Patří k všestranným osobnostem. Habsburský císař Karel VI. hodně čte, disponuje navíc obrovským nadáním učit se jazyky. Kromě své rodné němčiny umí dokonale latinsky, italsky, naučí se španělsky, katalánsky, maďarsky a také francouzsky. Slabost má ovšem pro umění i lov. Odvážně se pouští do výstavby dvorské knihovny ve vídeňském Hofburgu. Kromě toho Karel VI. (1685–1740) plánuje […]
Obává se, že jeho manželství s Alžbětou Kristýnou Brunšvicko-Wolfenbüttelskou uzavřené v roce 1708 zůstane bezdětné. Proto Karel VI. vydává 19. dubna 1713 Pragmatickou sankci. V listině císař Svaté říše římské Karel VI. (1685–1740) stanovuje, že habsburská území jsou nedělitelná, a pokud vymře mužská linie rodu, nástupnictví se ujímá linie ženská. To se ukáže jako velmi prozíravý krok. […]
Pravidla habsburské katolické výchovy a společenské etikety vznikají na španělském dvoře v Madridu, přesná doba se ale nedá určit. Dvorní rituály se hodně podobaly katolickým náboženským mším a byly s nimi pevně svázány. Spočívaly v naprosto přesném dodržování víry a strojeném chování. Jedno ze striktních a pro nás zcela nesmyslných pravidel etikety málem stálo život císaře Rudolfa II. […]
„V průběhu 15. a počátkem 16. století městské rady dosáhly, že Židé byli vypovězeni ze všech královských měst Čech s výjimkou Prahy a Kolína,“ píše současná česká historička Jiřina Šedinová. „Založili jste požár,“ obviní Pražané Židy, když v roce 1541 vypukne na Malé Straně a Hradčanech ničivý oheň. K tomu připojí ještě nařčení, že jsou špiony Turků, kteří ohrožují Habsburskou říši. Proto je rakouský císař Ferdinand […]
Vyučí u svého otce, architekta Víta Václava Kaňky (1650–1727). Po několika letech strávených v cizině se na počátku 18. století vrací domů a začíná pracovat pro významné šlechtické rody českého království. František Maxmilián Kaňka (1674‒1766) staví pro Vrtby, Liechtensteiny, Mansfeldy i Černíny. Zakázky mu ale dodávají také církevní řády, například jezuité, piaristé či cisterciáci. Svého vlivu ve vyšších kruzích se snaží Kaňka využít i k obecnému prospěchu. Se svým […]
Anna Lucemburská, dcera římského císaře a českého krále Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské, ještě obouvá malé dětské střevíčky, její otec ji v jejích pouhých pěti letech zasnubuje s Albrechtem z Wittelsbachu, synem bavorského vévody. Jenže už krátce na to vyhlédne Anně Lucemburské (1366–1394) ještě lepšího ženicha, syna míšeňského markraběte a durynského landkraběte Fridricha. Ani tenhle […]
Hrozby ze strany Osmanů a problémy se sousedy způsobují, že Rakušany příliš zaměstnává jejich obrana. Na koloniální ambice chybí prostor. Navíc přístavy na Jadranu jsou pro zámořské cesty z ruky a plavba Středomořím se vzhledem k množství pirátů stává riskantním podnikem. Přesto Habsburkové podniknou několik neúspěšných koloniálních pokusů. „Chci navázat na úspěchy španělské větve našeho rodu v zámoří,“ plánuje císař Karel VI. (1685–1740). V Rakouském Nizozemí roku (jih dnešního Nizozemí, který patří Habsburkům) roku 1717 podpoří vznik Ostendské obchodní společnosti, za kterou […]
Šlechtic zakopne o špičku své vlastní boty a jak dlouhý, tak široký se natáhne na zem. Zoban jeho bot je tak dlouhý, že v nich málem nedokáže ani chodit. To mu ale nevadí. Jde přece hlavně o to zdůraznit svoje postavení. Hrabě Fulko z Anjou, žijící v 11. století, má na jednom prstu nehezký hlízovitý výrůstek. Chce […]
„Adieu myšičko,“ loučí se v dopise se svým ženichem Františkem Štěpánem Lotrinským rakouská arcivévodkyně Marie Terezie. Aby si ji mohl vzít, musel se vzdát svého dědičného území. Přesto je to láska jako trám. Také Marie Terezie (1717–1780) musí kvůli sňatku s málo urozeným chotěm podepsat dokument, v němž souhlasí, že se vzdá dědických práv, pokud se císaři a […]
Celkem pětkrát žádá anglický král Jindřich V. o ruku francouzské princezny Kateřiny, dcery šíleného panovníka Karla VI. Pětkrát dostává košem. Podpořit své nároky na francouzskou korunu dynastickým sňatkem se mu zkrátka nedaří. Proto sáhne k síle. „Vysoce urozenému princi Karlovi, našemu bratranci a francouzskému protivníkovi, Jindřich, z Boží milosti král francouzský a anglický… Příteli, vrať, co dlužíš, […]
Honosný svatební obřad se 5. října 1722 koná ve Vídni. Císař Karel VI. vdává svoji neteř Marii Amálii, mladší dceru bývalého vládce Josefa I., za dědice bavorského vévodství Karla Albrechta. Nevěsta dostává závratné věno. Jen hodnota jejích šperků se blíží 1 000 000 zlatých. Marie Amálie (1701–1756) i její ženich Karel Albrecht (1697–1745) musejí před příchodem k oltáři […]
„Nepřeji si nic jiného, než aby můj otec zemřel,“ pronáší tichým hlasem teprve 13letý carevič Alexej před svým zpovědníkem. Pravoslavný duchovní se ani nezarazí, ani svého svěřence nepokárá. K chlapci se naopak mírně nakloní a šeptem mu sděluje: „Bůh ti odpustí. My všichni si přejeme jeho smrt, neboť lid velmi trpí.“ Život v komnatách kremelského paláce se […]
Habsburský císař Karel VI. zamíří a střelí. Pod jeho přesnou ranou padne huňatý medvěd. Když mu lovčí přinesou trofej, spokojeně kývne. Kromě lovu jsou hlavní vášní trochu nerozhodného panovníka ještě jeho dvě dcery a hudba, kterou miluje. Povahu císaře Karla VI. (1685–1740) silně ovlivní jeho pobyt na španělském dvoře. Poznává zde přísná a úzkoprsá pravidla […]
Jednu z nejhorších porážek ve své bohaté historii, utrpí francouzská armáda v roce 1415 v rámci vleklého konfliktu s Anglií, pro nějž se vžije označení stoletá válka. Boje jsou v plném proudu. Během léta 1415 se Angličané vyloďují ve Francii. Celá země upírá zrak ke králi Karlu VI. (1368–1422). Ten však pobíhá polonahý po svém paláci. Není totiž duševně v pořádku. […]
Navštivte také naše další internetové projekty: