až 50 °C a k vodě je to daleko. Tak proč žít zrovna tady? Byly zde objeveny velké zásoby opálu, které sem přilákaly tisíce nadšených hledačů. Aby ale vydrželi v tak nehostinných podmínkách, které zde během roku panují, přesunuli svá […]
Přírodní antibiotika z našich zahrádek
Stále více lidí se zajímá o nejrůznější alternativy v léčení. Nechtějí se spoléhat jen na uměle vyrobené léky, které sice slibují úlevu a pomoc při celé řadě zdravotních obtíží, ale představují i chemickou zátěž pro náš organismus. Zcela jistě existují i situace, kdy lze zdravotní problémy řešit přírodní cestou. V takových případech není hned nutné […]
Poznáte příznaky mrtvice? Až 70 % Čechů ne! A do nemocnice přijedou pozdě…
Mrtvici každý rok v Česku prodělá zhruba 25 000 lidí. Je druhou nejčastější příčinou úmrtí, i když je u nás léčba mrtvice na špičkové úrovni. Zrovna na 15. května připadá Světový den proti mozkové mrtvici. Se snížením počtu případů přitom může pomoci znalost příznaků – právě ty nezná až 70 % Čechů, a proto se […]
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet […]
reklama
věda a technika
Kopřiva: Otravný plevel? Ne, úžasná rostlina!
Kopřivám se vyhýbáme z logických důvodů: nestojíme totiž o popálení. Zahrádkáři jim nemohou přijít na jméno, když se rozmůžou na zahrádce. A tak by se dalo pokračovat. Jenomže kopřivy mají co nabídnout. Využití nacházejí v kosmetice i farmacii a dokonce se uplatní také v kuchyni. Podle staré moudrosti má každé popálení kopřivou přinést odolnost vůči […]
Proč našemu zdraví jaro někdy nevoní?
Na začátku jara se počasí mění vyloženě aprílově, i několikrát během dne. Venkovní teploty kolísají, a ta naše může kvůli takovým výkyvům začít hodně rychle stoupat. V tomto období jsme všichni mnohem náchylnější k nemocem, jarní chřipky, rýmy a obecně problémy s dýchacími cestami na náš číhají za každým rohem.   Klíč ke zdraví najdete […]
Libeček: Chutná, přivolává lásku i zlepšuje zdraví
V antice se bez něj neobejdou Řekové ani Římané. Když se pak rozšíří po Evropě, libeček se pěstuje i v klášterních zahradách. Oblíbí si ho nejen léčitelé, ale také kuchaři a v gastronomii si získá stálé místo. A příznivci ezoteriky tvrdí, že vám pomůže do života přivolat lásku a další dobré věci! Mohutné, svěže zelené […]
Majestátní vlk: Samotář, který miluje společnost ostatních
Les si pomalu přebírá pod správu tma, když ticho najednou přeruší táhlé zavytí. Nezůstane u jednoho a další se přidávají, rázem jde o vlčí symfonii. O několik minut později už se majestátní těla schází nedaleko tůňky. Lov právě začíná. V roce 1758 švédský přírodovědec Carl Linné (1707-1778) popíše vlka obecného, v latině mu přiřkne jméno canis lupus. […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Město bylo dějištěm čarodějnického procesu: Je utrpení nevinných příčinou zdejších paranormálních aktivit?|
enigmaplus.cz
Město bylo dějištěm čarodějnického procesu: Je utrpení nevinných příčinou zdejších paranormálních aktivit?|
Idstein je město v okrese Rheingau-Taunus v německé spolkové zemi Hesensko. V sedmnáctém století zde proběhl velký čarodějnický proces, který měl za následek desítky obětí. Až v roce 2014 byli poprave
Hrad Lipý: Vodní hrad, který přišel o vodu
epochanacestach.cz
Hrad Lipý: Vodní hrad, který přišel o vodu
Hrad přímo uprostřed města Česká Lípa býval kdysi od svého vzniku ve 13. století sevřen dvěma rameny řeky Ploučnice, a to ještě k jeho obraně přispívaly i okolní močály a bažiny. Lávka v oněch dobách sahala jen do půli řeky, pak už musela návštěva využít lodičku. Regulace řeky ve 20. století postupně odsoudila hrad k životu na suchu,
Herečku Kateřinu Brožovou čeká tvrdý soudní spor
nasehvezdy.cz
Herečku Kateřinu Brožovou čeká tvrdý soudní spor
Hvězda seriálu Ordinace v růžové zahradě Kateřina Brožová (56) přišla zkraje letošního roku o milovaného pejska Jordyho (†9). Když zrovna byla na dovolené na Maledivách, pejska nechala na hlídání v
Bez masa to nejde? Jde! Co radí vegetariáni?
panidomu.cz
Bez masa to nejde? Jde! Co radí vegetariáni?
