Právě odbíjí poledne. Najednou se na staré opuštěné jindřichohradecké věži mihne cosi bílého. Co to je? Jakoby to vystoupilo z okna, jenže tam nevede odnikud žádný přístup. Dřevěné schody, které stoupaly až sem, už před lety zničil požár. Nikdo se pak už nenamáhal s jejich obnovou. Lidé fascinovaně hledí na zjevení. Bílá paní stojí u okna. Nerozhodí […]
„Usmívá se. To je dobře,“ zašeptá si pro sebe komorná sloužící už dlouhá léta na bechyňském zámku. Ještě se naposledy ohlédne za zjevením v bílém závoji a utíká nečekanou událost vylíčit svým pánům. Jestliže se na tváři ducha Perchty z Rožberka (1429–1476), zjeví lehký spokojený úsměv, pro rožmberský rod to znamená velké štěstí. Třeba nabudou dalšího […]
„Vysvoboď mne od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jako bys duši z očistce vysvobodil,“ žádá Perchta jednoho ze svých bratrů. Ubohá žena netuší, že nenalezne svůj klid ani po smrti. Rodové hrady a zámky bude obcházet její duch! „Ne,“ vykřikne Perchta (1429–1476), dcera Oldřicha II. z Rožmberka (1403–1462), když ji v roce 1449 chtějí provdat za Jana […]
Píše se rok 1539. Na svět se právě proklubal Petra Voka z Rožmberka (1539–1611), poslední mužský potomek svého rodu. Na Českém Krumlově se kolem něj točí spousta chův. Chlapeček si vynucuje pozornost a ženy jsou velmi unavené. Když se najednou místností mihne bělostná postava, nejsou si proto jisty, zda se jim to nezdá. „Co to děláte?“ […]
Chůva se poleká. Nad kolébkou malého Petra Voka spatří sklánějící se ženu v bílém šatě. Tak je to přece pravda! Perchta z Rožmberka nemá v hrobě klid. Přízrak nešťastnice prý spatřili také lidé v posledních dvou staletích. Nebo jde jen o smyšlená vyprávění? Pokud navštívíte zámky v Českém Krumlově a Třeboni či rožmberský hrad, všude uslyšíte o pověstné bílé paní. […]
Navštivte také naše další internetové projekty: