Skip to content

Za zabití nemanželského dítěte přicházely ženy o hlavu!

Houf dětí si se smíchem ukazuje prstem na ženu stojící v kleci na náměstí. Kromě sprostých nadávek za ní co chvíli přiletí i pukavec. Kyprá venkovská děvečka, která se provinila cizoložstvím, si z toho ale pranic nedělá. No a co, trochu smradu přece přežije. Navíc za chvilku odbudou radniční hodiny poledne a ona konečně vyjde ze svého potupného vězení.

„Tato klec stála vždy na prostřed rynku pro potrestání kurev neb padlých osob. Ten trest byl na dvě a více hodin, obyčejně před polednem, když děti a studenti ze školy šli, kdež také to samé na ni smradlavý vejce, bláto a jiný neřád házely. Za ten čas téhož trestu stál u ní na stráži biřic neb právní posel,“ popisuje historiograf Pardubic František Červenka (†1829) ve svých Memorabiliích jeden z trestů, který museli v 18. století vytrpět odsouzenci za mravnostní delikty.

Klec stávala na náměstí. Ve dnech pravidelných trhů si v ní často odpykávaly svůj trest lehké ženy.
Klec stávala na náměstí. Ve dnech pravidelných trhů si v ní často odpykávaly svůj trest lehké ženy.

Stání na hanbě moc nefunguje

Právě veřejné pohoršení, během kterého jejich prohřešek veřejně probírala celá obec nebo dokonce město, je mělo odradit od dalších podobných skutků. „Smilníci mívali masky s kohoutím peřím, symbolem chlípnosti a ženy tam stávaly ve žlutém oděvu se žlutou nebo černou svící v ruce, na hlavě se slaměným či zimostrázovým věncem,“ upřesňuje současný český historik Jindřich Francek, jak vypadali odsouzenci na pranýři. Tresty ve formě stání na hanbě ale zřejmě moc nefungovaly, protože cizoložství u nás v té době jenom kvetlo. Svědčí o tom příběhy odsouzenců.

Odsouzenci obvykle stávali ve městě na pranýři, kde si na ně lidé ukazovali prstem. Tenhle pranýř pochází z Náchoda.
Odsouzenci obvykle stávali ve městě na pranýři, kde si na ně lidé ukazovali prstem. Tenhle pranýř pochází z Náchoda.

Přiznává se k nemanželskému styku

6. června 1720 vyslýchají v Pecce v Podkrkonoší Dorotu Brunšvegrovou (*1687) původem z Ostroměře. Nebohá Dorota ve strachu přiznává, že prý si hned dvakrát intimně užívala s Jiřím Bzenským, synem mlynářky, sezdaní přitom samozřejmě nebyli. Následky sblížení na sebe nenechaly dlouho čekat. Když o devět měsíců později rodí Dorota na zahradě pod švestkou, popadne ji panika z následné ostudy a novorozeně raději hodí do nedaleké vody.

Smilstvo je hřích. Pokud z něho vzejde nemanželské dítě a žena ho zabije, čeká ji trest smrti.
Smilstvo je hřích. Pokud z něho vzejde nemanželské dítě a žena ho zabije, čeká ji trest smrti.

Smrt za smrt

 „Nevím, jak jest mi to přišlo, to jen Bůh ví. Jak mi ho Pán Bůh dal, tam sem s ním šla a nesla do vody a tu hned chmatala sem rukou po něm, ale hrůza mne obešla a tu sem vtom od vody odešla,“ líčí u soudu Dorota. Přitom infanticidium, zahubení neřádně nabytého plodu, tedy zabití dítěte počatého smilstvem jako v Dorotině případě, nebo také cizoložstvím, se tenkrát trestá smrtí. Dorotka proto skončí v rukou kata.

Foto: wikimedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie Zobrazit více …