Přijeli verbíři. Kdo neutekl, musel narukovat. Přesně tak se v pohádkách vypráví o tom, jak králové získávali vojáky do své armády. Jejich vyvolené pro ně plakaly, protože se měli vrátit domů až po dlouhých letech. Jak to s verbováním opravdu bylo? U nás vznikla první stálá armáda v roce 1649. Tehdy císař Ferdinand III. (1608–1657) ponechává několik armádních […]
Když Tataři v roce 1241 zamířili na Moravu, v době jejich nájezdu se údajně na kopci Hostýně asi tři kilometry od Bystřice pod Hostýnem ukrývali místní lidé. Trpěli však zoufalým nedostatkem vody. Dlouho se modlili, aby jim Bůh pomohl. Z hory pak zázračně vytryskl pramen a tatarské nájezdníky navíc zahnala velká bouře. Příběh vypráví jezuita Bohuslav Balbín (1621–1688) […]
„Vezměte koště a alespoň zameťte, holoto líná,“ napomíná hospodyně zlobivé děti. V celé chalupě se smýčí ostošest. Mlýn na potoce na kraji vsi mele mouku dlouho do noci. Mlynář se svojí chasou sotva zamhouří oči, aby se na všechny dostalo. Plno práce mají i v nedalekém pivovaru. V neděli se připravuje posvícení, svatý František, kterému je […]
„K jaké víře se chcete přihlásit?“ ptá se císařský komisař s archem v ruce. Dotázaný rolník na něj jenom zaraženě kouká. Otázce rozuměl, ale odpověď nezná. Ví pouze, že nemá rád katolictví. Nezná příliš reformační řády ani jejich teologii. Komisař ho proto krátce vyzpovídá a nějaké z nově tolerovaných vyznání mu podle toho přidělí. Od […]
Německý historik Johann Ehrenfried Zschackwitz (1669–1744) sepisuje Historische und Geographische Beschreibung des Königreiches Böheim (Historický a zeměpisný popis Království českého), který vychází roku 1742. Ve svém spise líčí dějiny Čech až po vypuknutí války o rakouské dědictví (1740). Vládnoucím Habsburkům se ovšem jeho líčení, prokazatelně stranící Čechům, rozhodně nelíbí. Spis nechá spálit Proto kniha musí […]
V jednom z vídeňských nevěstinců v pověstné čtvrti Spittelberg dojde jednoho dne roku 1778 k veliké strkanici. „Nestydíte se říkat si o tolik peněz?“ vyčítá zámožně oblečený host lehké děvě. „To je moje obvyklá taxa,“ brání se srdnatě děvče. Nedorozumění si všimne bordelmamá a chystá se zakročit ve prospěch svojí svěřenkyně. „Koukejte zaplatit. Když nemáte na děvku, […]
Mrtvoly padají dolů jedna za druhou. Šachty kolem kostela zasvěceného morovým patronům pohlcují další a další těla jako nenasytná bestie. Vylidňují se celé pražské ulice. Pohřbívá se za městskými branami a už není kam… Morové rány sužují České země i v 16. století. Mrtví přibývají geometrickou řadou, proto se roku 1558 pražská správa rozhodne k ráznému činu. […]
„V průběhu 15. a počátkem 16. století městské rady dosáhly, že Židé byli vypovězeni ze všech královských měst Čech s výjimkou Prahy a Kolína,“ píše současná česká historička Jiřina Šedinová. „Založili jste požár,“ obviní Pražané Židy, když v roce 1541 vypukne na Malé Straně a Hradčanech ničivý oheň. K tomu připojí ještě nařčení, že jsou špiony Turků, kteří ohrožují Habsburskou říši. Proto je rakouský císař Ferdinand […]
Po smrti císaře Rudolfa II. si zuby na jeho sbírku uměleckých děl nebrousí jenom habsburská císařská rodina. Když arcivévoda Maxmilián Bavorský (1573–1651) odjíždí z Prahy po vítězství katolíků na Bílé hoře v roce 1620, s sebou si do zavazadel přibalí i pár vzácných kousků ze sbírky. Něco z bohaté kolekce si „zapůjčí“ i Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627), místodržící českých […]
Sotva potřetí zaťukal, dveře se otevírají. „Rychle dovnitř,“ pobídne ho polohlasem sluha, zatímco očima bedlivě prohlíží okolí. Snad je nikdo nevidí. Návštěvník vklouzne dovnitř, sundá kápi a nechá se uvést k nemocnému. Kdyby někdo věděl, že místního pána ošetřuje popravčí, to by byl poprask. Ale co naplat, lékaři si neví rady a kat má pověst […]
Ač Němec, nesnaží se preferovat svůj národ, a ve svém díle vyzdvihuje v polovině 18. století Čechy. To ale Němcům není po chuti. Odsouzení svého díla se naštěstí už nedožije. Německý historik Johann Ehrenfried Zschakwitz (1669–1744) sepisuje Historische und Geographische Beschreibung des Königreiches Böheim (Historický a zeměpisný popis Království českého), který vychází roku 1742. Habsburkové nejsou nadšení Ve svém spise popisuje dějiny Čech až po válku […]
Turci neskousnou v roce 1683 porážku u Vídně. S Rakouskem válčí v letech 1737–1739 a nedají si pokoj ani později. V roce 1787 znovu dorážejí na habsburskou monarchii, pro kterou to ani tentokrát nevypadá zrovna dobře. Císař Josef II. (1741–1790) se proto roku 1789 rozhodne povolat do boje osvědčeného vojevůdce Ernsta Gideona von Laudona (asi 1717–1790). Tehdy už penzionovaný, 72letý válečník odjíždí na Balkán. Daří se mu dobývat zpět města […]
Podnapilý rakouský důstojník skáče po své pušce. Natahuje kohoutek a zpoza převráceného trakaře pálí na nejbližší cíl ve tmě. Domnělý nepřítel jde k zemi. Prásk! A další. Do toho kolem pořád někdo křičí: „Turci, Turci jsou tady!“ Voják je odhodlán nepustit si žádného k tělu, a tak jakmile v dálce zmerčí kohokoliv se zbraní, střílí. […]
27.března 1764 Frankfurt nad Mohanem. „Vleče se v tom nestvůrném oblečení s klenoty Karla Velikého jako v nějakém přestrojení,“komentuje ironicky slavnostní korunovaci Josefa II. římským králem tehdy ještě naprosto neznámý patnáctiletý chlapec. Jmenuje se Johann Goethe. Jízlivý postřeh budoucího slavného německého básníka Johanna Wolfganga Goetha (1749 – 1832) opravdu „sedí“. Čerstvý panovník Josef II. (1741-1790) se na ceremoniálu cítí dost nesvůj, protože asketickému následníkovi […]