Napoleon Bonaparte je všeobecně považován za jednoho z největších vojevůdců v historii. Jeho vojenské úspěchy tkví ve skvělé strategii vedení bitev a osobní odvaze, neboť dokázal vítězit i nad početnějšími armádami svých soupeřů.

Jak uvádí historické prameny, tak nakonec armáda císaře Napoleona utrpěla drtivou porážku od vojenské koalice několika evropských mocností dne 18. června 1815 u Waterloo, asi 20 km jižně od belgické metropole Bruselu.

Ovšem o jedné ponižující porážce Napoleona historikové příliš nemluví. Ale život přináší různé legrační případy.

PROHRANÁ BITVA S UŠÁKY

V roce 1807 měl Napoleon za sebou vítěznou bitvu nad ruským vojskem ve Friedlandu.

Rusku nezbylo, než s Francií uzavřít mír a spojeneckou smlouvu, kterou zde Napoleon podepsal s ruským carem Alexandrem I. Tím si Napoleon upevnil moc v Evropě proti Anglii a Švédsku, neboť tím měl Rusko na své straně.

A tak se Napoleon rozhodl vše náležitě oslavit s novým spojencem. Po honosném obědě se měl pro vybranou společnost konat ještě úspěšný hon. Aby bylo při lovu po čem střílet, pověřil náčelníka svého štábu Alexandra Berthiera, aby obstaral dostatek zajíců.

Když došlo k lovu, tak vypuštění ušáci, místo aby prchali z dosahu střelců k nedalekému lesu, se zděšeně vrhali přímo jim do náručí. Bylo jich stovky a stovky. Překvapení honců bylo veliké, nabíjení starých ručnic zdlouhavé.

Tak i sám Napoleon se proto oháněl svým bičíkem, ale málo platné. Nakonec ho důstojníci ze sevření ušáků museli osvobozovat, on naskočil do svého kočáru a z „bitvy“ potupně ujel.

TAJEMSTVÍ BITVY

Později se podařilo tajemství této bitvy přece jen vysvětlit.

Tehdy to asi náčelník Napoleonova štábu Alexandr Berthier s plněním příkazu trochu přehnal. Místo, aby někde jeho lidé po lesích chytali živé zajíce, se obrátil na místní chovatele, kteří mu odprodali dostatek zvířat. Bylo jich údajně asi kolem tisíce.

Problém byl v tom, že nešlo o divokou zvěř, ale domácí králíky. Ti byli zvyklý nejen na lidi, ale i na pravidelný přísun potravy od nich.

Když se během příprav honu od Berthiera žádné potravy nedočkali, byli již velmi hladoví. Pak je vypustili a zvířata zvyklá na lidi uviděla skupinu lovců, vrhla se tím směrem. Králíci se domnívali, že se konečně dočkají žrádla, a vzali skupinu čelním útokem.

Takže překvapení bylo na obou stranách a tato „porážka“ Napoleona neměla žádný vliv na dějiny lidstva.