Se sílícím trendem veganství a vegetariánství se stále častěji stává tématem, a to jak zastánců, tak i odpůrců jídelníčku bez masa, ústřední otázka: Jak důležité je vlastně maso pro naše zdraví? Žijeme v zemi s tradičně vysokou spotřebou masa. A také s tradičně vysokým výskytem rakoviny střeva a srdečně-cévními nemocemi jako nejčastější příčinou úmrtí, což
Toustový dort s okurkou
tisicereceptu.cz
Toustový dort s okurkou
Podávejte jej vychlazený. Třeba jako pohoštění pro milou návštěvu. Suroviny 12 plátků toustového chleba 5 velkých, natvrdo uvařených vajec 2 malá vařená slepičí nebo křepelčí vejce na ozdobu
Chlapec se smutnou tváří mě zachránil před nehodou
nejsemsama.cz
Chlapec se smutnou tváří mě zachránil před nehodou
Ten den jsem byl hodně unavený z práce a usínal za volantem. Najednou jsem nebyl v autě sám. Na zadním sedadle seděl kluk. Rozhodl jsem se sjet z hlavního silničního tahu mezi Hradcem a Pardubicemi a projet klidnou krajinou Polabí, zvlněnou jen sopečnou vyvřelinou kolem Kunětické hory. Blížil se podvečer. Mlžný opar se jako shluk průhledných mořských chaluh valil z polí přes
Spojenecká loď unikla Japoncům v převlečení za ostrov
historyplus.cz
Spojenecká loď unikla Japoncům v převlečení za ostrov
Japonský pilot má ze svého letounu obrovský rozhled. Pokud by se tu v nějaké zátočině schovávala spojenecká loď, není možné, že by ji nespatřil. Alespoň si to myslí. Bez povšimnutí přelétne i podivný malý ostrůvek při pobřeží Jávy. Netuší, že včera tu ještě nebyl. A třebaže se kus pevniny jako přebujelý ostrov jeví, ani zdaleka
Doplatila jsem na pomoc otci
skutecnepribehy.cz
Doplatila jsem na pomoc otci
Můj první muž byl omyl. Ostýchám se to přiznat jen proto, že máme děti. Musela jsem si ho vzít z vděku. On byl vyučený, já jsem měla vysokou školu. Nijak neopovrhuji lidmi s nižším vzděláním, leč s mužem jsme měli jiné zájmy, byli jsme jiné povahy. On byl výbušný, já klidná. Proč jsme se tedy brali, říkáte si?
Síla vlivu kultury: Dáváte přednost sobě, nebo ostatním?
21stoleti.cz
Síla vlivu kultury: Dáváte přednost sobě, nebo ostatním?
Když malé dítě nechce jíst neoblíbené jídlo, rodiče v České republice nejspíše řeknou: „Vzpomeň si na hladovějící děti v Africe a buď vděčný, že máš jiný osud než oni.“ V Japonsku se prý říká spíš
Tadej Pogačar uhranul celé Livigno
iluxus.cz
Tadej Pogačar uhranul celé Livigno
Vrcholným momentem 107. ročníku prestižního cyklistického závodu Gira d'Italia byla epická etapa, která se odehrála v italském Livignu. Tato sportovní událost, která se zapsala do paměti všech přítomn
Musely letušky na svatbu zapomenout?
epochalnisvet.cz
Musely letušky na svatbu zapomenout?
Chce létat. Pilotní licenci má, ale že by se usadila v kokpitu letadla, o tom si může nechat jen zdát. Americká společnost je ještě příliš konzervativní na to, aby tolerovala ženy-pilotky. Ellen Churchová se tak do letadla musí dostat jinak…   Vystudovala zdravotní školu. Ellen Churchová (1904–1965) nabízí své služby letecké společnosti Boeing Air Transport.
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř