„Usmívá se. To je dobře,“ zašeptá si pro sebe komorná sloužící už dlouhá léta na bechyňském zámku. Ještě se naposledy ohlédne za zjevením v bílém závoji a utíká nečekanou událost vylíčit svým pánům.
Jestliže se na tváři ducha Perchty z Rožberka (1429–1476), zjeví lehký spokojený úsměv, pro rožmberský rod to znamená velké štěstí.
Třeba nabudou dalšího majetku, získají ještě vyšší vážnost a úřad u královského dvora, nebo do rodiny přibude další syn či dcera. Kdo ví, co hezkého je čeká? Radost na lících zdejší bílé paní věští vždy bez výjimky spokojenost.
Nečeká je nic dobrého
Ovšem když vidí služky postavu podruhé, na jejich čelech se prohloubí starostlivé vrásky. Tentokrát zřejmě rod nečeká nic dobrého… Bílá paní jim sotva a pohlédne do tváře, když kamsi míří opuštěnou zámeckou chodbou. Dnes jakoby spěchala.
I zdálky svědkové vidí, že na její tváři se tentokrát zračí velký smutek. „Čeká snad někoho smrt?,“ ptá se vyděšeně služebná.
Přijde neštěstí
Právě totiž spatřila černé rukavičky na Perchtiných rukou. To je vždy neklamné znamení, že někdo z rodu buď zemře. Když má černý šat, znamená to, že Rožmberky postihne nějaké neštěstí.
Ohnivě rudý oděv pak signalizuje, že se členové rodu mají mít na pozoru před požárem. Plameny by mohly pohltit jejich majetek.
