„A nyní se táži vás, slečno nevěsto, berete si tohoto muže za svého právoplatného manžela?“ Místo odpovědi se ozve jen zabučení. Těžko říct, jestli souhlasné. Náhle se ženichovi podlomí kolena a skácí se jako podťatý k zemi. Není divu, když právě za manželku pojal krávu, tu opravdovou…

Máte rádi zvířata? Opravdu? Natolik, že byste je narvali do svatebních šatů a vstoupili s nimi do posvátného svazku manželského? Nebyli byste první a pravděpodobně ani poslední, kteří by něco takového udělali. Láska k němým tvářím může mít totiž mnoho podob.

Můj manžel je delfín…

Za svatbou jednačtyřicetileté britské milionářky Sharon Tendlerové a o šest let mladšího delfína jménem Cindy jsou v roce 2006 opravdové city. Jejich setkání je láskou na první pohled.

Při slavnostním obřadu v izraelském městě Eilat šťastná nevěsta v bílých šatech, s růžovými květy ve vlasech poklekne před svého mořského miláčka, vlepí mu polibek na čumák a odmění ho slanečkem.

Po slibu věrnosti pak Sharon hupsne v bělostné róbě do bazénu, aby si s novomanželem užila trochu té vodní romantiky, ve vší počestnosti samozřejmě. „Nejsem žádný úchyl. Miluji ho čistou láskou, která nevyžaduje sex.“

…a moje manželka kráva!

Osmnáctiletý Ngurah Alit je v roce 2010 přistižen, jak stojí s kalhotami dole na poli a oddává se milostným radovánkám. To by ještě nebylo nic zavrženíhodného, kdyby jeho společnicí nebyla pasoucí se kráva.

A protože dějištěm celé choulostivé situace je vesnice Yeh Embang, patřící pod ostrov Bali, Mekku indonéské hinduistické menšiny, která tahle bučící stvoření považuje za posvátná, je jasné, že chlípný milovník trestu neujde.

Aby byli místní očištěni od sodomie a unikli hrozící kletbě, musí Alit čtyřnohou svůdnici pojmout za svou právoplatnou manželku. Kuriózní veselka se však neobejde bez komplikací. Ženich nežádoucí pozornost okolí neustojí a během obřadu omdlí.

Jejich novomanželský život však stejně nemá dlouhého trvání. Součástí tamního ceremoniálu je totiž i koupel a symbolické utopení ve vodách Indického oceánu, které kráva nepřežije. Mladík se tak brzy po sňatku stává šťastným vdovcem.

Ta nevěsta je ale kočka!

Když se devětatřicetiletý pošťák Uwe Mitzscherlich z Possendorfu u Drážďan v roce 2010 dozví, že jeho kočce Cecilii zbývá jen pár týdnů života, zdrtí ho to. Do černobílé potvůrky je totiž už deset let beznadějně zamilovaný.

Aby jí zpříjemnil poslední dny na tomto světě, rozhodne se vzájemný vztah oficiálně stvrdit svatebními zvony. Spěchá proto s žádostí na místní radnici. Úředníci ho ale vyhodí. Mitzscherlich se nevzdá.

Za 300 eur (tehdy necelých 8 000 korun) angažuje herečku Christin-Marii Lohriovou. A ta i přes prvotní rozpaky nakonec bizarní dvojici „oddá“.

Ženich pojme obřad velkolepě, svou vyvolenou oblékne do bílého a nechybí ani první novomanželský polibek.

Haf, haf, vezmeš si mě?

V roce 2010 se koná zvířecí veselka i u protinožců.

Mladý Australan Joseph Guiso tu pojme za ženu svou pětiletou labradorku Honey, a to z prozaických důvodů – jakožto silně věřící už nechce dál hřešit a se svou psí slečnou žít jen tak „na hromádce“.

„Jsi moje nejlepší kamarádka a měníš na lepší každý kousek mého dne,“ šeptá své vyvolené do ouška při svatebním slibu. „Ona neodpověděla nic, a tak jsem to vzal jako ano,“ svěří se šťastný ženich po obřadu novinářům.

Zhruba třicítku přítomných hostů pak ujistí, že mezi ním a Honey se nejedná o nic sexuálního a jde jen o tu nejčistší lásku, stvrzenou ve jménu boha. Co ten na ulítlý sňatek říká, však už neprozradil.