V jednom z vídeňských nevěstinců v pověstné čtvrti Spittelberg dojde jednoho dne roku 1778 k veliké strkanici. „Nestydíte se říkat si o tolik peněz?“ vyčítá zámožně oblečený host lehké děvě. „To je moje obvyklá taxa,“ brání se srdnatě děvče. Nedorozumění si všimne bordelmamá a chystá se zakročit ve prospěch svojí svěřenkyně. „Koukejte zaplatit. Když nemáte na děvku, […]
Mrtvoly padají dolů jedna za druhou. Šachty kolem kostela zasvěceného morovým patronům pohlcují další a další těla jako nenasytná bestie. Vylidňují se celé pražské ulice. Pohřbívá se za městskými branami a už není kam… Morové rány sužují České země i v 16. století. Mrtví přibývají geometrickou řadou, proto se roku 1558 pražská správa rozhodne k ráznému činu. […]
„V průběhu 15. a počátkem 16. století městské rady dosáhly, že Židé byli vypovězeni ze všech královských měst Čech s výjimkou Prahy a Kolína,“ píše současná česká historička Jiřina Šedinová. „Založili jste požár,“ obviní Pražané Židy, když v roce 1541 vypukne na Malé Straně a Hradčanech ničivý oheň. K tomu připojí ještě nařčení, že jsou špiony Turků, kteří ohrožují Habsburskou říši. Proto je rakouský císař Ferdinand […]
Po smrti císaře Rudolfa II. si zuby na jeho sbírku uměleckých děl nebrousí jenom habsburská císařská rodina. Když arcivévoda Maxmilián Bavorský (1573–1651) odjíždí z Prahy po vítězství katolíků na Bílé hoře v roce 1620, s sebou si do zavazadel přibalí i pár vzácných kousků ze sbírky. Něco z bohaté kolekce si „zapůjčí“ i Karel I. z Lichtenštejna (1569–1627), místodržící českých […]
Sotva potřetí zaťukal, dveře se otevírají. „Rychle dovnitř,“ pobídne ho polohlasem sluha, zatímco očima bedlivě prohlíží okolí. Snad je nikdo nevidí. Návštěvník vklouzne dovnitř, sundá kápi a nechá se uvést k nemocnému. Kdyby někdo věděl, že místního pána ošetřuje popravčí, to by byl poprask. Ale co naplat, lékaři si neví rady a kat má pověst […]
Ač Němec, nesnaží se preferovat svůj národ, a ve svém díle vyzdvihuje v polovině 18. století Čechy. To ale Němcům není po chuti. Odsouzení svého díla se naštěstí už nedožije. Německý historik Johann Ehrenfried Zschakwitz (1669–1744) sepisuje Historische und Geographische Beschreibung des Königreiches Böheim (Historický a zeměpisný popis Království českého), který vychází roku 1742. Habsburkové nejsou nadšení Ve svém spise popisuje dějiny Čech až po válku […]
Turci neskousnou v roce 1683 porážku u Vídně. S Rakouskem válčí v letech 1737–1739 a nedají si pokoj ani později. V roce 1787 znovu dorážejí na habsburskou monarchii, pro kterou to ani tentokrát nevypadá zrovna dobře. Císař Josef II. (1741–1790) se proto roku 1789 rozhodne povolat do boje osvědčeného vojevůdce Ernsta Gideona von Laudona (asi 1717–1790). Tehdy už penzionovaný, 72letý válečník odjíždí na Balkán. Daří se mu dobývat zpět města […]
Podnapilý rakouský důstojník skáče po své pušce. Natahuje kohoutek a zpoza převráceného trakaře pálí na nejbližší cíl ve tmě. Domnělý nepřítel jde k zemi. Prásk! A další. Do toho kolem pořád někdo křičí: „Turci, Turci jsou tady!“ Voják je odhodlán nepustit si žádného k tělu, a tak jakmile v dálce zmerčí kohokoliv se zbraní, střílí. […]
27.března 1764 Frankfurt nad Mohanem. „Vleče se v tom nestvůrném oblečení s klenoty Karla Velikého jako v nějakém přestrojení,“komentuje ironicky slavnostní korunovaci Josefa II. římským králem tehdy ještě naprosto neznámý patnáctiletý chlapec. Jmenuje se Johann Goethe. Jízlivý postřeh budoucího slavného německého básníka Johanna Wolfganga Goetha (1749 – 1832) opravdu „sedí“. Čerstvý panovník Josef II. (1741-1790) se na ceremoniálu cítí dost nesvůj, protože asketickému následníkovi […]
František z Ditrichštejna otráveně rozlomí císařskou pečeť. Určitě zase chce peníze. Očima přelétne text. No jistě, Ferdinand II. ho žádá o 200 000 zlatých. Jenže kde je má, proboha, tak narychlo sebrat? Rozčileně listinu zmačká a hodí na zem. „Žádná jiná země není tak obtížena odváděním obilí, střelného prachu, munice, zbraní i velikého počtu koní pro potřeby armády jako Morava,“ vyčítá v roce 1635 olomoucký biskup František z Ditrichštejna (1570–1636) rakouskému císaři Ferdinandovi II. (1578–1637). A to nemluvě o obrovských kontribucích […]
Josef drží v roce 1780 za ruku svůj poklad, sedmiletou dceru Marii Terezii. Přestože si o něm všichni myslí, že je povýšený a necitlivý člověk, ve dne v noci sedí u lůžka nemocné dívky a podává jí léky. „Nezbylo mi už vůbec nic,“ prolétne mu hlavou, když holčička, jediná památka na milovanou Isabelu 23. ledna zemře. Krátce před […]
„Touto branou obloukem vylétl císař Josef II.,“ stojí dodnes v jednom z domů ve vídeňské čtvrti Spittelberg. Habsburský monarcha je tady od poloviny 60. let 18. století pravidelným hostem. Nechodí sem ovšem na společenskou návštěvu, ale za ženami, provozujícími nejstarší řemeslo. Podle tradované pověsti ale jedné noci roku 1778 není císař Josef II. (1741–1790) s jejich službami příliš spokojen. […]
„Čert nám byl tohle všechno dlužen,“ mumlá si pod vousy urostlý sedlák, kdyže ho císařský důstojník žene rákosím. Hanbou by se nejraději propadl. Rukama si přidržuje kalhoty, od kterých mu voják právě uřízl knoflíky. Chlumečtí měšťané teď mají na břehu rybníka směšnou podívanou… Kolem dnešního Hradce Králové táhnou vojska vracející se z války. Úroda je […]
Už od 16. století se objevuje další druh literatury předurčený pro plameny, a tentokrát jde o politické spisy. Habsburkové totiž zuří, kdykoli si o sobě přečtou něco ošklivého. Císař Ferdinand I. Habsburský (1503–1564) proto po nevydařeném stavovském povstání v roce 1547 zakazuje v Čechách veškerý tisk. Jeho nařízení ale ve skutečnosti skoro nikoho nezajímá a nedodržuje se. […]
