Skip to content
reklama

Vzdělaný Habsburk v křivoklátských lesích skolil 22 medvědů

Patří k všestranným osobnostem. Habsburský císař Karel VI. hodně čte, disponuje navíc obrovským nadáním učit se jazyky. Kromě své rodné němčiny umí dokonale latinsky, italsky, naučí se španělsky, katalánsky, maďarsky a také francouzsky.

Slabost má ovšem pro umění i lov.

Odvážně se pouští do výstavby dvorské knihovny ve vídeňském Hofburgu. Kromě toho Karel VI. (1685–1740) plánuje založit ve Vídni Akademii věd. Vzdělanost je jeho koníčkem, chce do habsburské metropole například pozvat německého filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnize (1646–1716). Kromě toho miluje mše s dlouhým kázáním, na bohoslužbách nikdy nechybí.

Do Vídně císař pozve německého filozofa Gottfrieda Wilhelma Leibnize. FOTO: Christoph Bernhard Francke/Creative Commons/Public domain

Klášter mají zdobit koruny

K umění má velice silný vztah, stává se mecenášem habsburských sbírek, které rozšiřuje. Jako silně věřící katolík prosazuje spojení umělecké tvorby s katolickým náboženstvím, v letech 1716–1739 nechává budovat vídeňský chrám sv.

Karla Boromejského. Stojí i za výstavbou obrovského kláštera Klosterneuburg, tyčícího se na skále nad řekou Dunaj, jemuž se říká „rakouský El Escorial“. A jeho vzorem skutečně je monumentální El Escorial (poblíž Madridu), pocházející z doby španělského krále Filipa II. (1527–1598). Kopule stavby měly ozdobit habsburské koruny. „Učinil z umění (nejen výtvarného) významný nástroj k propagaci a prosazování vlastní státní a dynastické ideologie,“ píše současný historik Štěpán Vácha. Baroko dosahuje v době Karlovy vlády své největší výstavnosti a sám císař má pro tento sloh slabost.

blank
Rád naslouchá radám Španěla Michaela Johanna Althanna. FOTO: Vlach Pavel/Creative Commons/CC BY-SA 4.0

Rozhoduje podkoní

K poddaným se chová s odstupem. „Císař se vždy tváří vážně a těm, kdo ho neznají blíže, může připadat přísný. Ve skutečnosti je ale vstřícný a shovívavý,“ líčí baron Ludwig Pöllnitz (1692–1775). Během audiencí mluví nezřetelně, huhlá.

Jenže téměř nikdo se ho neodváží na něco zeptat, třebaže mu vůbec nerozumí. S poddanými se setkává na lovech, miluje parforsní hony. Nechává si nahánět zvířata, ovšem střílet je smí jedině on, maximálně to dovolí někomu ze své rodiny.

V roce 1717 zvládne v lesích kolem Vídně skolit 22 medvědů. Dvorské záznamy říkají, že v letech 1712–1740 při honech padlo 100 000 kusů divoké zvěře. Vydává se lovit i do křivoklátských lesů, kde se s ním mohou potkat také čeští poddaní.

Stejně pozorně ale musejí jeho lidé pečovat o doplňování stavů zvěře. Ze svých rádců dá hlavně na Španěly, jeho oblíbencem se stává Michael Johann Althann (1679–1722). Přestože je jenom vrchní podkoní, má na panovníka velký vliv.

Císař si oblíbí i jeho manželku Mariannu, ovšem jejich vztah nikdy nepřesáhne společenské konvence. Karel VI. se na rozdíl od mnoha jiných vládnoucích Habsburků neproslaví žádnými milostnými aférami.

Foto: Creative Commons, Úvodní fotografie: No machine-readable author provided. Ltshears assumed (based on copyright claims)/Creative Commons/Public domain
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články